Škrábalo
to a vrzalo, jak pero letělo po hrubém papíře. Anthony Lispenard
Bleecker připojil rozmáchlým rukopisem na listinu svůj autogram.
Dobře věděl, co dělá. Jako ostatně vždy. Přátelé se mu smáli, když jim jednou oznámil, že koupil pozemek na venkově: „Mrháš penězi jako nějaký neprozřetelný blázen!“ Jenže pozemek „na venkově“ se brzy začal zhodnocovat – dnes je z něj Greenwich Village v dolní části Manhattanu s ulicí Bleecker Street plnou módních butiků a kaváren.
K Bleeckerovi připojili podpisy další vesměs ctihodní a majetní pánové. Dohromady jich bylo čtyřiadvacet a založili tak Newyorskou burzu, tedy tu nejznámější a největší na planetě. Psal se 17. květen 1792, nedávno tak od památné události uplynulo rovných 230 let.
Podle všeobecně přijímané legendy byl dokument podepsán na Wall Street pod platanem. Není to pravda, byť platan sehrál při založení burzy významnou roli.
V jeho stínu se obchodníci a bankéři pravidelně scházeli, někteří se právě díky tomu znali. Signatářů však bylo nakonec příliš mnoho, aby se vtěsnali pod korunu listnáče, dokument proto podepisovali postupně v interiérech.
Takzvaná Buttonwoodská dohoda je historickým milníkem zejména
pro svět finančnictví, v dobovém kontextu ovšem vypovídá i o
„mindsetu“ tehdejší Ameriky.
Progresivní nový svět se nastavením lišil od evropské kolébky, odkud původní osadníci přišli.
Američané stáli mimo jiné v opozici vůči tvrzení anglického filozofa Johna Lockea, že obchod je zcela neslučitelný s postavením gentlemana. Newyorčané otočili tuhle tezi na hlavu – prosperující obchodníci se do listin zapisovali jako gentlemani.
Země voněla příležitostmi. Etablovat se coby obchodník v New Yorku stálo čtyři sta liber, zatímco v Anglii pět tisíc liber, takže exodus na druhou stranu Atlantiku byl masivní a „výroba gentlemanů“ na Manhattanu rostla takřka závratným tempem.
Signifikantní je, že výraz „citizen“ čili „občan“ se stal součástí amerického slovníku deset let před Velkou francouzskou revolucí.
Tato revoluce byla právě v rozpuku, když se dva tucty
byznysmenů usnesly na Buttonwoodské dohodě. Šlo o reakci na první
finanční paniku v mladé zemi a snahu vnést do nebezpečně
živelného obchodování jistý řád.
Na smlouvu zásadního významu stačila jedna listina, což dnes,
kdy jsou obšírné šanony bezmála i na používání zubního
kartáčku, může vyvolat melancholii. Smlouva určila pravidla pro
obchodování s akciemi a výši provizí účtovaných klientům.
Podepisující
se
zároveň zavázali, že budou mít
přednost
při prodeji cenných papírů, což byly většinou akcie
a federální dluhopisy
z války za nezávislost. Tyto
dluhopisy umožnily
„zamáznout válečné manko“ přesně podle plánu
historicky
prvního
ministra financí Spojených států Alexandera
Hamiltona.
V souvislosti s ministrem krátká odbočka, pro ilustraci doby. Hamiltona, jednoho ze slovutných mužů, kteří dali Americe ústavu, vyzval v roce 1804 na souboj horkokrevný viceprezident Aaron Burr. Čest Hamiltonovi nedovolila odmítnout, svědomí mu zabránilo střílet a Burr ho ranou do srdce poslal na onen svět.
Raději
zpět na burzu, respektive do kaváren, kde se obchodníci scházeli
– stín platanu už jim nestačil, vlastní budovu však
ještě neměli. V provizoriu proto
vznikla
8. března 1817 i legislativa pro New York Stock & Exchange
Board, to
už je přímá
předchůdkyně dnešní New York Stock Exchange (NYSE).
Burza si na Wall Street pronajala místnost, kde se makléři dvakrát denně scházeli k obchodování s třiceti akciemi a dluhopisy, jež byly na seznamu. Usedli na židle, prezident vystoupil na pódium, odkud vyvolával názvy jednotlivých cenných papírů a burziáni křičeli nabídky.
Počet a rozmanitost těchto cenných papírů rostl souběžně a prakticky v přímé úměře s tím, jak rostla Amerika.
Moderní doba se zemí řítila jako lokomotivy po čerstvě položených kolejích a její vynálezy a výdobytky zdokonalovaly i trh na Wall Street. Revoluci v komunikaci způsobilo v roce 1867 zavedení burzovního tickeru čili znaku pro identifikaci cenného papíru. O 11 let později byly na burze instalovány telefony, což obchod razantně zefektivnilo.
Jeden z nejslavnějších symbolů burzy, zvon oznamující začátek a konec obchodování, byl poprvé použit v sedmdesátých letech 19. století. Původně šlo o čínský gong, nicméně v roce 1903, kdy se burza přestěhovala do budovy, v níž sídlí doposud, byl nahrazen mosazným klasickým zvonem.
Zvuk
v tónině D se
odráží od stěn obložených gruzínským mramorem, letí do
obrovských oken a vzhůru k pozlacenému stropu. Zvon bije ve
zdobném chrámu
globálních
finančních trhů postaveného podle návrhu uznávaného
architekta
George B. Posta.
Impozantní
prostory jako by byly stvořeny pro oslavu lidské činorodosti a
obchodního ducha, v průčelí budovy s motivem antických sloupů
lze však
vidět
i odkaz na tragická dramata.
Byly
to někdy tragédie vskutku antických rozměrů. Kupříkladu
krach burzy z října 1929, který se v budově na dolním
Manhattanu odehrál, započal drastickou recesi,
jež se
jako epidemie rozšířila mezi veškerou vyspělou civilizaci a byla
jedním
z
kvasů
druhé
světové
války.
Dostavily se ještě další otřesy – nebyla to vždy klidná léta, jimiž prošla Newyorská burza až do současnosti. Těch let bylo 230 a započala je listina s podpisy čtyřiadvaceti mužů scházejících se pod platanem.
