Vlastník řetězců Lidl a Kaufland nastřádal majetek v celkové hodnotě 47,1 miliardy dolarů. Německý miliardář Dieter Schwarz přitom svou identitu téměř dokonale tají.
Média znají jeho jméno, mají několik fotografií staršího data a málokdo vůbec ví, jak dnes skutečně vypadá.
I ve svých osmdesáti letech stále pracuje. Loni propustil generálního ředitele, který jeho společnosti vedl sedmnáct let. V posledních letech se také věnuje přestavbám jednotlivých budov ve svém rodném městě Heilbronnu.
Média si stále častěji kladou otázku, zda Schwarz vůbec existuje. V listopadu 2022 kvůli zpochybnění jeho existence musel výkonný ředitel Schwarzovy nadace Reinhold Geilsdörfer dokonce oficiálně oznámit, že Schwarz je opravdu reálná osoba.
První Lidl byl otevřen ve městě Heilbronn. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
První Lidl byl otevřen ve městě Heilbronn. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
„Mohu vás ujistit, že doopravdy existuje, a navzdory svému věku je v nejlepší kondici,“ vysvětlil. „Když s ním vycházím do schodů, jsem zadýchanější než on,“ zodpověděl na dotazy o zdravotní kondici listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
A nebyl to jen ironický vtip na úvod rozhovoru ze strany redaktora. Další otázka se týkala toho, kdy spolu Geilsdörfer se Schwarzem naposledy mluvili.
Odpovědí bylo, že se scházejí zhruba jednou za tři až čtyři týdny. Do takové míry má druhý nejbohatší Němec nastavenou hranici soukromí.
Podle některých německých zdrojů je dokonce přímo nejbohatší. Není totiž jasné, jak si dědictví po otci rozdělily děti jeho celoživotního rivala Karla Albrechta, zakladatele druhého největšího německého diskontu Aldi, který zemřel v roce 2014.
Ať dědické řízení dopadlo jakkoli, Schwarz by se s odhadovaným majetkem 47,1 miliardy dolarů umístil na 28. místě žebříčku nejbohatších lidí světa časopisu Forbes.
V tuto chvíli je na 35. místě s 34 miliardami. Ale jeho miliardářský kariérní růst je poměrně málo známý, vzhledem k takto vysoké částce.
O jeho soukromém životě se ovšem ví ještě méně. Snad jen to, že je již více než padesát let ženatý se svou manželkou Franziskou a mají spolu dvě dcery.
Dokonce i dokumentární snímek „Lidl Story“, který shrnuje i několik nejčastějších fám a příběhů, začíná slovy: „Je tajný, žije mimo dohled, vyhýbá se publicitě. Ví se o něm velmi málo a ještě méně lidí z jeho okolí je ochotno komunikovat s médii.“
A drby? Žádné velké senzace. V padesátých letech prý strávil rok ve Spojených státech, rád cvičí při poslechu hudby skupiny Abba a údajně má vlastního dvojníka.
Schwarz se zřejmě rozhodl pro úplný mediální půst po bouřlivých sedmdesátých letech, kdy německé extremistické skupiny unášely členy velkopodnikatelských rodin. Jejich oběťmi se tehdy stali manželé Oetkerovi a Albrechtovi, vyhrožováno prý bylo i Schwarzovi.
Z jeho podnikatelského života je přinejmenším jasné, že je téměř stoprocentním vlastníkem velkého německého diskontního koncernu se značkami Lidl a Kaufland. Lidl je příjmení původního zakladatele tradičního obchodu z Heilbronnu.
Na přelomu 19. a 20. století se společnost jmenovala „Lidl & Co. Südfrüchtenhandlung“ neboli „obchod s jižním ovocem“. Uprostřed hospodářské krize se v roce 1930 stal společníkem firmy Schwarzův otec Josef.
Během druhé světové války byl však obchod bombardován spojeneckými nálety a obnovit podnik trvalo skoro deset let. To už se na scéně pomalu objevoval mladý Dieter, Josefův jediný syn. Ve firmě se vyučil prodavačem a v roce 1963 (ve svých 24 letech) nastoupil do vedení.
Velká expanze se rozběhla zhruba o dalších deset let později. Rozhodl se, že z regionálního velkoobchodu udělá nadregionální diskontní prodejnu, k čemuž ho inspirovala společnost Aldi. Karl Albrecht zahájil svou strategii cílit na slevové akce o rok dříve než Dieter.
Společnost Schwarz se při této příležitosti také změnila a zkrátila název společnosti na ten, který známe dnes. Odůvodnila rozhodnutí novou strukturou, strategií podnikání a protože dlouhý název přinášel mnoho omezení.
Dieter ale údajně nechtěl, aby podniky nesly jméno „Schwarz“, a tak se Lidl stal Lidlem. Jedním z nejlepších obchodů v dějinách německého podnikání je bezpochyby Schwarzův krok z roku 1968, kdy za kulatých tisíc marek koupil od Ludwiga Lidla práva na pojmenování části podniku.
V roce 1976, kdy měla společnost dvanáct poboček, přijal budoucího dlouholetého generálního ředitele skupiny Klause Gehriga – právě toho, kterého předloni propustil.
Tandem Schwarz–Gehrig (a posledních sedmnáct let figuroval ve vedení pouze Gehrig) proměnil komanditní společnost Schwarz Gruppe v celosvětový konglomerát s obratem více než 140 miliard dolarů.
