Jméno Daniel Gladiš zná v Česku asi každý, kdo se zajímá o investice. Je propagátorem „buffettovského“ hodnotového investování, autorem dvou knih na toto téma a také šéfem globálního akciového fondu Vltava Fund, který založil už v roce 2004.
Podle lednové prezentace pro investory má fond momentálně ve správě aktiva za 2,5 miliardy korun. „Výnos Vltava Fund za celé období, kdy je aplikována současná investiční strategie, tedy za posledních patnáct let, činí 468,3 procenta,“ uvedl Gladiš nedávno na sociální síti X.
Připojil srovnání výkonnosti Vltavy s indexem MSCI World, z nějž jeho fond vychází jako jasný vítěz. Nicméně řada uživatelů upozornila na to, že v grafu chybí období před rokem 2009. Současnou investiční strategii totiž Gladišův fond zavedl až poté, co málem neustál finanční krizi z roku 2008, když se mu během jediného roku propadla hodnota aktiv o 85 procent.
V komentářích pod příspěvkem kvůli tomu padala nařčení z účelového zobrazování výkonnosti fondu. I s výplachem z roku 2008 by totiž byla výrazně nižší.
Z jednoho milionu korun vloženého v roce 2004 by dnes byla investice s hodnotou „něco přes 1,5 milionu korun“, doplňuje Gladiš v reakci pro Forbes.
„Takový investor ale v reálu neexistuje. Máme investory, kteří jsou s námi od začátku, ale všichni průběžně své pozice měnili a využívali především větších poklesů na trzích k jejímu navýšení. Jejich celkový výnos je potom úplně jiný. Já sám po celou dobu existence fondu patřím mezi jeho největší investory,“ dodává Gladiš.
O temné kapitole historie Vltava Fund se podrobně rozepsal už v dopise akcionářům hodnotícím rok 2008. Naposledy ji podrobně probíral v květnové prezentaci fondu.
„Uvažovali jsme, jak to udělat, aby byl výnos našeho fondu méně závislý na vývoji trhu, na kterém investujeme, a aby byl více závislý na našem výběru akcií,“ uvedl. Vltava toho dosáhla za využití takzvané finanční páky, tedy využitím nejen vlastního kapitálu, ale i zhruba stejného objemu půjčených prostředků.
Strategie stála na dvou předpokladech: schopnosti fondu najít akcie s dlouhodobě lepšími výsledky než výkonnost trhu a schopnosti držet investice tak dlouho, jak je potřeba. První tři roky se s ní fondu mimořádně dařilo.
„Někteří akcionáři nám tehdy doporučovali, ať páku ještě zvýšíme, abychom vydělávali více a rychleji. Což samozřejmě nebylo něco, o čem bychom uvažovali, nicméně možná jsme to měli brát jako varovné znamení,“ řekl Gladiš v prezentaci. Během kolapsu trhů v roce 2008 se druhý zmíněný předpoklad ukázal jako problém.
Co je dlouhá a krátká pozice?
Dlouhou pozicí se v investičním světě označuje stav, kdy investor vlastní určitý instrument (akcie, komodity…) s cílem těžit z růstu jeho hodnoty. Tedy „sázka“ na růst. Krátká pozice je naopak sázkou na pokles. V praxi se provádí tak, že si investor aktivum vypůjčí, okamžitě jej prodá a až jeho cena klesne, nakoupí jej zpět a inkasuje rozdíl.
Fond tehdy držel dlouhé pozice u akcií jednotlivých společností a krátké pozice na indexech širokých trhů, díky čemuž byl více závislý na výběru jednotlivých titulů a méně na pohybech trhu. Dlouhé pozice byly obvykle větší než krátké.
Po propadu akcií v roce 2008 si dlouhé pozice fondu vedly určitou dobu mnohem hůř než krátké. S tím, jak klesala čistá hodnota aktiv fondu, začal dramaticky narůstat poměr půjčeného a vlastního kapitálu (páka). Aby se nestal neúnosným, bylo nutné dosavadní strategii fondu opustit.
„V praxi to znamenalo prodej části dlouhých pozic na to, abychom koupili zpět ty krátké. Tím se riziko snížilo, ale za cenu likvidace části portfolia za velmi nepříznivé ceny. Rozhodnutí bylo správné, ale NAV (net asset value – čistá hodnota aktiv, pozn. red.) během toho roku klesla o 85 procent,“ vysvětlil Gladiš.
V listopadu 2008 svolal mimořádné setkání akcionářů, kde jim prezentoval aktuální situaci i rozhodnutí opustit dosavadní strategii a od ledna 2009 začít „de facto od začátku“. „Akcionáři měli dva měsíce na promyšlení. Výsledkem bylo, že nikdo z fondu neodešel, dokonce nikdo nevybral ani korunu a pár akcionářů vložilo další peníze,“ tvrdí Gladiš.
V následujícím roce se fondu povedlo ztrojnásobit aktiva ve své správě a byl vyhlášen nejlepším hedgeovým fondem na světě. Na „pokrytí“ předchozí ztráty to však zdaleka nestačilo.
Gladiš považuje období 2004 až 2008 v rámci Vltava Fund za uzavřenou kapitolu. Stejným způsobem podle něj přemýšlejí i akcionáři fondu, které zajímá hlavně budoucnost.
„Na strategii prvních let nejsme hrdí, kdybychom byli chytřejší, začali bychom jinak, ale vrátit čas nejde. Nás tato historie vnitřně stále tíží, snažili jsme se o ní dříve mluvit až ad absurdum, ale reálně už to nikoho nezajímá,“ napsal Gladiš na X později, v reakci na kritiku předchozího příspěvku zmíněného v úvodu článku.
Zdůraznil také, že investoři Vltava Fund mají k dispozici veškeré informace o fungování fondu včetně jeho historie, přičemž úvodní meetingy mívají i několik hodin. „O nějakém nedostatku informací nemůže být řeč ani před investicí, ani během jejího trvání. Informovanost našich investorů je o třídu vyšší než informovanost investorů v běžných fondech,“ řekl Gladiš.
Vltava Fund je takzvaným fondem kvalifikovaných investorů, do něhož je možné investovat od částky 125 tisíc eur, respektive od jejího ekvivalentu v korunách (3,1 milionu korun) či dolarech.
Investuje do akcií po celém světě, největší část portfolia je uložena v amerických akciích (59 procent). V rámci sektorového rozdělení mají největší zastoupení akcie finančních společností (23,1 procenta). Největší pozici fond drží v konglomerátu Berkshire Hathaway.
