Devět zemí světa disponuje jaderným arzenálem. Devadesát procent z téměř třinácti tisíc atomových hlavic ovládají Spojené státy americké nebo Rusko. A takzvané hodiny posledního soudu, které obrazně znázorňují, jak daleko má lidstvo k jadernému konfliktu, ukazují jen devadesát sekund do katastrofální půlnoci.
Na počátku toho všeho stál Projekt Manhattan – utajený americký plán na vývoj atomové bomby za 2. světové války, do kterého postupně natekly dvě miliardy amerických dolarů a který vyústil ve svržení dvou atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki.
Jeho hlavní postavou byl vysoce inteligentní, ale i komplikovaný fyzik, milovník dýmek a porkpie klobouků J. Robert Oppenheimer. Kdo byl muž, který dostal přezdívku Otec atomové bomby a o němž pojednává nový velkofilm od režiséra Christophera Nolana?
„Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů,“ citoval Oppenheimer v jednom z rozhovorů po konci druhé světové války Bhagavadgítu, jednu z posvátných knih hinduismu, která v českém překladu nese název Píseň Vznešeného.
Právě tato slova se mu prý vybavila ve chvíli, kdy v červenci roku 1945 spolu s dalšími spolupracovníky sledoval první pokusný jaderný výbuch v poušti White Sands poblíž města Alamogordo.
„Věděli jsme, že svět už nikdy nebude stejný. Pár lidí se smálo, pár jich plakalo. A většina mlčela,“ vzpomínal muž, který před svým osudovým dílem vyučoval fyziku a mimo jiné předpověděl existenci černých děr třicet let předtím, než se to stalo díky Stephenovi Hawkingovi běžnou vědeckou teorií.
Oppenheimer se narodil v New Yorku v roce 1904 do bohaté židovské rodiny německého původu. Jeho otec obchodoval s látkami a oblečením a matka byla umělkyní. Mladý Oppenheimer si ale i díky rodičům, kteří v něm rozpoznali génia, vybral jinou cestu.
Nejprve se chtěl se stát chemikem, pro studia na Harvardu si ale nakonec vybral fyziku. Čtyřletý studijní program zvládl během tří let a pokračoval na Univerzitu v Cambridgi a poté do německého Göttingenu, kde pod vedením pozdějšího držitele Nobelovy ceny za fyziku Maxe Borna získal ve třiadvaceti doktorát.
Po úspěšném splnění závěrečné zkoušky si Oppenheimerův zkoušející profesor údajně oddychl: „Uf, ještěže to máme za sebou. Už to vypadalo, že začne zkoušet on mě.“
Později zmiňovaný Max Born vzpomínal, že Oppenheimer byl velmi inteligentní, ale na přednáškách dokázal být uštěpačný a rád přerušoval ostatní řečníky, aby jim vysvětlil, co se vlastně snaží říct.
Mladý Robert Opennheimer. | Foto CORBIS/Corbis via Getty Images
Mladý Robert Opennheimer | Foto CORBIS/Corbis via Getty Images
Navíc měl během studií problémy s alkoholem a bojoval s depresemi. A jednou dokonce boural v autě poté, co se ve studentské nerozvážnosti a snaze se předvést rozhodl závodit s vlakem. Jeho tehdejší přítelkyně, která byla v autě s ním, kvůli tomu skončila v bezvědomí v nemocnici.
Po studiích se Oppenheimer vrátil do USA, aby přednášel na univerzitách v Pasadeně a Berkeley. A jako člověk s dobrými kontakty na evropské špičky v oboru pracoval také ve výzkumu. I bez účasti na Projektu Manhattan by nakonec byl z Oppenheimera uznávaný vědec. Ve třicátých letech 20. století totiž pracoval na několika zásadních objevech.
Jedním z nich byla zmiňovaná teorie týkající se černých děr. Oppenheimer předpověděl, že masivní hvězdy by se mohly gravitačně zhroutit a že by tak mohly přirozeně vznikat černé díry. Ačkoli tehdy ještě nepoužil termín černé díry, ale zamrzlé hvězdy.
