V osmdesátých letech založil s Mikaelem Karlssonem a Keithem Bloodworthem firmu na tiskové servery, ta o dvanáct let později způsobila revoluci v docela jiném průmyslu – v podivném, uzavřeném a tajemném světě dohledového videa.
O tom, že bude jednou podnikatelem, měl Martin Gren prý jasno už od jedenácti, že si však jednou bude tykat se zakladatelem Applu Stevem Wozniakem, si tehdy mohl domýšlet jen stěží. V devadesátých letech začal hlavní byznys jeho firmy narážet na strop.
Martinova inženýrská hravost vyústila v nápad zkusit něco, co předtím ještě nikdo nezkoušel – digitalizovat dohledovou kameru a připojit ji pomocí standardizovaného protokolu do počítačové sítě.
Vznikl tak fenomén IP kamer, které později ovládly celý trh videodohledu a postupně se začaly využívat i k dalším aplikacím. Výhody IP kamer neustále přibývají: k jejich provozu nepotřebujete koaxiální kabel, poskytují větší úroveň detailu a umožňují přímo v kameře provádět videoanalýzu.
Nápad na první síťovou kameru prý inspiroval dotaz jednoho japonského zákazníka, kterého zajímalo, jestli Martinova firma nedokáže k síti připojit analogové kamery, kterých měl klient plný sklad.
Martin se s námi spojil telemostem ze švédského Lundu, kde sedí více než dva tisíce inženýrů Axisu. S Českou republikou skandinávského byznysmena pojí mimo jiné akvizice světové jedničky v digitálních interkomech – modřanské firmy 2N Telekomunikace.
Za tu dal Grenův Axis v roce 2016 56 milionů dolarů. Když ji Axis kupoval, měla společnost tržby přes dvacet milionů eur, dnes je to trojnásobek.
Martin Gren a spoluautor první IP kamery Carl-Axel Alm.
Tušíte, kolik IP kamer od Axisu je v Česku nainstalováno a kolik IP kamer by mohlo v České republice být?
To je záludná otázka, jako výrobce takové údaje nepublikujeme. Někdy v roce 2003 jsme vydali zprávu k milionu instalovaných kamer (ne v Česku) a to bylo jediné číslo, které jsme v tomto kontextu kdy publikovali. Tehdy šlo převážně o domácí švédský trh, který je poměrně malý.
Vaše společnost ale oblast digitálních síťových kamer pro svět objevila a dnes působíte prakticky celosvětově. Šlo by tedy porovnat, jak si v penetraci digitálními dohledovými kamerami stojí Evropa versus zbytek světa?
Nejvíce dohledových digitálních kamer na hlavu je ve Spojených státech. Pokud jde o srovnání Evropy a Asie, tak je obrovský rozdíl mezi Čínou a ostatními asijskými zeměmi.
Čína je control freak, o zbylých asijských státech to většinou neplatí. I tak je ale v Evropě instalováno o něco méně IP kamer než v Asii – když pomineme Čínu.
Používá vlastně dnes ještě někdo analogové dohledové kamery, takovou tu klasiku z detektivních seriálů? Přece jen je to sedmdesát let stará technologie.
Analogové kamery, které se staly symbolem Velkého bratra, se stále ještě sem tam používají, a to kvůli nepatrně nižší ceně. IP kamery ale vyhrály rozhodující bitvu o budoucnost videodohledu zhruba pět let nazpátek, kdy většinu nových instalací začaly zaplňovat právě IP kamery.
U velkých profesionálních instalací analogové kamery již prakticky nenajdeme, výjimku tvoří jenom některé velmi malé byznysy. Obecně to do pár let bude již mrtvá technologie, má příliš mnoho nevýhod – od malé kvality obrazu přes nutnost mít všude koaxiální kabel až po chybějící inteligenci v kamerách.
Kde a kdy jste dostal nápad na první IP kameru?
Když jsem spoluzakládal Axis, začínali jsme jako firma řešící tiskové servery. Naším prvním byznysem bylo propojovat tiskárny s velkými a drahými mainframy od IBM, protože to v té době počítačového pravěku byl docela oříšek a mnoho lidí to neumělo.
Jak se technologie vyvíjely, posouvali jsme se dál a dál a dál ke standardizovaným obecným sítím. S touto mentalitou jsme v určitém okamžiku získali pocit, že dokážeme propojit prakticky cokoli.
Dívali jsme se po nějaké díře na trhu a nakonec jsme si řekli, že bychom to mohli zkusit v oboru kamerového dohledu. V té době to totiž ještě byl kompletně uzavřený analogový trh a IP kamera by do něj mohla přinést řadu výhod.
Takže jsme se stranou našeho hlavního byznysu pustili do práce a v roce 1996 představili první IP kameru na světě. Z dnešního pohledu vypadala tragicky, snímek generovala až každou sedmnáctou vteřinu. I tehdy to působilo dost legračně, alespoň pro lidi z videodohledu, ale ukázalo se, že na spoustu věcí to ve skutečnosti stačilo.
Naopak jsme s ní velmi rychle měli poměrně velký úspěch.
K čemu se používaly?
Ukázalo se, že existuje mnoho aplikací, které vyšší snímkovou frekvenci nevyžadují. Jedním z takových prvních úspěšných nasazení naší nejstarší kamery bylo například sledování antén pro mobilní sítě, zda jimi nepohnul vítr.
Tam se teoreticky spokojíte i s jedním snímkem za den. Možná by vás překvapilo, kolik podobných aplikací existuje.
Kdo byl úplně prvním zákazníkem?
Myslím, že to byla americká společnost Dow Chemicals, vzpomínám si, že jsme také měli kamery na ropných plošinách v Mexickém zálivu, které hledaly úniky ropy.
