Kapitálová infrastruktura Česka má problém: zaspala v jiné éře. „Žijeme z minulosti,“ konstatoval technologický investor a miliardář Ondřej Tomek na konferenci Lepší Česko.
„Před necelými pětadvaceti lety došlo k výrazné změně v kapitálovém světě. Možná ji znáte pod názvem internetová bublina,“ uvedl Tomek na úvod svého výstupu v rámci konference pořádané Forbesem v Karlových Varech za účasti byznysových, uměleckých i politických špiček.
I když takzvanou dot com bublinu řada lidí dodnes vnímá jako dobu, kdy v naivních internetových startupech shořel miliardový investiční kapitál profesionálů i drobných investorů, Tomek upozorňuje na dvě důležitější věci: zaprvé masivní investiční vlnu, která bublinu nafoukla, a zadruhé její důsledek – vznik současných titánů technologického průmyslu.
Dalším zemětřesením na kapitálovém trhu byla finanční krize v roce 2008, která se projevila jako celosvětová krize likvidity. Podle Tomka na ní bylo nejdůležitější rozhodnutí americké centrální banky využít kapitálové trhy na dodání likvidity americkým firmám pomocí takzvaného kvantitativního uvolňování.
Jde o situaci, kdy centrální banka nakupuje finanční aktiva jako akcie a dluhopisy, zvyšuje tak jejich cenu a současně snižuje výnos a zvyšuje nabídku peněz. Šlo o historický precedent.
Další formativní událostí kapitálových trhů se pak stal covid, který přinesl masivní nárůst retailových investorů na burzách. Ten umožnily technologie podporující uživatelsky snadné investování. Jak dnes vypadají karty rozdané pro kapitálový svět?
„Tržní kapitalizace největších amerických burz dnes dělá zhruba 52 bilionů dolarů, evropské burzy mají lehce přes deset. Deset největších evropských firem má souhrnnou hodnotu 2,5 bilionu dolarů, což je zhruba jen patnáct procent těch amerických,“ vypočítává Tomek.
„Ještě víc zarážející je jejich stáří. Evropští průmysloví titáni mají průměrné datum založení okolo roku 1894, všichni tak spadají do předminulého století. Ti američtí vznikali průměrně kolem roku 1974,“ předkládá neochvějný důkaz postupného zaostávání Evropy.
„Když se podíváme na české firmy, mají souhrnnou kapitalizaci zhruba padesát miliard dolarů, přičemž necelou polovinu dělá ČEZ. Kapitalizace polostátního energetického giganta je asi dvaadvacet miliard dolarů, což je méně než hodnota švédské hudební streamovací aplikace Spotify – třicet miliard,“ srovnává Tomek.
Česká kapitalizace na hlavu tak odpovídá zhruba třicetině té švédské. Ještě hůře pak vychází srovnání ČEZ s platformou sdílené ekonomiky Airbnb s osmdesátimiliardovou valuací. Dobrou zprávou podle Tomka ale je, že z toho existuje cesta ven.
Za příklad uvádí evropské pionýry jako právě Švédsko nebo Švýcarsko, kde je kapitalizace na obyvatele vyšší než ve Spojených státech. Odpověď na otázku, jak ze současného marasmu ven, leží podle Tomka v efektivnějším zapřažení dvou koní: venture kapitálu a penzijních fondů.
„V novinách se můžete dočíst, že česká venture kapitálová scéna kvete. To může být sice pravda, ale jen když se porovnává sama se sebou. Když se srovnáme s kýmkoli z vyspělého světa, vyjde z toho jen jako směšný zlomek,“ připomíná Tomek.
Jenže rizikový kapitál sám o sobě trhy nespasí. Možná ještě důležitějším zdrojem mízy amerického kapitálu jsou penzijní fondy. Ty dnes podle Tomka tvoří hlavní zdroj likvidity jak pro americké, tak globální kapitálové trhy.
Model je v zásadě jednoduchý. Američané v produktivním věku si odkládají peníze do penzijních fondů a ty je uloží do americké ekonomiky, čímž pomohou tamním firmám rychle vyrůst. Když pak Američan odchází do důchodu, zhodnocené peníze z fondů opět vytahuje.
„Za sebou přitom zanechává poměrně silně se rozvíjející ekonomiku, která byla podpořena jeho vlastními penězi. Toto se ale v Česku vůbec neděje. České fondy nemají právo investovat na kapitálových trzích, právě aby to ‚chránilo‘ nás občany před investičním rizikem,“ říká Tomek.
„V důsledku toho je česká ekonomika o tyto peníze ochuzená. A to jenom proto, aby nám systém zajistil, že z tisíce korun budeme mít za třicet let 1450 bez započítání inflace. Výnos amerických penzijních fondů byl posledních dvacet let kontinuálně vyšší než pět procent. Průměrný výnos těch našich za roky 2015 až 2021 nedosáhl ani na procento,“ konstatuje.
Důkaz, že i ve střední Evropě to jde dělat lépe, představuje Polsko. Poláci využívají penzijní fondy jako důležitý zdroj likvidity na varšavské burze. Tamní zákonodárci navíc v době, kdy u nás vláda schvalovala úsporný balíček, schválili zákon, který lidem umožňuje investovat na kapitálových trzích bez placení daní z výnosu investic.
„V Česku to zatím funguje úplně obráceně, bohatství penzijních fondů není do ekonomiky vůbec zataženo. A když už se do investování rozhodnete vrhnout po vlastní ose, tak všechno, co vyděláte, vám vláda ještě tvrdě zdaní,“ říká Tomek.
Pokud nemáme hrát ve světové ekonomice dlouhodobě ne druhé, ale rovnou třetí housle, musí česká vláda trhnout kormidlem a začít konečně budovat transparentní právní prostředí, které přiláká kapitál drobných akcionářů.
„Potřebujeme moderní daňový systém, modernější finanční úřady, korporátní právo ve stylu USA či Holandska a jako sůl pak modernizaci přístupu České národní banky a změnu fungování penzijních fondů,“ vyjmenovává Tomek. Dokud výše uvedené nenastane, nemáme podle něj ani ve snu šanci dostát vizi premiéra Petra Fialy stát se jednou z „top deseti zemí“.
