Jejími klienty jsou UNESCO, OSN, Bloomberg nebo Mezinárodní olympijský výbor, pracovala na obřích konferencích jako One Planet Summit v Paříži nebo Future Investment Initiative v Saúdské Arábii. Čtyřiatřicetiletá Yulia Yakushova už čtyři roky v New Yorku vymýšlí design největších světových eventů.
Yuliini rodiče a prarodiče jí vždycky říkali, že jakmile se jí naskytne příležitost, má z Ruska odejít. I z toho důvodu ji maminka odmalička učila anglicky. Když bylo Yulii sedmnáct, potkala přes společné známé v Moskvě studenta grafického designu z Česka, do kterého se zamilovala a odstěhovala se za ním do Prahy.
One Planet Summit v Paříži
V Praze se okamžitě přihlásila do jazykové školy, každý den se učila česky a odpoledne a večer kreslila. I když totiž její rodiče chtěli, aby vystudovala něco „pořádného“, ji to vždy táhlo ke kresbě a umění a v Praze se rozhodla živit ilustracemi.
„Spíš než odvaha to byla tehdy normální hloupost. Byla jsem mladá holka a myslela jsem si, že takhle to prostě funguje. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, že by mě nechtěli,“ říká Yulia. Z vydělaných peněz za ilustrace si kromě jazykovky každý měsíc platila i letenky do Moskvy, kde studovala lingvistiku (kromě ruštiny, angličtiny a češtiny mluví také španělsky a italsky).
Své ilustrace začala magazínům nabízet velmi jednoduše – zašla do trafiky, koupila si několik časopisů a v tiráži si našla jméno a kontakt na art directora. Tomu poslala své portfolio a nabídku spolupráce.
Yulia Yakushova
Její ilustrace se postupně objevily v Elle, Esquiru, GQ, Men’s Health nebo Cosmopolitanu, kreslila také kampaň pro značky jako Nissan nebo Google. Kromě toho se začala starat o kompletní vizuál divadla Alfred ve dvoře, a když její plakát uviděl v jedné kavárně Martin Barry z festivalu reSITE, ozval se jí s nabídkou práce.
„Chtěl, abych mu navrhla plakáty a programy, ale já mu nabídla, že mu udělám návrh celého vizuálu, který podle mě tehdy nebyl dobrý,“ vzpomíná Yulia, která se na několik let stala kreativní ředitelkou festivalu. Protože ale toužila po další výzvě, odjela na tříměsíční stáž do Českého centra v New Yorku.
Ilustrace pro britský časopis GQTen si pro jeho tempo a rozmanitost zamilovala, po pěti letech se rozhodla z reSITE odejít a po více než deseti letech života v Praze se do New Yorku s dvěma kufry přestěhovala.
Nejdřív získala práci přes známou jako řadová designérka v digitální agentuře. Přihlásila se ale do konkurzu na místo ve WPP, největší reklamní síti na světě, která působí v téměř 120 zemích a pod niž spadají agentury jako Ogilvy nebo J. Walter Thompson, a po osmi kolech pohovorů pozici získala.
Global Business Forum společnosti Bloomberg
Dnes má za sebou už několik zrealizovaných projektů a u každého musí řešit specifické požadavky. Pro Future Investment Initiative v Saúdské Arábii pro pět tisíc lidí vymýšlela, jak v prostoru propojit design a technologie a jak zrealizovat hologram lva v poušti nebo mluvícího Alberta Einsteina.
„V Saúdské Arábii chtějí vše z hlediska technologie – to, co ještě neexistuje nebo co bylo vytvořeno zrovna teď,“ vysvětluje Yulia, jejíž digitální kampaň pro tuto akci se objevila na pěti obrazovkách na Times Square. Na Eiffelově věži zase mohli Pařížané vidět její projekce pro akci One Planet Summit.
Vizuál Future Investment Initiative na Times Square
Abyste v tomto velmi konkurenčním oboru přežili, musíte být podle Yulie neustále inovativní, mít rádi výzvy a chtít být nejlepší. Zároveň dodává, že velkým zdrojem úspěchu je také její pozitivní přístup.
„Musím kolem sebe šířit dobrou energii. Být kreativní lídr není jen o tom, přijít s novými nápady, ale také inspirovat a nakopnout lidi kolem sebe, obzvlášť když se se svým týmem setkáváte několik dnů po dvou hodinách spánku. V téhle branži jste neustále unavení, nemáte čas spát nebo jíst, ale nemůžete být naštvaní nebo smutní,“ vysvětluje Yulia.
I když má pro ni pracovní týden 80 hodin, Yulia se v New Yorku, kde se na odpověď nečeká déle než hodinu a všude slyšíte motto „Life is a hustle“, cítí jako doma.
„Říká se, že nemusíte být Američan, abyste byl Newyorčanem, a je to pravda. V New Yorku se poprvé v životě necítím jako imigrant. Ale uvědomila jsem si, že být jím je vlastně požehnání – vzdát se je totiž luxus, který si nemůžete dovolit,“ směje se Yulia, pro kterou je právě chuť do překonávání výzev to, co ji drží na vrcholu.
„Do budoucna bych chtěla zvolnit, ale teď mě pohání láska k tomu, co dělám. Když už máte hotový set-up, světla se stmívají a těch pár momentů, kdy lidé usedají na svá místa a vy se zhluboka nadechnete, slyšíte ve sluchátkách ‚Game on, people‘, začne hrát hudba, rozsvítí se světla a jedete naživo… To je prostě magie. A to mě baví a dává mi sílu.“
