Nastupoval za Spartu, Brno nebo Plzeň, dokonce měl nakročeno i do NHL. Mnozí jeho vrstevníci stále hrají, ale bývalý hokejista Jakub Koreis už pár let úspěšně buduje novou kariéru.
Jeho podcast Bomby k tyči se stal v hokejovém národě hitem a Koreis zanechává stopu i daleko od světa kluzišť a puků: stal se pojmem na české gastronomické scéně.
Zejména tedy na té plzeňské, jelikož do rodného města se po kariéře vrátil a otevřel tam spolu s podnikatelskou partnerkou Annou Kučerovou kavárnu Walter, kterou poté doplnila pekárna Mitty.
Spojení Walter Mitty u filmových fanoušků jistě zarezonuje. Na Koreise a Kučerovou stejnojmenný snímek zapůsobil tak moc, až podle něj pojmenovali svůj nový byznys. Koreis mu vdechl vášeň a investici, Kučerová zase koncept.
Foto Barbora Pešková
Kavárna Walter v Plzni | Foto Barbora Pešková
„Přijde mi, že romantický sen o vlastní kavárně má každý, kdo si občas zajde na kafe. Já poprvé chytil tyhle myšlenky při angažmá v Brně, kde se kávová scéna kolem roku 2013 rychle rozvíjela,“ vzpomíná osmatřicetiletý Koreis.
„Anna začala od prvního dne celý podnik řešit po produktové stránce. Rychle se ze spolumajitelky transformovala i do pozice šéfkuchařky a právě z její hlavy vychází devadesát procent toho, co Walter nebo Mitty nabízí.“
Čehož není málo. Útulný minimalistický interiér, výběrová káva, milá obsluha a především vyhlášená jídla: od klasik typu vejce Benedikt přes halloumi burger až po místní specialitu, ricottové lívance s banánovou pěnou s Baileys a jahodovým sirupem s hřebíčkem.
„A taky naše koblihy. Troufnu si tvrdit, že lepší jste ještě neochutnali,“ hlásí odvážně Koreis.
Není divu, že ve Walterovi bylo od začátku plno. Pomohla tomu i dobrá lokalita ve Smetanových sadech, kousek od vyhlášené pizzerie Da Pietro, za níž se do Plzně sjíždějí lidé z různých koutů republiky. No a po pizze se rádi zastaví na kávu a dezert – pokud tedy není Walter jejich primární destinací…
„Od začátku jsme cítili, že zájem o Waltera překonává naše očekávání,“ vzpomíná Koreis. „V plusu byl od prvního dne, počáteční investice se vrátila za rok a půl.“
I proto si s Kučerovou v létě 2021 troufli doplnit Waltera o již zmiňovanou pekárnu Mitty a loni na podzim přidat kavárně ještě jedno patro a v rámci toho i větší kuchyň. A to pořád není vše: v polovině března by se měl otevřít třetí podnik, bistro.
„Bude nabízet jednodušší snídaně, výběrovou kávu, čerstvé sladké a kvalitní obědové a odpolední menu,“ popisuje Koreis. „Chceme ukázat, že dobré jídlo se dá připravit za rozumné peníze.“
Foto Barbora Pešková
Šéfkuchařka Anna Kučerová | Foto Barbora Pešková
Po pár letech v byznysu už sice není žádným gastronomickým zelenáčem, přesto si neváhá říct o radu. Na Twitteru nechával své sledující, kterých má zhruba osm a půl tisíce, hlasovat o konceptu bistra i o jeho názvu. Union, nebo West? V anketě zvítězil West, finální název ale zatím zůstává tajemstvím.
Vybral si ho Gretzky
Mnoho sportovců po konci kariéry tápe. Marně hledají nové uplatnění, složitě si budují nový život poté, co musí opustit práci, která jim šla nejlépe. Koreis nechtěl zažít to samé.
Několik let před tím, než se s aktivním hokejem rozloučil, si začal budovat svoji další dráhu. Založil developerskou firmu Koreis-Brown (Brown ale není jeho americký parťák, nýbrž jen součást názvu), díky níž mohl v klidu ukončit kariéru už v 33 letech.
V době, když ho hokej přestal naplňovat a stal se pro něj jen prací.
Přitom se zdálo, že právě na ledě dokáže velké věci. V roce 2002 jeho jméno vyřkl na draftu NHL, vstupní bráně talentů do nejlepší ligy světa, Wayne Gretzky. Hokejová legenda si ho vybrala do Phoenix Coyotes, kterým dělala manažera, a Koreisovi se otevírala cesta mezi hokejovou elitu.
Až do cíle ale na ní nedošel. Zkoušel se probít do NHL, nakonec však odehrál jen jeden přípravný zápas, jinak se potloukal v nižších zámořských soutěžích. V roce 2008 se vrátil do Česka a prožil slušná léta v tuzemské extralize, dvakrát skončil druhý s Kometou Brno a závěr kariéry odehrál v rodné Plzni.
Před sedmi lety hráčskou cestu uzavřel. Nechtěl se ale se sportem loučit nadobro. Byl u vzniku projektu Bez frází, který vypráví příběhy sportovců jejich vlastními slovy. Posléze začal působit jako spolukomentátor v televizi a s novinářem Richardem Tesařem spustil v roce 2019 podcast Bomby k tyči.
Foto Jakub Pláteník
Jakub Koreis (vlevo) a Richard Tesař na podpisové akci podcastu Bomby k tyči | Foto Jakub Pláteník
Vzor našel v zámoří a jmenuje se Spittin‘ Chiclets. Moderují ho dva bývalí hráči NHL a jeden bloger a díky insiderským vhledům i odlehčenému pojetí se stal jedním z nejoblíbenějších sportovních podcastů v USA i Kanadě.
Hokej jako startovní kapitola
Podobný přístup volí i Bomby k tyči, které rovněž těží z Koreisových zákulisních znalostí, kontaktů s bývalými i současnými hráči i chemie moderátorské dvojice. „Na každý díl máme detailní scénář a toho se držíme. A hlavně myslíme na to, aby celý pořad byla sranda,“ přibližuje Koreis.
Pod značkou Bomby k tyči už vyšla i kniha, konají se živé rozhovory před publikem a funguje i placená bonusová část na platformě Herohero. Podcast přilákal sponzory, kteří pomáhají zaplatit výrobu.
„Od začátku jsme s Richardem chtěli, aby byl projekt udržitelný. Za loňský rok jsme na obratu těsně pod třemi miliony,“ říká Koreis.
To gastronomické projekty už měly za minulý rok obrat přes dvacet milionů korun, vedle toho ještě během covidu rozjel coworkingový prostor Kolektiv, který se letos po dvou letech provozu překlopil do černých čísel.
„Primárně mě pořád živí nemovitosti. V gastru neustále investujeme. Rozvoj financujeme z výnosů samotného gastra, mých nemovitostních aktivit a bankovního úvěru,“ líčí Koreis.
Původně myslel, že si svůj sen začne plnit už v osmnácti, když v dresu Coyotes pózoval fotografům vedle slavného Gretzkého. Hokej mu nakonec nepřinesl kariéru snů, ale dal mu toho dost. „Základ ke všemu, co mám a znám – poznal jsem díky němu svět a nashromáždil kapitál na následné aktivity,“ vypráví Koreis.
„Taky mi ale hodně vzal. A když jsem skončil, otevřel se přede mnou nový svět, kde jsem se mohl realizovat jen podle sebe.“ A díky podcastu a gastronomii dnes možná jeho jméno zná více lidí, než když se proháněl po ledě.
