Na počátku všeho byla shoda špatných okolností, velký požár a krach. Byznys, který dnes turnovský podnikatel Martin Barchánek provozuje, by jinak nevznikl.
Jedná se o příběh plný zvratů, ztrát, bolesti, touhy zemřít – ale i naděje, že bude líp. Co se zpočátku zdálo jako konečná stanice byl začátek s dobrým koncem.
S Martinem Barchánkem se potkáváme v liberecké kavárně Bez konceptu. Oba to tu známe a chodíme sem rádi, dostanete tu skvělou kávu, výtečné zákusky a bonusem je i milá obsluha. Kvalitní služby jsou pro Barchánka důležité. „Zákazníci vám nic neodpustí. Stačí jedna chybička a můžete o ně přijít,“ říká a ví, o čem mluví.
V roce 2007 přivedl na tuzemský trh značku Farma Natura, skrze kterou nabízí regionální i evropské potraviny od menších výrobců. Z původně jednoho obchodu jich má dnes pět a další pětici provozuje franšízově. Obrat celé skupiny se pohybuje kolem dvou set milionů korun, EBITDA je kolem dvou milionů šest set tisíc korun.
Vraťme se ale do roku 2002. Martin Barchánek má prosperující obchod s motorkami a u Hodkovic nad Mohelkou si pronajímá showroom o velikosti patnácti set metrů čtverečních, největší v republice. Během jediného večera ale přichází o všechno.
„Ve dvě ráno mi volala policie, že se stalo něco hrozného a ať přijedu. Tam, kde jsem měl provozovnu, bylo spáleniště. Celá shořela,“ vypráví. Při policejním vyšetřování vyšlo najevo, že požár měl maskovat krádež – zmizelo zhruba dvacet nejcennějších motorek, zbytek shořel i s celou halou. Škoda šla do desítek milionů korun a Barchánek přiznává chybu: nebyl pojištěný.
Tehdy totiž vše, co vydělal, investoval zpět do firmy. Prodal jednu motorku, nakoupil další. „Zůstal jsem bez peněz, k tomu jsem měl asi milion korun kontokorent od banky, který jsem musel zaplatit. Do toho se ozývali zákazníci, kteří u mě měli motorku na prodej, měl jsem všude exekuce, obstavený dům. Byla to pekelná doba. Seděl jsem doma a přemýšlel, jestli si mám hlavu prohnat kulkou nebo raději skočit z okna,“ svěřuje se.
Nic z toho ale neudělal, protože je prý „srab“. Naopak začal přemýšlet, jak ze šílené situace ven. Čtyři roky trvalo, než se zbavil dluhů a postavil zpět na vlastní nohy. A rozjel nový projekt. „Napadlo mě udělat farmářské potraviny, které v té době na trhu chyběly. Odjakživa rád jím, a nemusí to být ani tolik zdravě, jako z kvalitních surovin. Ty jsem chtěl dostat k zákazníkům,“ přibližuje.
I díky počáteční investici od kamarádů otevřel před šestnácti lety v pasáži mladoboleslavského nákupního centra Olympia svůj první krámek. Sám stál celý den za pultem, v noci jezdil pro zboží, ráno znovu otevíral. „Tehdy stálo kilo kvalitní poctivé šunky sto osmdesát korun. Lidi na mě koukali, zda jsem nespadl z Marsu, a říkali, že jsem blázen a za měsíc už tam nebudu. Jenže tohle byla vlastně jediná možnost, jak přežít,“ vzpomíná podnikatel.
„Dal jsem do toho všechno, začal chodit mezi lidi a vysvětlovat, dával jim ochutnat… A oni začali postupně kupovat,“ popisuje začátky, kdy za dvanáct hodin prodal pětkrát dvacet deka sýra nebo šunky a denní tržba dosahovala sotva tří stovek. Tržby se tehdy pohybovaly v řádu desítek tisíc korun za měsíc, ale Barchánek vytrval.
„Jsem poměrně introvertní typ a na to, abyste se postavil za pult, potřebujete být trochu šoumen. I to jsem se naučil,“ zmiňuje jeden z detailů budoucího úspěchu.
První tři roky nebyly jednoduché, ale zlom nastal kolem roku 2010, když začala firma vykazovat zisk. Na řadu přišlo otevření prodejen v obchodním centru Forum a liberecké Nise, a také dvou provozoven na Malé Skále u Turnova. Ty byly pro podnikatele klíčové – obec je v obložení turistů a do prodejny přicházejí i místní.
