Rozvoj obnovitelných zdrojů je po celém světě v plném proudu a podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se budou za čtyři roky na celkové výrobě elektřiny v Evropě podílet z 61 procent oproti dnešním jedenačtyřiceti.
Tahounem zelené energetiky se ale minimálně v této dekádě stane Čína. „Počet solárních fotovoltaických elektráren a větrných elektráren na pevnině se do roku 2028 ve srovnání s posledními pěti lety více než zdvojnásobí v USA, EU, Indii a Brazílii,“ řekl v minulém týdnu ředitel agentury Fatih Birol.
Komentoval tak vydání zprávy IEA o obnovitelných zdrojích Renewables 2023.
Evropě předpovídá agentura růst produkce zelené energie v celkové výši 523 gigawattů do roku 2028, což by představovalo dvojnásobek tempa dosaženého v předchozích šesti letech.
Růst podle prognóz potáhnou hlavně solární elektrárny, které se budou na výrobě čisté elektřiny podílet z více než sedmdesáti procent. Na vítr připadne čtvrtina a zbytek na mix hydroenergetiky a dalších technologií.
Struktura očekávaného globálního růstu kapacity obnovitelných zdrojů energie | Zdroj: IEA
Prognóza pro Evropu se oproti minulé predikci zlepšila o více než deset procentních bodů. Důvodem je podle IEA optimističtější výhled pro fotovoltaiku.
Větrná energie před sebou tak růžovou budoucnost nemá. Naopak by se dnes dalo říci, že ji čeká úpadek – IEA snížila prognózu růstu větrné energie oproti předchozímu roku kvůli složitým povolovacím procesům i rostoucím úrokovým sazbám.
V důsledku toho vypadá výhled pro nečínské výrobce větrných turbín chmurně. „Výrobci větrných systémů v Evropě a Spojených státech vykázali za poslední dva roky záporné čisté marže sedm po sobě jdoucích čtvrtletí,“ vypočítala agentura.
Jako příklad uvádí Německo, které loni bylo nuceno finančně pomoci společnosti Siemens Energy instalující větrníky po celé zemi a zejména u jejího severního pobřeží.
Růst energetického využití vodíku pak IEA zkrouhla nejpřísněji. Svou prognózu snížila o více než polovinu zejména kvůli prodlevám v dokončení velkých elektrolyzérů ve Švédsku, Nizozemsku, Španělsku a Německu. S budoucím masovějším využitím vodíku ale nadále počítá.
Za očekávaným rozvojem solární elektřiny v Evropě stojí pokles cen solárních panelů v posledních letech. Vloni se spotové ceny solárních fotovoltaických modulů meziročně snížily téměř o polovinu, výrobní kapacita naproti tomu dosáhla trojnásobku úrovně z roku 2021.
Během loňska se dle dat IEA náklady na instalovaný jeden watt u solárů snížily na 0,1 dolaru, vrchol přitom v roce 2016 dosáhl až na 0,85 dolaru. „Snížení nákladů, tažené převážně čínskou nadměrnou výrobou, je jádrem evropského solárního boomu,“ uvádí zpráva.
„Globální kapacita výroby fotovoltaických panelů se na konci roku 2023 zdvojnásobila. Očekává se ale, že Čína udrží své dominantní postavení v globálních řetězcích,“ dodává agentura.
K evropskému boomu solárů v Evropě přispělo i to, že některé unijní země zařadily solární panely do nižší sazby DPH – v Rumunsku například z devatenácti procent na pětiprocentní sazbu, Irsko a Rakousko pak sazby snížily dokonce na nulu.
Tahounem rozvoje zelené energetiky se pak má – současným předsudkům navzdory – stát hlavně Čína. Agentura odhaduje, že země už letos dosáhne cíle, který si v obnovitelných zdrojích vytyčila až na rok 2030.
Růst kapacity OZE dle regionů | Zdroj: IEA
Do roku 2028 se očekává, že potenciální výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů dosáhne přibližně 14 400 terawatthodin, což od roku 2022 značí nárůst o téměř sedmdesát procent.
Růst čínské kapacity obnovitelné elektřiny se v příštích pěti letech ztrojnásobí ve srovnání s předchozími pěti, přičemž země se bude na globální expanzi obnovitelných zdrojů podílet z 56 procent. Pro představu: mezi lety 2023 a 2028 instaluje Čína téměř čtyřikrát více jejich kapacity než Evropská unie a pětkrát více než USA.
Přes svou stále dost uhelnou ekonomiku má Čína velmi ambiciózní zelené plány. V roce 2060 chce být uhlíkově neutrální, což vládní garnitura vnímá jako jednu z priorit a proto rozvoj obnovitelných zdrojů podporuje finančně i dalšími stimuly.
