Jakou roli hraje mecenášství v klasické české hudbě současnosti? Na jejím rozvoji mají významný podíl štědří podnikatelé.
Gaius Cilnius Maecenas vešel do dějin coby důvěrník římského císaře Augusta, zapálený vinař a štědrý podporovatel antických básníků. Určitě ale netušil, že po něm bude pojmenována rovnou celá disciplína, která ovlivní generace umělců do dnešních dnů. A bez podpory vlivných patronů by nikdy nevznikla zásadní díla hudebního kánonu.
Vliv a podpora Medicejů potom v 16. století vedli k založení florentské Cameraty, skupiny učenců, básníků a hudebníků, která měla lví podíl na vzniku opery. Serge Koussevitzky, jeden z nejznámějších dirigentů 20. století, byl zároveň velkým mecenášem a podporovatelem svých současníků – skladatelů.
Díky jeho objednávkám vznikla zásadní díla Sergeje Rachmaninova, Maurice Ravela nebo Arthura Honeggera. Dirigentské ambice měl i ve své době třetí nejbohatší muž planety, švýcarský filantrop Paul Sacher, mimo jiné dlouhodobý podporovatel Bohuslava Martinů.
Neboli jak prý říkal Igor Stravinskij, umění je objednat si partitury, které chcete složit sami.
Jakou úlohu hraje tato bohulibá aktivita v kontextu současné české scény? Kdo jsou největší čeští mecenáši a jak si je hýčkají významné instituce na poli klasické hudby a opery?
Pražské jaro: ikona se snoubí s tradicí
Pavel Trojan, ředitel Pražského jara | Foto archiv Pražského jara
U kolébky Pražského jara stál v roce 1946 legendární Rafael Kubelík, dirigent a umělecký šéf České filharmonie, který na jedny z prvních festivalových ročníků pomohl přivézt jména jako Leonard Bernstein nebo Dmitrij Šostakovič.
Renomé nejvýznamnějšího českého festivalu se od té doby nezměnilo stejně jako ikonické logo od věhlasného malíře, typografa a ilustrátora Františka Muziky.
„Pražské jaro je platformou, na které se česká klasická hudba a české interpretační umění stýkají pravidelně, ve velkém rozsahu a na vysoké úrovni se zahraniční scénou. Z této synergie profituje především český posluchač a divák, který se stává orientovaným, znalým a náročným kulturním zákazníkem,“ vysvětluje Pavel Trojan.
Tedy novopečený ředitel Pražského jara, který se své funkce ujal teprve s letošní sezónou. I tak už ale stačil podepsat smlouvu s ministrem kultury Martinem Baxou, která festivalu zaručí 30 milionů korun každoročně po dobu tří let. To zajistí potřebnou finanční stabilitu, která umožní plánovat dramaturgickou koncepci na dlouho dopředu.
Jenže celkový rozpočet festivalu tuto částku překoná zhruba dvojnásobně. I proto má Pražské jaro svůj mecenášský klub, který nyní čítá na sto členů. Byť jejich příspěvky tvoří v součtu jednotky procent celkového rozpočtu festivalu, jejich podpora je pro festival naprosto zásadní.
„Naši podporovatelé se aktivně zajímají o chod festivalu. Mají možnost svůj příspěvek směřovat na konkrétní činnost – podporu mladých umělců, vznik nové skladby, vydání knihy či nahrávky,“ uvádí Katarína Fišerová, manažerka partnerských projektů největšího českého festivalu.
I díky tomu se v Praze v nadcházejícím ročníku objeví třeba mezzosopranistka Magdalena Kožená společně s japonskou klavírní virtuoskou Micuko Učida, francouzský violista a rezidentní umělec Antoine Tamestit, proslulý americký skladatel John Adams, islandský klavírista Víkingur Ólafsson nebo Welsh National Opera Orchestra v čele s Tomášem Netopilem, kteří budou festival 12. května zahajovat.
„Pražské jaro je důležitým bodem české hudební infrastruktury,“ zdůrazňuje Trojan.
Připomíná, že ve festivalových projektech se významnou měrou angažují umělci na volné noze a nestátní hudební soubory. „Zahraniční umělci a posluchači se díky festivalové účasti setkávají s hudbou českých autorů, ve velké míře i soudobých, jejichž prostřednictvím se česká hudba exportuje dále do světa,“ dodává Trojan.
PKF – Prague Philharmonia: excelence z Lobkowiczkého paláce
Orchestr PKF — Prague Philharmonia vznikl v roce 1994 z iniciativy legendárního Jiřího Bělohlávka a dnes patří mezi nejrespektovanější nejen česká, ale i světová tělesa.