Jeden obchod leží přímo u hlavní silnice, druhý naproti Boučkově statku. „A pak máme franšízu Dědova farma v Teplicích, další dvě v Plzni a jednu v Říčanech u Prahy,“ vyjmenovává Martin Barchánek obchody, kde prodávají výrobky od farmářů z celé Evropy.
„Máme deset klíčových dodavatelů ze Španělska, Itálie, Slovenska, Maďarska, Německa, a samozřejmě i z Čech. Bereme vždy potravinu, která je pro danou zemi tradiční,“ konstatuje. „Z Itálie sýry, hlavně mozzarelu, mortadelu. Z Řecka balsamico, ale také víno,“ dává příklady. Víno mu přitom dodávají i čeští výrobci, hlavně Volařík a Vican nebo také menší vinařství Horák.
„Teď budu rozšiřovat italský koutek, protože zákazníci by rádi prosecco. Snažím se vybírat malé producenty, s nimiž komunikuji napřímo, a je pro mě důležité i to, abychom si spolu lidsky rozuměli. Nemám ani dekagram zboží od někoho, koho bych neznal osobně,“ zdůrazňuje podnikatel.
Prioritou je pro něj způsob zpracování surovin a jejich kvalita. To je třeba případ české farmy Babina, od níž nakupuje mléčné výrobky. „Dělají je z nepasterizovaného mléka, kdy v jejich pobočce v Těšanech u Brna vede z dojírny trubka přímo do výrobny sýrů. Přidávají velmi malé procent soli, aby to bylo vhodné i pro děti. Bereme od nich jogurty, sýrové nitě, a také čerstvý těšanský sýr, který se dělá bez syřidla, ze zkvašené syrovátky,“ popisuje.
I proto mají produkty kratší trvanlivost – jsou bez chemikálií a pasterizace. Což je také důvod, proč zákazníci přicházejí do obchodů několikrát týdně a kupují jen takové množství, které vědí, že zkonzumují. Podle podnikatele se díky tomu chovají střídměji a zamezují plýtvání, které je podle Barchánka velkým nešvarem dneška.
„Snažím se vozit opravdu jen to nejlepší. Když prodávám maso vyuzené kouřem, chci znát člověka, který ten oheň rozpálí. Kromě toho si ještě necháváme vyrábět hrubozrnnou hořčici s křenem, která patří mezi jednu z nejprodávanějších položek. A na Malé Skále jsme začali dělat i pralinky, máme asi dvacet druhů,“ chlubí se.
Zákazníci si rovněž oblíbili zmrzlinu, kterou se Martin Barchánek učil u makedonských mistrů. Pod značkou Zmrzlina z Farmy jí prodají řádově stovky tisíc porcí za sezonu. V dalších letech by se proto rád soustředil na zíkání nových partnerů, kteří by mohli zmrzlinu nabízet na atraktivních místech.
Podnikatel je hrdý také na to, že někteří zákazníci do jeho obchodu chodí už od roku 2007 a v tradici pak pokračují jejich potomci. I proto klade Barchánek velký důraz na personál, který je proškolený, aby dokázal zákazníkovi poradit. V množství produktů se lze občas ztratit – třeba v liberecké Nise najdete v obchodu na sedm set položek.
„Loňský rok byl úspěšný, měli jsme meziroční nárůst v tržbě, povedly se nám Vánoce, a zákazníci si nás našli i v lednu,“ pochvaluje si podnikatel, a i když se teď mírnému zdražení asi nevyhne, neplánuje ceny zvyšovat plošně.
„Nechci se morálně podílet na tom, co se teď na tuzemském trhu děje,“ odmítá současné zdražování v potravinářském i gastro sektoru. Vstupní náklady narostly i jemu, ale naposledy zdražoval loni v lednu před válkou na Ukrajině. Pak si zastropoval ceny u dodavatelů a svým zákazníkům slíbil, že do konce roku už je zvedat nebude.
Když se dnes Martin Barchánek ohlédne zpátky, diví se, že svůj pád vůbec ustál. „Trvalo mi čtyři, pět let, než jsem se všech dluhů zbavil. Tehdy jsem si vypočítal, že musím pracovat osmadvacet dní v měsíci jen proto, abych všechno poplatil – a jen dva si můžu pracovat na svém,“ dodává dnes už s úsměvem.
Je v plusu, bez dluhů nebo kontokorentů, ale ani cizích investic. „Nelituji ničeho. Pro mě je teď největší radostí, když se k nám zákazník vrátí, a když si na tom, co si u nás koupí, pochutná,“ uzavírá své vyprávění.
