Že by byl svět úplně jiný, kdyby ho neovlivnil nejšpinavější byznys v celých jeho dějinách? Bezesporu. Velmi sporné zato je, jak by takový svět vypadal. Fakt, že právě darebný obchod zcela změnil jeho běh, totiž nutně neznamená, že ho změnil k horšímu. Najde se naopak dost dobrých důvodů pro tvrzení, že nejšpinavější byznys svět lidí ve svém konečném důsledku očistil.
Cena zmíněného byznysu je notoricky známá – třicet stříbrných. Za ně se Jidáš Iškariotský uvázal k udavačskému polibku, kterým jiného muže poslal vstříc mučení, vstříc kříži. Na konci nesmírně krutého osudu, který zrazeného potkal, však nejen jemu zasvítila oslňující zář naděje. Už nikdy nezhasla, svítí do věků. I díky krutosti se zrodila víra, jejímž pilířem je milosrdenství.
Ačkoli od historie, která zcela přeformátovala paradigma a řád, uplynulo bezmála dva tisíce let, je stále nanejvýš fascinující ocitnout se v jejím dějišti. „Odér“ tehdejších událostí z něj totiž vzdor mohutné vrstvě let nevyvanul. Ani nemohl, poněvadž Jeruzalém je utkán z víry – křesťanské, ale samozřejmě také židovské a muslimské. Odpárejte z Jeruzaléma víru, nezbude z něj nic.
Ubírat se vzhůru
ulicí
Via Dolorosa směrem ke Golgotě, místu
popravčímu, má až jakýsi hypnotický účinek. Aspoň pro ty,
kteří silně prožívají Ježíšovo poselství a takových se v
Jeruzalémě,
speciálně na Via Dolorosa, najde pochopitelně dost a
dost.
Nejsou
tam však sami. Na cestě kalvárií až takřka k samotnému chrámu
Božího hrobu se zpěvy procesí mísí s hlasitým vychvalováním
zboží. Cesta,
po níž šel v bolestech muž, jenž vyhnal kupce z chrámu, je dnes
přecpaná trhovci. Voní tam
nabízené
koření, koupit ale můžete klidně i panenku Barbie. Tu pravou, od
Mattela.
Pravdy, které se prvoplánově nabízejí, však v Jeruzalémě a ani v Ježíšově příběhu neplatí. Špinavý byznys očistil svět, krutost přinesla milosrdenství a přehnaně se pohoršovat nad čilým obchodem v místech, kde Ježíš klesal pod křížem, je dost možná farizejské.
Ano, Kristus vypráskal kupčíky z prostoru náležícímu Bohu, ale bylo by pošetilé představovat si ho jako oponenta světské činorodosti. Výzvy k poctivé práci, chcete-li k podnikání, jsou zejména v jeho podobenstvích obsaženy poměrně často.
Americký právník Bruce Strom dokonce tvrdí, že obchodu se svým způsobem týká většina Ježíšových podobenství. „Konkrétně jde o zhruba šedesát procent, ačkoli od pastora v kostele tuhle pravdu nejspíš neuslyšíte. Aspoň já ji tedy nikdy neslyšel, byť jsem pastorův syn,“ uvedl Strom.
Také proto, že je dítětem duchovního, je Strom úzce napojen na americké křesťanské kruhy, které umějí být rigorózní. Zároveň spolupracuje s tamějším podnikatelským prostředím a za těchto okolností je nutno připustit, že své konstatování může zveličovat, aby korelovalo s jeho přesvědčením i se skupinami, jimiž je obklopen.
„Pokud Ježíšovi na byznysu tolik záleželo, možná by na něm mělo záležet i nám. Zvláště pak těm, kteří jsou vlastníky firmy,“ vyvozuje právník nejspíš poněkud přehnaně.
