Lidská kultura se zrodila u ohně a z ohně, jehož význam je trvale zakódován v naší DNA. Ostatně, jak jinak si vyložit fenomenální úspěch pořadů, kde několik hodin jen tak zíráte do plamenů? Tento fascinující živel už dvacet let utváří taky podnikání dvou kamarádů z vysoké školy – Petr Banasinski a Richard Dorazil spolu za tu dobu v plamenech ukovali byznys za půl miliardy jménem Banador.
Mladík z havířského regionu a kluk z moravského statku se potkali na brněnské strojárně, padli si do oka a přemýšleli, v čem by mohli společně podnikat. Na brněnských vysokoškolských kolejích si pronajali dva metry čtvereční, nakoupili levné stolní fotbálky z druhé ruky a dali je trochu do kupy.
„Pak už jen chodili vysypávat desetikoruny a měnit je na poštu,“ vzpomíná na byznysové počátky Banasinski. Zatímco ostatní studenti chodili do Tesca doplňovat zboží do regálů za stovku na hodinu, podnikavé dvojce jeden fotbálek hodil i deset tisíc korun týdně. Takže když je po roce z kolejí vykázali, měli v kapse slušný budget do začátků.
Další příležitost jim do cesty opět přihrála náhoda. „Rodiče na severní Moravě tehdy stavěli svépomocí krb. A jak to v příhraničí bývá, komponenty nakupovali výhodně v Polsku,“ vypráví Banasinski. Cenový rozdíl byl výrazný a kluci ucítili příležitost.
„Pronajali jsme si v Brně obchůdek, postavili tři krby a vcelku naivně čekali na koncové zákazníky,“ líčí s pobaveným úsměvem Dorazil. Ti sice nedorazili, v prodejně se však zastavil kamnář, který nasměroval jejich další profesní cestu.
„Domluvili se s polským distributorem, který měl licenci pro střední Evropu, a začali jeho produkty nabízet velkoobchodně,“ popisuje Dorazil rozjezd obchodní firmy Banador (ano, tušíte správně, název firmy je složeninou prvních slabik jmen obou společníků).
Letos firma Banador obratově přesáhne 300 milionů a zaměstnává třicet lidí. V roce 2004 ale byznys rozjížděli s Banasinského dodávkou a společným entuziasmem.
„Peťa mezi přednáškami sedl do auta, navezl zboží, já ho večer opatřil dokumentací a druhý den jsme vyrazili po zákaznících,“ vzpomíná Richard Dorazil. Netrvalo dlouho a Banador měl vedle tehdejší francouzské značky kontrakty s dalšími výrobci z celé Evropy.
Z nižší střední třídy se portfolio postupně posouvalo k prémiovějším produktům a do tří let firma obratově vyrostla na vyšší desítky milionů korun. Po počátečním tápaní při hledání optimální obchodní strategie zároveň v Banadoru pochopili, že v tuzemsku je poptávka hlavně po individualizovaných řešeních. Zkrátka chceme, aby byl náš rodinný krb opravdu náš, jedinečný a unikátní.
Jenže léta socialismu přervala řadu řemeslných tradic – kamnáři v dobách, kdy si pracující lid užíval v panelákových bytech výdobytků ústředního topení, zkrátka nebyli potřeba.
„Řemeslníci byli tou dobou samouci, kteří sbírali vědomosti, kde se dalo. No a my se jim nemíchali do řemesla, naopak jsme se snažili jim poskytnout maximální podporu a servis. Zkrátka pořádně se o ně postarat,“ popisuje Richard Dorazil obchodní strategii, která Banador odlišila od konkurence.