Lidl má v současné době více než 3200 prodejen v Německu, více než 1500 ve Francii, 303 v České republice a přes 150 na Slovensku. Celkem má přibližně dvanáct tisíc prodejen v 31 zemích, převážně v Evropě. Oproti tomu má Kaufland v osmi zemích celkem téměř 1500 otevřených prodejen.
Název funkce vrcholového manažera odráží specifickou právní formu skupiny – maloobchod je ve skutečnosti de iure společným podnikem pěti takzvaných „Beteiligungsträgerstiftungen“. Jednoduše řečeno, nadace společně tvoří rodinnou holdingovou společnost.
Od Gehrigova povýšení v roce 2004 zastával Schwarz až do července 2021 funkci „poradce vedení společnosti“ s právem vyjadřovat se k investicím a finančním plánům – alespoň tak to uvádí sdělení z doby před osmnácti lety.
Celou skupinu tvoří dva velké řetězce Lidl a Kaufland (ten získal vlastní značku v roce 1984). S přibližně půl milionem zaměstnanců je největším evropským maloobchodním prodejcem.
Skupina Schwarz Gruppe. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
Skupina Schwarz Gruppe. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
V závislosti na tom, zda mezi maloobchodní prodejce počítáme i Amazon, je Schwarz Gruppe třetí nebo čtvrtou největší skupinou na světě (za Walmartem a Costco).
Vzhledem k tomu, že společnost Schwarz Gruppe není hodnocena na burze cenných papírů, není odhad majetku jejího vlastníka založen na aktuální hodnotě jejích akcií. Do roku 2020 se dlouhodobě pohybovala kolem dvaceti miliard, v letech 2021 a 2022 ji Forbes díky maloobchodní expanzi během pandemie prudce zvýšil na zmíněných 47 miliard.
Tržní hodnota celé skupiny se může v příštích letech výrazně změnit v důsledku postupné expanze společnosti Lidl na velký a náročný trh Spojených států.
V roce 2017 se značka vydala do zámoří poprvé a na hodnocení úspěchu tohoto strategického kroku je pravděpodobně ještě brzy. Lidl zaznamenal dílčí úspěchy, ale celkově expanze neprobíhá příliš rychle.
Otevírání první pobočky Lidlu ve Spojených státech. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
Otevírání první pobočky Lidlu ve Spojených státech. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
Jediný najatý vrcholový manažer v 45leté historii koncernu však nebude tak špatný, aby kvůli němu byl boj o americký trh ukončen.
„Když máte šéfa, který vaši společnost dovedl k celosvětovým tržbám ve výši téměř 150 miliard dolarů, pak oznámení jeho náhlého odchodu pravděpodobně není součástí scénáře,“ napsal o Gehrigově odchodu redaktor amerického Forbesu Mark Faithfull.
Třiasedmdesátiletý Gehrig odstoupil loni po střetu se Schwarzem – v tomto případě bylo oficiální prohlášení tajnůstkářského miliardáře poměrně jednoznačné. Gehrig musel odejít, protože se „nedokázal dohodnout s majitelem na velmi důležité personální otázce“.
Zajímavé také bylo, že v době, kdy dosazoval nového šéfa, převzal tehdy 81letý Schwarz opět pod svá křídla roli globálního ředitele celé skupiny. Loni 73letý Gehrig, který měl údajně přezdívku „Kosatka zabiják“, opustil společnost s poděkováním za „skvělou práci při budování skupiny“.
Jak přesně ke sporu došlo? Zdá se, že příčinou byly interní neshody ohledně jmenování dalšího vrcholového manažera.
Gehrig údajně prohlásil, že chce zůstat ve funkci šéfa o celé desetiletí déle, než je jeho plánovaný odchod do důchodu v 75 letech v roce 2023. V partii firemního pokeru s vysokými sázkami nakonec budovatel celého impéria prohrál s majitelem na celé čáře.
V německých médiích se objevily různé spekulace. Portál Tagesschau naznačoval, že mezi problémy patřily neshody ohledně většího počtu žen ve vedoucích pozicích. Časopis Manager spekuloval, že se Gehrig snažil zablokovat nástup současného šéfa Gerda Chrzanowského.
A to je prakticky vše, co je známé o podnikání Dietera Schwarze. Kromě samotné společnosti existuje i jeho nadace, která dlouhodobě podporuje vzdělávání a denní péči o děti, vědu a výzkum.
Univerzitní kampus v Heilbronnu. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
Univerzitní kampus v Heilbronnu. Foto: archiv Dieter Schwarz Stiftung
Snad největší filantropicko-investiční projekt si však multimiliardář našetřil na důchod. Ve svém rodném Heilbronnu, městě se 125 tisíci obyvateli, buduje IT centrum a od roku 2011 je zde otevřen kampus pro připravovanou fakultu Technické univerzity v Mnichově.
Svou pobočku zde bude mít i uznávaný průmyslový Fraunhoferův institut. Mezi některými rodiči je ale v současnosti poměrně aktuální spor o další připravovaný projekt, soukromou základní školu Josefa Schwarze.
Chudší děti (jejichž rodiče by měli vydělávat méně než 120 tisíc eur ročně) žijící v okrese Neckarbogen mají slíbenou bezplatnou výuku.
Rodiče, jejichž děti tohoto privilegia zřejmě nemohou využít, již vyzvali město, aby zasáhlo proti tomu, co nazývají dalším rozevíráním sociálních nůžek. Dietera Schwarze a Reinholda Geilsdörfera možná čeká advent, během něhož budou přemýšlet, zda tento částečný krok z anonymity vůbec stál za to.
