„Vidíte to? Ten je hezky měkkoučkej, naducanej, šťavnatej. Tři palce tlustej. A teď vidíte tuhle ubohou, mizernou placku… Něco tu nesedí!“
Scéna z filmu Volný pád z roku 1993, kde ozbrojený Michael Douglas v řetězci rychlého občerstvení kritizuje podobu hamburgeru, jako by se propsala do dnešních dní. Jen s tím rozdílem, že nikdo netřímá v rukou zbraň, ale žalobu.
Na americký řetězec rychlého občerstvení Burger King si totiž v americkém Miami začali hromadně stěžovat zákazníci. Nelíbí se jim, že je výrobce na jídelním lístku klame reklamou. Lístek zobrazuje klasický burger Whopper s masitou placičkou a přísadami, které přetékají přes housku – a přitom v reálu je burger o pětatřicet procent menší.
Americký soudce Roy Altman, kterému se stížnost dostala na stůl, sice odmítl tvrzení, že Burger King uváděl zákazníky v omyl televizními a online reklamami – žalobu na řetězec ale nezamítl. A své rozhodnutí odůvodnil slovy, že ponechá rozhodnutí na porotě.
Burger King se brání tím, že hovězí placičky grilované na plameni, které v reklamě ukazuje, jsou stejné, jaké se používají v milionech sendvičů Whopper, servírovaných zákazníkům po celé zemi. Na svém menu ho popisují jako burger, který všem ostatním vládne. Tvrzení těch, kteří ho žalují, jsou prý nepravdivá.
Burger King nicméně v podobných kauzách není osamocen. Právním sporům ohledně klamavé reklamy čelili i někteří jeho konkurenti. Začátkem letošního roku to byl třeba Taco Bell, řetězec restaurací rychlého občerstvení s pokrmy inspirovanými Mexikem. Jeho pizzy a burrita obsahovaly údajně polovinu náplně, než jakou řetězec inzeroval.
A ušetřený nezůstal ani McDonald’s. Stížnost na něj podal zákazník v New Yorku a rychle se k němu přidali další. Z klamavé reklamy byla obviněna také síť Wendy’s, kde podvedení zákazníci požadovali dokonce náhradu újmy ve výši padesát milionů dolarů.
„Reklamy těchto společností jsou nespravedlivé a finančně poškozují spotřebitele, protože dostávají potraviny, které mají mnohem nižší hodnotu, než je slíbená,“ uvádí se ve stížnostech. Děje se tak navíc v době, kdy jsou inflace a ceny potravin i masa velmi vysoké.
Rozsoudit klamavou reklamu přitom není úplně jednoduché. Žalobce musí dokázat, že zákazníci byli skutečně obelháni a že reklamy ovlivnily jejich rozhodování při nákupu. Prokazovat se bude podle advokátky Petry Dolejšové hlavně to, nakolik se zákazník mohl cítit ošizený.
Soudy ale budou přihlížet i k určitým obvyklostem v reklamě – a jestli s nimi mohl a měl průměrně „orientovaný“ zákazník počítat. „Jinými slovy, pokud je salát na hamburgeru nadýchaný a zelený, protože to zkresluje grafika, a zákazník dostane klasický salát, přičemž je běžné barvy, se kterou mohl počítat, není to klamání,“ přibližuje advokátka.
Bude tedy dost záležet, v jakých prvcích se realita oproti reklamě liší a jestli jsou tyhle odlišnosti pro zákazníka při nákupu důležité a neočekávatelné. Už v roce 2010 byli například žalobci úspěšní, když ve Velké Británii konkrétní klamavou reklamu na Burger King zakázali.
Tamní regulační orgány tehdy vyhověly stížnostem, že kuřecí sendviče, které řetězec nabízel, byly mnohem menší, než jaké propagoval v menu.
