Získala řadu ocenění, její objev publikoval prestižní časopis Nature a na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd vede svou vědeckou skupinu.
Hana Macíčková Cahová zkoumá RNA molekuly, jejichž poznání může hrát velkou roli například v léčbě rakoviny. Pro špičkový výzkum jsou ale potřeba i špičkové peníze. O jejich nedostatku v českém vědeckém prostředí mluví členka našeho výběru top českých vědkyň velmi otevřeně.
„Administrativa, kterou nás ministerstvo školství zatěžuje, je devastující a ničí českou vědu,“ říká bez obalu. Na zbytečné papírování si stěžují i kolegové a kolegyně v zahraničí a vždycky se to jeví jako souboj s úředníky.
Když vědec či vědkyně působí na nějaké solidní instituci, dostane základní rozpočet, ze kterého ale zaplatí sotva pár lidí – a na řadu tudíž přicházejí granty. Od nich však mnohdy vede cesta až k predátorským časopisům.
Většina tuzemských vědců a vědkyň žádá o finance u státní Grantové agentury České republiky. Ani v tomto případě ale nejde o dostatečný zdroj – neutáhne vícečlenný tým, přístroje ani experimenty.
Žadatelé mohou granty získat také od resortu školství, s tím se však podle Cahové pojí dva alarmující problémy: přebytečná byrokracie a požadavek na co nejvíce publikací v časopisech.
Za v Česku naprosto ojedinělý ale biochemička označuje systém ministerstva školství, kdy se žádost o grant hodnotí podle počtu článků. Čím více článků vědec v grantové žádosti přislíbí, tím více dostane bodů a tím větší šanci má grant získat. Svůj slib následně musí splnit.
„Je to zcestný a naprosto nesmyslný systém. Žadatele o grant to nutí publikovat i v časopisech, které nejsou relevantní, včetně těch predátorských – i to je běžná praxe,“ popisuje Cahová.
„My ale neprodukujeme pneumatiky, ve vědě nejde o kvantitu, nýbrž kvalitu. Máme se snažit dosáhnout vědeckých závěrů a až pak přijít s nějakou významnou publikací, jež obor někam posune. Ne že vydám čtyřicet drobků, které nemají žádný význam a nikdo si je nikdy nepřečte,“ říká důrazně.
Foto David Turecký
Některým vědcům je takové nastavení proti srsti. Jiným to ale nevadí a umístění svého jména v predátorských žurnálech berou jako způsob přežití.
U první skupiny pak přicházejí v úvahu evropské granty, konkrétně grant Evropské výzkumné rady (známější pod zkratkou ERC), který je ale složité získat. Sama Cahová jednou skončila těsně po čarou, v roce 2022 už ale na peníze Evropské unie dosáhla.
Zařadila se tak mezi několik málo Češek, kterým se podařilo prestižní grant získat.
Peníze šly na podporu výzkumu v oblasti RNA, na kterou se zaměřuje se svou vědeckou skupinou Cahova Group, vzniklou v roce 2016. A má dle svých slov i velmi blízko k byznysu.
Foto Tomáš Belloň, ÚOCHB
Hana Macíčková Cahová se svým týmem | Foto Tomáš Belloň, ÚOCHB
„V tu chvíli si člověk zakládá takový svůj malý startup a jde vlastně o velmi svobodné zaměstnání. Já si rozhoduji o tom, co a jakým způsobem budu zkoumat, jaké lidi přijmu, jak naložím s rozpočtem…,“ popisuje.
Dnes má ve skupině deset lidí a společně se soustřeďují na biochemii nukleových kyselin, zejména na modifikace zmiňované RNA, které si lze úplně laicky představit jako přívěsky na molekule RNA.
Zatímco dosud odborníci upínali pozornost hlavně k DNA, která je známější i mimo svět vědy, Cahovou mnohem více přitahuje RNA – kolem ribonukleové kyseliny vyvstává mnoho nezodpovězených otázek a výzkum přitom může přinést odpověď i na to, jak vznikl život.
„I v případě DNA mamutů bude vždycky aspoň malé procento přeživších molekul, ale u RNA je tomu jinak. Molekula má velmi krátký poločas rozpadu,“ připomíná Cahová.
