Vezmete starou bundu, rozstříháte ji na kousky a rozemelete i se zipy a knoflíky na drť. A z ní vyrobíte třeba ramínko na šaty. Nebo taky květináč, kryt od motoru auta nebo třeba designovou stěnu.
Že to jde, na to přišli na textilní fakultě liberecké Technické univerzity. A unikátní technologii, díky níž mohou znovu využít tuny textilního odpadu, si už nechali i patentovat. Vyrobit umějí nejen rovnou desku, ale při použití formy také jakýkoli jiný tvar.
Tím, že se směs zalije pryskyřicí, je pak materiál stejně pevný jako plast a dokáže ho tak bez problémů nahradit. Navíc je i barevný podle použitých materiálů a zblízka lze rozeznat i kovové kousky ze zipů a z dalších částí. Využití zrecyklovaného materiálu může být ve stavebnictví, nábytkářství nebo v automobilovém průmyslu.
„Zpracujeme celý oděv tak, jak je. Je jedno, zda jde o přírodní materiály, nebo syntetiku, zda tam jsou zipy, nebo knoflíky. Jsme schopni ho namlít a vytvořit z toho, co nás napadne,“ vysvětluje ve zkratce Roman Knížek, vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní.
S lisováním desek z textilního recyklátu začali na katedře letos na jaře. Iniciátorem celého nápadu ale byla broumovská Diakonie.
Ta je jednou z největších organizací v zemi, které se zabývají svozem, tříděním a recyklací použitého textilu z domácností. Měsíčně tu vytřídí čtyři sta až pět set tun textilního materiálu.
Z toho vrátí zpět do oběhu zhruba třicet procent oděvů, obuvi a jiného textilu, dalších padesát procent jde na recyklaci a dvacet procent končí na skládkách a ve spalovně, protože už pro ně není využití. Denně to jsou asi čtyři tuny odpadu.
„My jsme schopni vytřídit a nějakým způsobem zpracovat bavlněný materiál, kdy z něj odřežeme knoflíky a vyndáme zipy, a pak z toho děláme čisticí hadry. Chtěli jsme ale nějak využít ten odpad, který končí zbytečně na skládce,“ říká Pavel Hendrichovský, předseda sociálního družstva Diakonie Broumov.
Podle něj není problém recyklovat jednodruhový materiál, složitější je to s tím, kde jich je více. To jsou třeba zimní bundy, složené třeba ze speciální membrány a dalších materiálů. To dnes nikdo rozebrat neumí a i kdyby uměl, je to hlavně ekonomicky nevýhodné.
Technologie liberecké univerzity však nabízí řešení, které oděv kompletně využije a nikdo ho nemusí třídit na jednotlivé části. To zatím nikdo jiný neumí a nedělá.
Kromě spolupráce s libereckou univerzitou chce broumovská Diakonie vyrábět desky i jiným způsobem a hlavně za použití jiných pojiv. Půjde především o materiál, který ve stavebnictví nahradí sádrokarton a OSB desky. Rozdíl ve výrobě od libereckého patentu bude třeba v tom, že budou muset oddělit kovové části oděvu, aby ho bylo možné rozřezat a nezničily se přitom nástroje.
Ročně by tak měli zpracovat u Broumova kolem dvou a půl tisíce tun textilního odpadu. „Momentálně testujeme akustické a tepelné vlastnosti. A získali jsme dotaci na výrobní linku, kterou teď připravujeme,“ doplňuje Hendrichovský.
Z materiálu, který vyvinuli na univerzitě, vyrábějí zatím jen jeden produkt – šatní ramínka. Jde o ruční výrobu, v laboratorních podmínkách, takže co kus, to originál. Sto gramů odpadu na jedno ramínko.
Univerzita teď hledá partnera, který by výrobu rozjel ve velkém. A protože katedra nezískala na projekt žádnou dotaci, podpořily první sérii ramínek čtyři firmy – OutdoorKWAK, DEVA FM, která vyrábí oblečení pro hasiče, Direct Alpine a chrudimská firma CityZen.
Poslední jmenovaná, která vyrábí funkční trička, bude moci jako jediná ramínka i prodávat. Jedno za 450 korun. I když se cena může zdát vysoká, je důležité si podle Romana Knížka uvědomit, že jde o ruční a ekologickou výrobu, která stojí nemalé peníze.
„Když jsme naši firmu před pěti lety zakládali, věděli jsme, že chceme být ekologičtí, že chceme vyrábět v České republice a z kvalitních materiálů. A nová technologie z Liberce je jen další možností, jak se chovat udržitelně,“ podotýká René Němeček, spolumajitel chrudimské firmy CityZen.
Ramínka by ale neměla být jediným produktem, který z textilního recyklátu vznikne. „V současné době prověřujeme fyzikální vlastnosti desky a další možnosti jejího využití. Mohla by z ní být třeba designová stěna, případně materiál pro výrobu nábytku nebo oděvních figurín,“ přibližuje Roman Knížek.
Nově z recyklátu zkoušejí udělat i kryt spalovacího motoru a zatím se zdá, že by mohl vyhovět všem parametrům. „Navíc je to další recyklovaný materiál v automotive, což je v celé Evropské unii v současnosti velké téma,“ dodává.
Podle předpokladů se má celosvětová spotřeba oděvů a obuvi do roku 2030 zvýšit o 63 procent, ze současných dvaašedesáti milionů tun na sto dva milionů. Přitom množství textilního odpadu se už teď pohybuje okolo 92 milionů tun ročně, z čehož naprostá většina končí na skládkách. I proto roste tlak na zařazení textilu do cirkulární ekonomiky.
Cílí na to i strategie Evropské unie pro udržitelné a oběhové textilní výrobky, která mimo jiné požaduje, aby měl veškerý textil dlouhou životnost, neobsahoval nebezpečné látky a byl plně recyklovatelný. Strategii by měly členské státy implementovat do roku 2025. V té době už budou třeba muset obce povinně textil třídit.
Katedra liberecké textilní fakulty založená v roce 2005 už dala za posledních deset let světu čtyři patenty a čtyři užitné vzory, například membránu z nanovlákna pro sportovní aplikace, menstruační kalhotky nebo desku z recyklovaného odpadu.
