Příčinu pádů Boeingu 737 MAX už úřady odhalily. Kořeny dvojnásobné tragédie se stovkami obětí ale vedou mnohem hlouběji a kniha Petera Robisona Let naslepo: o tragédii modelu 737 MAX a pádu Boeingu je jejich mrazivě detailním popisem.
Autor čtenáře vtahuje do slavné seattleské výrobní haly Boeingu a nutí je soucítit s někdejšími mistry leteckého průmyslu, s inženýry a konstruktéry, jmény, jako například Joe Sutter. A zároveň cítit vztek vůči proměňujícímu se vedení amerického giganta, které se s nástupem moderního kapitalismu stává čím dál více despotické.
Komplexní reportážní popis Robisona, investigativního novináře Bloombergu, sahá až do doby, kdy ještě více než stoletá ikonická společnost kladla důraz v první řadě na produkt a následně na zaměstnance a zákazníky. Postupně sleduje její přerod k firmě soustředící se jen na efektivitu, finanční závěrky a co možná nejvyšší odměny akcionářům. Bohužel ale na úkor kvality a bezpečnosti.
A jak to tak bývá, i v Boeingu se tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Poprvé devětadvacátého října 2018, kdy se nejmodernější Boeing 737 MAX vzniklý v souladu s novou efektivní firemní kulturou zřítil třináct minut po startu do jakartské zátoky. Při letu indonéských aerolinek Lion Air tehdy zemřelo všech 189 cestujících a členů posádky.
Jen o pět měsíců později pak stejný stroj havaroval pouhých šest minut po odletu z etiopské metropole Addis Abeba. Šlo o let Ethiopian Airlines původně mířící do Keni. Během tragédie zahynulo všech 157 lidí na palubě.
Na základě druhé nehody, která se nápadně podobala té první, došlo k postupnému celosvětovému uzemnění letadel 737 MAX, které nakonec trvalo téměř dva roky a amerického výrobce stálo desítky miliard dolarů.
Oficiální vyšetřování nehod skončilo jasným verdiktem – vinu na obou tragédiích nesl vadný systém stabilizace letu MCAS, na který navíc neproběhl řádný dodatečný pilotní výcvik.
Jakkoli v žádném případě nechce Peter Robison vyšetřování úřadů zpochybňovat, na obě tragédie se nedívá samostatně, ale zařazuje je do velice širokého kontextu prohnilých vztahů a firemní kultury nevyhnutelně směřující ke katastrofě.
Autor se soustředí výhradně na dění v Boeingu, jehož cestu k pádu umocnilo i převzetí upadající konkurence v podobě McDonnell Douglas. Jednu věc je ale potřeba dodat. A tou je fakt, že stejným směrem se bohužel v posledních třech dekádách neubíral pouze Boeing, ale zjednodušeně řečeno šlo o směr, jakým se v devadesátých letech a posléze v novém tisíciletí vydal globální letecký trh.
V době stoupající poptávky po letecké dopravě, zlevňujících letenek a příchodu nízkonákladových aerolinek by „starý dobrý Boeing“, který například kvůli nákladnému snu vytvořit největší dopravní letoun světa málem zbankrotoval, daleko nedošel. Ovšem přímé a největší konkurenci Airbusu se podařilo najít zlatou střední cestu o poznání lépe.
Robison tak bravurně a čtivě popisuje nejen vývoj v ikonickém průmyslovém podniku, který vedl k dvojnásobné tragédii, ale také strmou cestu z někdejšího vrcholu, co uměl letecký průmysl nabídnout, přinejmenším na druhou příčku.
A pokud chcete jít daleko za hranu toho, co se o dvou tragických nehodách Boeingu 737 MAX dozvídáte z oficiálních prohlášení úřadů, pak je Robisonův Let naslepo správnou volbou. Tak zblízka se k fungování ikonického výrobce letecké techniky nikde jinde nedostanete. Jen si knihu neberte s sebou do letadla, pokud se zrovna chystáte na dovolenou.