Před téměř osmi lety se taktovky ujal francouzský dirigent Emmanuel Villaume, se kterým orchestr pravidelně nahrává pro renomovaná vydavatelství a koncertuje doma i v zahraničí – třeba loni na podzimním turné po Tchaj-wanu.
„Klasická hudba je pro Českou republiku prvotřídním vývozním artiklem. Nic nás v zahraničí nedefinuje tak, jako naše klasickohudební tradice. Jsme naprosto zásadním ambasadorem na poli mezinárodních vztahů,“ uvádí Dana Syrová, kulturní manažerka a ředitelka projektu PKF — Lobkowicz abonmá.
A upozorňuje, že bez privátních a firemních darů by orchestr jednoduše neexistoval.
Jako obecně prospěšná společnost totiž orchestr vedený ředitelkou Kateřinou Kalistovou získává 60 procent svých prostředků z vlastní činnosti, firemních darů a soukromých donátorů. To je v českém prostředí unikát.
Prostředky se používají zejména na umělecký rozvoj orchestru, tedy na věci jako honoráře, pronájmy koncertních sálů, zadání nových skladeb, orchestrální akademii, edukační projekty pro děti nebo pořízení nových hudebních nástrojů.
Kromě Komerční banky, Hyundai a investiční skupiny RSBC podporuje Orchestr PKF — Prague Philharmonia zhruba třicítka firemních i individuálních dárců. Patří mezi ně třeba skupina RSJ Investment, Centrální depozitář cenných papírů, Erste Private Banking nebo filantropové Julius Prüger a Milan Popilka.
Právě s cílem tříbit vztahy se svými donátory a podporovateli vznikl před šesti lety projekt PKF — Lobkowicz abonmá, který orchestr připravuje ve spolupráci s rodinou Lobkowiczů přímo na Pražském hradě.
V jedinečném prostředí Lobkowiczkého paláce se tak orchestr čtyřikrát do roka představí ve společnosti největších talentů současné světové hudební scény. V minulosti v rámci abonentské řady vystoupili třeba Andreas Ottensamer, Mahan Esfahani nebo Bomsori Kim.
„Pro firemní klientelu představuje skvěle uchopitelnou příležitost pěstovat vztahy se svými klienty. Naši donátoři se živě o chod orchestru zajímají, pravidelně se schází a často chtějí být informováni o dramaturgii sezony,“ poznamenává Syrová.
Program večera uměním a příběhy doslova hýří: expozicí Lobkowiczkých sbírek vás provedou sami její kurátoři – a občas i samotní členové rodiny. Nechybí v nich obrazy Canaletta, Cranacha či Velázqueze nebo rukopisné partitury od Beethovena a Mozarta.
Následuje koncert a po něm setkání se sólisty a orchestrem u číše vína a s pohoštěním připraveným místním šéfkuchařem. „Sdílíme společnou vášeň,“ prohlašuje Syrová s tím, že nová sezóna v Lobkowiczkém paláci je připravena, první koncert orchestru proběhne v dubnu 2023.
Via Clarita: propojení filantropie a vážné hudby
Posláním Nadačního fondu Via Clarita je podporovat rozvoj a kultivaci filantropie a poskytovat nezávislé filantropické poradenství. Klasická hudba ale není úplně častým tématem, kterému se filantropové věnují.
„Sledovat dopad v kultuře je obtížnější než například ve vzdělávání nebo sociální oblasti. U filantropů se do výběru oblasti promítá také jejich vlastní zájem, nadšení nebo motivace,“ přibližuje Dagmar Goldmannová, ředitelka NF Via Clarita.
To však neznamená, že se u nás instituce a organizace jako orchestry, filharmonie nebo festivaly nepodporují.
„Příkladem jsou Česká filharmonie, PKF — Prague Philharmonia, festival Smetanova Litomyšl, Janáčkova filharmonie Ostrava, Collegium 1704 nebo Institut Bohuslava Martinů, které dokáží systematicky pracovat s individuálními filantropy nebo firemními dárci,“ doplňuje.
Jedním z klientů nadačního fondu je investiční skupina RSBC Roberta Schönfelda, houslového virtuosa a absolventa pražské Akademie múzických umění. Klasická hudba patří k jedné z hlavních oblastí, které se skupina na poli filantropie věnuje a k její podpoře se snaží přivést i další soukromé dárce.
Robert Schönfeld a RSBC podporují třeba již zmiňovaný orchestr PKF — Prague Philharmonia. Kromě finanční podpory pomáhají také s rozvojem fundraisingu organizace.
„Nad rámec osobní motivace je to především snaha ukázat, že se jedná o oblast, ve které je Česká republika mimořádně úspěšná a můžeme být proto na naše instituce, orchestry i jednotlivé interprety hrdí,“ říká Jana Zbortková, která v RSBC vede komunikaci a filantropické aktivity skupiny.