„Říká se, že u bakterií jde o sekundy až minuty, u vyšších organismů se bavíme o minutách až hodinách. RNA je tedy velmi nestabilní. Každý rok se objeví nový typ ribonukleové kyseliny, s novou funkcí,“ vysvětluje svou fascinaci RNA, kterou si lze z učebnic biologie pamatovat jako obrázek připomínající kroutící se tělo hada.
Jednačtyřicetiletá rodačka ze Zlína měla k chemii blízko odmalička: v oboru působil její otec. Nadšení pro svět, pod kterým si asi většina lidí představí baňky, mikroskopy a nepřeberné množství vzorečků, se ale v budoucí biochemičce probudil až na střední škole.
Nakonec její kroky zamířily na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou, obor organická chemie. A brzy začala vršit vědecké úspěchy.
Například se jí podařilo získat proslulé stipendium Alexandra von Humboldta, díky kterému v letech 2010 až 2013 působila jako postdoktorandka na univerzitě v německém Heidelbergu. Postupně začala také sbírat významná ocenění, mezi nimi Cenu Otta Wichterleho pro mladé vědce či Cenu Neuron.
Pro vědeckou kariéru ženy, ze které vyzařuje skromnost a také jiskra, když zapáleně mluví o svém oboru, byl klíčový hlavně rok 2014. Tehdy její objev publikoval prestižní vědecký časopis Nature.
„V kariéře mi to začalo otevírat další dveře,“ říká Cahová k vyvinutí metody, s níž se dostala až do časopisu Nature. Tehdy se jí podařilo detektovat takzvanou čepičku NAD-RNA, tedy ribonukleovou kyselinu, na kterou je navázaný koenzym NAD.
Kariéru nepřerušila ani poté, co se stala matkou. Vyslechla si kvůli tomu poznámky, že je matkou krkavčí, a na matku-vědkyni se dívali skrz prsty i v Německu. „Když jsem otěhotněla, prakticky se tam se mnou jako s vědkyní přestalo počítat,“ vzpomíná, že ani „na Západě“ se nesetkala se vstřícným přístupem.
To se změnilo, až když odešla na nějakou dobu žít se svým manželem a dětmi do Paříže. Tam naopak byla jako matka na mateřské za exota, jak sama říká. Po návratu do Česka mohla skloubit zaměstnání a starost o tři potomky i díky pomoci rodiny a flexibilitě v práci.
Další zásadní moment v její kariéře přišel před třemi lety, když spolu se svým týmem odhalila dosud neznámou část RNA, tvořenou signalizačními molekulami, takzvanými alarmony. I díky tomu získala ERC grant.
Za rok a půl vědkyni a její tým čekají evaluace. Rozhodne se o tom, zda „Cahova Group“ obhájí svou existenci. Právě na splnění tohoto úkolu se teď Cahová a její skupina soustřeďuje.
„Půjde o to předvést, co jsme dokázali, že už máme ve světě jméno a náš obor jsme někam posunuli. Jinak to neklapne. Skupina mezinárodních vědců, která naši budoucí existenci bude řešit, si může říct, že naše výsledky nejsou dost dobré a dají šanci mladším. Z toho mám samozřejmě respekt,“ říká vědkyně.
Boří tak mylnou představu o vědecké komunitě coby harmonické společnosti. Věda je podle Cahové naopak velmi konkurenční prostředí. Příklad? Alarmony se kromě její skupiny zabývá ještě tým v New Yorku, ale přestože by sama stála o spolupráci, za oceánem to vidí opačně – buďme si konkurencí.
„Přitom my disponujeme technikami, které jim chybějí, a oni zase mají zkušenosti, které by nám mohli předat. Z jejich strany ale nebyl žádný zájem,“ krčí rameny. Financování tak není to jediné, co brzdí ambiciózní vědkyně a vědce na cestě k objevům, které bez přehánění mohou změnit svět.
Jakou vlastností by se proto měli vybavit? „Odolností,“ říká bez váhání držitelka několika prestižních ocenění. Ve vědě chce totiž všechno svůj čas.
„Je naprosto běžné, že na něčem pracujete spoustu měsíců nebo dokonce let a pak zjistíte, že to k ničemu nevedlo. Pak cítíte frustraci až depresi. Je proto důležité celou dobu věřit tomu, co děláte – že když to nevyšlo jednou, příště už se to třeba povede,“ uzavírá.
