Designérka, filmová režisérka, umělecká ředitelka opery a COO. Čtyři ženy z naprosto odlišných oborů, čtyři rozdílné kariérní příběhy. A jeden ucelený pohled na to, jak mladá generace žen bojuje s předsudky v byznysu i umění.
Na pódiu se při včerejším slavnostním večeru konference Forbes Mladé Česko: 30 pod 30 sešly představitelky výběru – Laureen Höllge, COO startupu Fondee, Veronika Loulová, umělecká ředitelka Opery Moravského divadla, sklářská designérka Eliška Monsportová a filmová režisérka Diana Cam Van Nguyen. V panelu vedeném šéfredaktorem magazínu Forbes, Petrem Šimůnkem, diskutovaly o tom, jak se mladá generace dívá na téma rovnosti.
Pojem, o němž se ve veřejném prostoru diskutuje už řadu let, překvapivě není vždy ani pro mladou generaci samozřejmý. „Pamatuji si, že jsem byla vychovávaná, abych byla hodná, něžná, moc nevyjadřovala svoje názory. Až později mi došlo, že to bylo proto, abych byla dobrá manželka,“ přiznala Diana Cam Van Nguyen.
Režisérka s vietnamskými kořeny se citlivému tématu výchovy a rozdílu v tom, jak se společnost dívá na ženy a muže, věnuje ve velmi osobní rovině i ve svém snímku Milý tati. Za ten dostala řadu cen, včetně Ceny české filmové kritiky nebo Českého lva za nejlepší krátký film. „Je to pořád velké téma. Myslím, že v Česku je to lepší, i tady ale najdeme rozdíly ve výchově. A ty rozdíly se pak přelévají do statistik, třeba o platových rozdílech, které tady pořád jsou,“ dodala.
Stejný názor má i Laureen Höllge, COO investiční platformy Fondee, kde se mimo jiné zabývá investováním žen. „O tématu rovnosti se už mluví dlouho, ve statistikách to opravdu zatím není dostatečně vidět,“ uvedla.
„A nejde jen o statistiky, i o každodenní drobnosti, na kterých je vidět, jak hluboko je v nás nerovnost zakořeněná, že s ní budeme bojovat ještě dlouho,“ dodala Veronika Loulová. Divadelní režisérka, manažerka a umělecká ředitelka opery a operety Moravského divadla Olomouc byla v době svého zvolení vůbec nejmladší ředitelkou opery v Evropě a také jedinou žena v čele podobné instituce u nás. I při výběrovém řízení se však potýkala s řadou předsudků. „V pozvánce se psalo ‚milý účastníku‘, byla celá v mužském rodě. Vím, že nebyla diskriminační záměrně, ale rozdíly tady prostě jsou,“ řekla.
Tyto nuance vnímá i sklářská designérka Eliška Monsportová. „V odvětví, v němž působím, se ale cítím rovnocenná. A to i když ve sklářství narážíte na fyzické limity, činnosti, které žena prostě nezvládne. Ale beru to jako součást práce a je v pořádku, že nezvládnu všechno,“ řekla designérka.
Co tedy podle členek výběru 30 pod 30 udělat, aby byla česká společnost v otázce rovnosti lepší?
„Měla by se otevřít nejen fyzicky, ale spíš mentálně. Vidím tady ale obrovský posun k lepšímu. A nadevše pomáhá vidět na vlastní oči ženské vzory, ale i vzory z vietnamské komunity. Spoustu Vietnamců je mezi doktory, právníky, a pomohlo by, kdyby nás bylo více i v médiích,“ uvedla Diana Cam Van Nguyen.
S tím souhlasily i ostatní představitelky panelu. Velké téma je podle nich také solidarita. „Bojím se totiž narůstající nerovnosti. Už dnes vidíme, jak razantně se v naší společnosti rozevírají nůžky socioekonomické nerovnosti,“ řekla Laureen Höllge. „Pod to bych se podepsala. Zároveň však věřím, že si to naše generace dostatečně uvědomuje, a bude se to jenom lepšit,“ uzavřela Veronika Loulová.