Skutečností
ovšem
je, že Ježíš kázal o zemědělcích, z jejichž dřiny vzklíčí
obilí, o
pošetilých stavitelích, rybářích, o odpouštění dluhů a tak
dál. Prostě
o
něčem, co lze
při
špetce fantazie
a nikoli bez užitku vztáhnout na mimo
jiné správné počínání v byznysu.
Příkladů jde najít hodně, byť to patrně nebude „Stromových šedesát procent“. Demonstrativní je třeba Ježíšovo podobenství zachycené v Lukášově i Matoušově evangeliu o boháčovi, který dal služebníkům do správy podle jejich schopností pět, tři a jednu hřivnu. Ti schopnější jejich počet rozmnožili, zatímco muž s jednou hřivnou ji bezúčelně zakopal – pán mu se slovy o lenosti odňal i tu, a to ve prospěch nejpřičinlivějšího ze služebníků.
Ježíš byl logicky proti lidské zahálce, od čehož lze poměrně přímou linkou zamířit k vyzdvižení píle coby významného tmelícího prvku lidské společnosti. Jiným rozměrem této píle je byznys svázaný přímo s Ježíšem, respektive s ním spojenými svátky.
Konzum Vánoc je mnohdy právem kritizován, protože zastiňuje jejich duchovno, na druhou stranu by byli obchodníci sami proti sobě, kdyby v téhle době „neroztáčeli kola“.
Velikonoce nejsou tolik spojeny s obdarováváním, ale kupříkladu čokoládový průmysl si přijde na své. Ve Velké Británii se každoročně prodá osmdesát milionů čokoládových vajíček, v Německu dokonce 200 milionů čokoládových zajíčků. Američané zase během velikonočních svátků utratí celkem téměř dvacet miliard dolarů. Nad takovými statistikami se chce skoro zvolat: Ježíšikriste!
Ježíš Kristus je neustále přítomen v Jeruzalémě. Ve fyzické podobě díky podivínům, kteří se – Bůh ví proč – nesympaticky, protože plagiátorsky stylizují do ustálené představy o vizáži spasitele. V Jeruzalémě je ale přítomen především Ježíšův duch, genius loci, a rovněž s Ježíšem související místa. Záleží na povaze každého, zda jej pobouří, že na tom samém místě jsou také Ken a Barbie.
O kus dál tyhle postavičky popkultury nenajdete. Ale ani Ježíše. „Dej mi nějaké peníze na jídlo pro mě a rodinu!“ rozkáže mi zarostlý Žid, přičemž to, že o peníze neprosí, že se neptá, je překvapivě osvěžující. Asi proto, že v Jeruzalémě se otázek nemůžete zbavit, lítají vám kolem hlavy jako neodbytné hejno much, takže slyšet najednou příkaz je vlastně úlevné.
Pár
šekelů za takové osvěžení je dobrá
cena
a zamumlání muže, jehož jedinou prací je přijít každý den ke
Zdi
nářků
a
provolat Bohu slávu, si jde vyložit jako poděkování.
Ne Niagara, ne pyramidy, tohle je nejpodivuhodnější místo
světa. Osmnáct metrů vysoká opěrná zeď na Chrámové hoře je
místem židovského truchlení za zničenou stavbu, jež byla kopií
příbytku Boha. Též je ovšem místem naděje, že právě zde Bůh
naslouchá.
A je též nejosobitější „podnikatelskou office“. Jestliže se v Jeruzalémě konal ten nejšpinavější byznys v dějinách, pak se tam dosud koná i ten nejzvláštnější. Těžko říct, jak by byla v živnostenském rejstříku pojata dennodenní docházka ke zdi Nářků, aby byla zdůrazněna velikost Boha. Každopádně si myslím, že je to tvrdá dřina a oprávněně si zaslouží odměnu.
Byznys (a život) může mít různé podoby, je-li ale poctivý a
má-li smysl, je hloupé a nepatřičné mít vůči němu výhrady.
Zato ostatní podoby byznysu (života) si pravděpodobně zaslouží
„vypráskat z chrámu“.