Péče o kulturní dědictví je také jedním z pilířů nadace Karel Komárek Family Foundation, dalšího partnera Via Clarita. Jejich pole působnosti sahá daleko za české hranice.
V roce 2018 věnovala nadace pět milionů dolarů (zhruba 110 milionů korun) na vybudování nového křídla prestižního Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu. A před dvěma lety odkoupili jedenáct klavírů Petrof, které tehdy na poslední chvíli odmítl převzít čínský odběratel.
V roce 2008 se její zakladatel rozhodl dlouhodobě zavázat k rozvoji a péči o odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů Antonína Dvořáka.
„Vznikl tak festival Dvořákova Praha, který kromě notoricky známých Dvořákových děl uvádí i ta méně známá, ba dokonce uvedl za dobu své existence i několik světových premiér,“ popisuje ředitel nadace, Luboš Veselý.
Klasická hudba však není hlavním důvodem podpory festivalu ze strany Karla Komárka.
„Jeho motivací byl životní příběh Antonína Dvořáka, to, jak se jeho životní hodnoty a postoje odrážely v jeho díle, které se prosadilo v tehdejším světě. Věří, že osobnost Antonína Dvořáka a jeho příběh by měl být inspirací pro další Čechy. Proto vznikl projekt, který nese jeho jméno,“ doplňuje Veselý.
Kromě toho, že zprostředkovává interpretaci Dvořákova díla špičkovými tělesy a umělci, se festival etabloval jako odrazový můstek pro řadu mladých talentovaných umělců, kteří stojí teprve na začátku své kariéry. Ty potom nadace podporuje v jejich dalším rozvoji pomocí stipendií v rámci Akademie klasické hudby.
Národní divadlo: od základního stavebního kamene k NFT
„Tradice fundraisingových aktivit sahá až k samým počátkům existence Národního divadla,“ uvádí Tomáš Staněk, mluvčí Národního divadla, a připomíná tak patrně nejslavnější veřejnou sbírku v dějinách českého národa. Kromě toho má podpora aktivit zlaté kapličky ještě další dva pilíře: firemní sponzoring a mecenášský klub.
Ten je určen především pro fyzické osoby, kterým umožňuje vyjádřit osobní sympatie Národnímu divadlu a finančně přispět k realizaci konkrétní inscenace či jiného uměleckého nebo restaurátorského projektu. Zdobí ho jména jako Marek Dospiva, Magdaléna Souček, manželé Flosmanovi nebo Karel Janeček.
Díky mecenášům se podařilo například etablovat doprovodné edukační programy. Restaurování slavné Hynaisovy opony nebo ikonických lunet by neproběhlo bez podpory profesorky Dadjy Altenburg-Kohl.
Mecenáši pak mají v organismu Národního divadla výjimečné postavení.
„Stanou se součástí unikátního společenství a proniknou do hloubky divadelního umění. Jako dík za podporu získají řadu atraktivních benefitů a především úzký kontakt s Národním divadlem a pozvání do kouzelného světa za oponou,“ doplňuje Staněk.
Klub nedávno rozšířil aktivity i mezi firemní mecenáše. Nově se tak spolupracuje například se společností Profimed.
Základní devizou pro mecenáše a partnery je individuální péče. „Národní divadlo je společenskou platformou pro networking,“ přibližuje Tomáš Staněk.
Členové Mecenášského klubu se tak pravidelně setkávají s tvůrčími týmy a interprety, účastní se příprav inscenačních projektů, mají exkluzivní přístup do zákulisí a často také pořádají společné výlety na operní představení v zahraničí.
S mecenášstvím nezaostává Národní divadlo ani v metaverzu – letos na podzim proběhla dražba historicky prvního NFT. Ikonická fotografie Nikoly Márové, první sólistky Baletu Národního divadla, v roli Odetty zachycuje osudový okamžik z druhého jednání Labutího jezera, stěžejního díla klasického baletního odkazu.
Aukce probíhala v metaversu Somnium Space a vybraná částka putovala Baletu Národního divadla na vybavení nového fyzioterapeutického centra pro tanečníky.
Na české poměry unikátní je i způsob, jakým Národní divadlo cílí na drobné dárce přímo z řad návštěvnictva. Přímo v hlavním foyer historické budovy nedávno nainstalovalo platební kiosky Mastercard, skrze které lze přispět na vybrané projekty mávnutím kreditky nebo mobilu.
V hodnotě dvojky bílého tak můžete podpořit třeba generální rekonstrukci jeviště a jevištních technologií, nákup spotřební obuvi pro tanečníky a tanečnice nebo „Národní včely“, tedy péči o včelstvo v objektech Národního divadla i další aktivity v oblasti ekologie a udržitelnosti. Slovy klasika: něco ku zdaru.