Foto © CORBIS/Corbis via Getty Images
Robert Opennheimer a Albert Einstein, který se ve své budoucí práci snažil existenci černých děr vyvrátit. Historie nakonec dala za pravdu Opennheimerovi. |Foto © CORBIS/Corbis via Getty Images
Zároveň se ale v té době dostal do okruhu levicových intelektuálů a antifašistů. Ač sám nebyl členem komunistické strany, řada jeho blízkých lidí ve straně byla. Včetně jeho přítelkyně Jean Tatlock i bioložky Katherine Puening, se kterou se v roce 1940 oženil.
To ostatně po druhé světové válce posloužilo jako munice jeho oponentům, kteří se snažili umlčet Oppenheimerovy snahy varovat svět před nebezpečím jaderného zbrojení. V antikomunistické atmosféře padesátých let byl někdejší národní hrdina označen za podezřelou osobu a sovětského špiona a jeho vědecká kariéra dopadla neslavně.
Tím ale předbíháme ten nejzásadnější moment v Oppenheimerově životě. Respektive sérii momentů, která započala roku 1942, kdy americký prezident Franklin D. Roosevelt spustil Projekt Manhattan. Ten reagoval na pokroky Německa na poli využití jaderných vlastností uranu, mimo jiné k vývoji atomové bomby.
Do vedoucí role projektu, který vyústil v použití bomb Little Boy a Fat Man, byl vybrán právě Robert Oppenheimer. Ten začal budovat v Los Alamos v Novém Mexiku obrovský tým, který na vývoji bomby pracoval. Bývalý odlehlý školní kampus se proměnil ve vědecké městečko, kde ke konci projektu pracovalo přes osm tisíc lidí.
Sám Oppenheimer byl během této doby pod neustálým dohledem FBI a kvůli kontaktu se svými blízkými s komunistickým pozadím také několikrát vyslýchán. U projektu ale setrval. A 16. července 1945 ho dotáhl do konce. Pro první jaderný výbuch sám Oppenheimer navrhl jméno Trinity.
Foto by Fotosearch/Getty Images
Trinity, první test jaderné zbraně v historii|Foto by Fotosearch/Getty Images
Co následovalo poté, zná asi každý z hodin dějepisu. V pondělí 6. srpna svrhli Američané jadernou bombu na Hirošimu. A o tři dny později také na Nagasaki. Ač bral Oppenheimer vývoj bomby jako nutnost, kterou zapříčinila válka, a dotažení projektu do konce chápal jako úspěch, po konci druhé světové války začal vehementně bojovat za jaderné odzbrojení.
Americké filozofické společnosti po válce řekl: „Vyrobili jsme věc, nejstrašnější zbraň, která náhle a hluboce změnila povahu světa… věc, která je podle všech měřítek světa, ve kterém jsme vyrostli, zlem. A tím jsme znovu nastolili otázku, zda je věda pro lidstvo dobrá.“ A prezidentu Harrymu Trumanovi se při setkání svěřil, že cítí, že má na rukou krev, což americkou hlavu státu vytočilo doběla.
Kvůli jeho aktivismu ohledně rizika jaderných zbraní sílila i snaha Oppenheimera zdiskreditovat. V době stupňujícího se napětí během studené války se zkrátka jeho názory na jaderný arzenál nesetkaly s pochopením.
V roce 1953 proto začalo jeho vyšetřování komisí vládního Výboru pro jadernou energii a v roce 1954 byl Oppenheimer zbaven bezpečnostní prověrky, což znamenalo konec práce v oblasti jaderného výzkumu.
Foto Getty
Robert Opennheimer u výslechu | Foto Getty
K revokaci rozhodnutí z roku 1954 o zrušení Oppenheimerovy bezpečností prověrky a k celkové rehabilitaci vědce došlo definitivně až v loňském roce. Ministryně energetiky Jennifer Granholm ve svém prohlášení uvedla, že zrušení Oppenheimerovy prověrky bylo výsledkem chybného procesu a porušením předpisů.
„Vyšlo najevo více důkazů o zaujatosti a nespravedlnosti procesu, kterému byl doktor Oppenheimer vystaven, zatímco důkazy o jeho loajalitě a lásce k vlasti byly potvrzeny,“ dodala ministryně. Robert Oppenheimer zemřel v roce 1967 na rakovinu hrtanu.
