Zatímco vyhlížené tituly jako Killer nebo Rebel Moon končí rozpačitě, neočekávanými snímky Netflix často překvapí. Letošní rok odstartoval zpracováním jedné z nejznámějších leteckých katastrof – a španělský film mu přinesl velký hit.
Vypadá to jako zcela bezvýchodná situace. Když se zřítí letadlo s uruguayskou ragbyovou reprezentací při přeletu andských vrcholků, zdá se, že je po všem.
Část posádky zahyne rovnou při havárii, přeživší mají prachmizerné vyhlídky. Všude okolo sníh, drsné horské prostředí, široko daleko žádná civilizace. Píše se navíc rok 1972, takže nikdo nemá po ruce mobil, aby zavolal o pomoc, i kdyby čirou náhodou chytil signál.
A když už se zjeví na obzoru letadlo, uvrhne ztroskotance v čirou depresi. Ač křičí a skáčou ze všech sil, nikdo si jich nevšimne. Jsou sami, nikdo o nich neví, mají málo jídla a jediné místo, kam se mohou schovat před proklatou zimou, je torzo trupu letadla.
Šílená životní situace – která se opravdu stala –, zato silná výchozí pozice pro survival snímek. Však to není poprvé, co filmaře zlákala, v roce 1993 měl premiéru povedený americký film Přežít s Ethanem Hawkem v hlavní roli. V roce 2007 pak vznikl v mezinárodní koprodukci i dokument Naufragés des Andes.
Nové zpracování s názvem Sněžné bratrstvo, které uvedl Netflix, na první pohled postrádá velké atrakce. Jde o španělský film a jeho herecké představitele zřejmě uvidíte poprvé.
Ale přece není úplně bez trumfů: ať už jde o režiséra J. A. Bayonu, který už se blýskl třeba jiným survivalem o thajské tsunami Nic nás nerozdělí, nebo vyhlášeného hudebního skladatele Michaela Giacchina.
Oba odvedli vynikající práci, stejně jako kameraman Pedro Luque, který vytěžuje kouzelné prostředí sněhem pokrytých And do dna a nabízí úchvatné záběry přírody, která je tak krásná a nesmlouvavá zároveň. Však také film měl stát sedmdesát milionů dolarů, tedy přes miliardu korun, a tak se vysoké produkční kvality daly čekat.
A kdo Bayonu zná, ví, že může předpokládat i syrovost. Režisér kašle na americkou uhlazenost. Nechce za každou cenu šokovat, mohl by být ještě naturalističtější, zároveň se ale nepříjemným záběrům rozhodně nevyhýbá.
A tím pádem ani úzkostným pocitům při sledování. Daří se mu přenést chlad, nepohodlí, strach, zoufalost. Stopáž natáhl na 140 minut, ale neustále má co říct. Katastrofa graduje, naděje slábne, elán dochází.
Zásadní slabinu má film jedinou: mate diváka v postavách. Jako by nestačilo, že jich představí hodně, všichni navíc vypadají podobně. Pro latinskoamerické publikum jsou možná rozeznatelné snáze, pro českého diváka ale nikoli. Není to přitom jen věc castingu: stačilo by je odlišit typickým prvkem oblečení či jiným doplňkem.
Těžko si tak budovat k jednotlivým postavám větší vztah, ale o jednotlivcích tenhle film není. Bratrstvo koneckonců nese už v názvu a sílu společné jednoty chce ukázat především.
A pak ještě jeden problém, který s sebou filmy podle skutečných událostí nesou vždy. Míra toho, jak si je užijete, často přímo závisí na tom, jak moc jste s těmi událostmi již seznámeni.
Jste-li v obraze a máte nastudovány všechny detaily, ztratí snímek kus napětí. Pamatujete na předloňských Třináct životů od Rona Howarda? Vynikající film podle skutečné události, kterou ale kvůli bohatému mediálnímu pokrytí v relativně nedávné minulosti kdekdo znal – a zážitku to ubralo.
Se Sněžným bratrstvem je to podobné. Užijete si ho i v případě, že rozuzlení příběhu znáte. Pokud jste o něm ale dosud příliš neslyšeli, doporučuji vám si nic nezjišťovat a rovnou si Sněžné bratrstvo pustit.
Podobně jako třeba u loňského Ještěra se totiž na Netflixu bez větších očekávání objevil snímek, který zastíní spoustu z těch, jimiž se streamovací gigant měsíce dopředu chlubí. Důkazem budiž i dvě čerstvé oscarové nominace: na nejlepší masky a nejlepší cizojazyčný film.
