Olympijské hry v Paříži přivedou hostující město k proměnám dočasným i stálým. Okázalá sportovní událost překračuje nejen hranice, ale i sport jako takový.
Hry představují jedinečnou příležitost, jak urychlit probíhající změny, přetvořit městskou identitu, zatraktivnit hostitelské město a povzbudit jeho ekonomiku. Modernizace a výstavba infrastruktury jsou pouze začátek – po dobu několika týdnů konání megalomanské akce se zvyšuje zájem turistů, kteří touží být součástí magické olympijské atmosféry.
Ekonomika pak nabírá na obrátkách a zažívá kardinální růst s přílivem investic a obchodních příležitostí, hýbajících obvyklou dynamikou hotelů, restaurací a dalších podniků hostitelského města. Jak hluboká bude pařížská olympijská stopa?
Přímo ve francouzském hlavním městě se nachází patnáct z devětatřiceti olympijských sportovišť. Zbytek je rozptýlen mezi Bordeaux, Nantes, Nice, Marseille, Lyon, Saint-Étienne a Lille. Vláda pařížské starostky Anne Hidalgové již označila za symbolický odkaz pařížských her koupání v Seině, které ukončí sto let trvající zákaz z důvodu špatné kvality vody.
Městská rada vymezí tři oblasti vhodné k tomu, aby si v nich sportovci mohli zaplavat. Na dokončení sanitárních prací, které jsou rozpočtovány na 1,4 miliardy eur, si však budou muset Pařížané počkat do roku 2025.
Seina bude navíc dějištěm nevídané události v olympijské historii: stane se uvítacím jevištěm, kdy zahajovací ceremoniál opustí rutinní prostředí stadionu a bude se konat na ulici. Na více než šesti kilometrech, které dělí most Bercy od Trocadéra, bude moci ceremoniál sledovat 600 000 diváků (oproti 68 000 v Tokiu).
Nebude to však kosmopolitní metropole, kterou olympiáda vpravdě změní, nýbrž severovýchodní předměstí. Hlavní město připouští, že odkaz Paříže 2024 bude mít zvláštní dopad na department Seine-Saint-Denis, kde se nachází stadion Stade de France. Právě tam byla vybudována olympijská vesnice a středisko vodních sportů, poháněné z devadesáti procent díky střeše o rozloze pěti tisíc metrů čtverečních osazené fotovoltaickými panely.
V nedaleké čtvrti Porte de la Chapelle se pak nachází Adidas Arena a podle vyjádření městské rady pro Forbes je dokonalým příkladem nízkouhlíkové výstavby, která přinesla přeměnu celé čtvrti. Cílem je tedy nově navrhnout a přetvořit identitu těchto předměstí a zároveň s náležitou pompou přivítat sportovce i návštěvníky.
Nové cyklostezky umožní dojet na kole ke všem olympijským sportovištím.
Zvláště vyniká vytvoření šedesáti kilometrů nových cyklostezek, které umožní dojet na kole ke všem olympijským sportovištím a doplní přes tisíc kilometrů již existujících cyklotras. Důležitým motorem rozvoje oblasti pak bude i takzvaný „projekt století“: dvousetkilometrová železniční síť Grand Paris Express, která propojí čtvrti a města v regionu bez křížení v Paříži.
Olympijské ubytování pro více než 10 500 zúčastněných sportovců a jejich delegace představuje mimořádnou ukázku dopadu her i po vyhasnutí olympijského ohně. Olympijská vesnice se promění v městskou čtvrť s 2800 domy a kapacitou pro šest tisíc obyvatel, se školami, obchody, šesti hektary zeleně a více než 8800 stromy.
Do výstavby byly investovány dvě miliardy eur, přičemž byly použity biologické materiály, geotermální energie a solární panely. „Od začátku jsme se snažili navrhnout kompletní čtvrť,“ zdůrazňuje pro Forbes ceněný architekt a urbanista Dominique Perrault.
„Šlo nám o důraz na rozsáhlé veřejné prostory, ekologickou dopravu a biodiverzitu. Využili jsme přírodní zdroje a zavedli strategii soustředěnou na snížení spotřeby i místní produkci, včetně sběru dešťové vody, opětovné využití stavebních materiálů a absenci klimatizace,“ popisuje.
Významným počinem je pro Perraulta také opětovné sblížení města se Seinou, k níž se „obrátilo zády“. Architekt také upřesňuje, že po odchodu sportovců vstoupí čtvrť do nové fáze prací, aby se připravila na přijetí budoucích obyvatel.
Zda se vybudované infrastruktury dočkají druhého života, závisí do značné míry na tom, zda budou pro město ziskové a nepřinesou s sebou jen hořkou pachuť debaklu. V tomto ohledu Paříž potvrzuje, že letošní hry budou střízlivé a lokální – a nevytvářející nic, co by nebylo užitečné pro budoucnost města.
Jde tak o pokus zvrátit desetiletí trvající trend překračování nákladů při výstavbě obřích stadionů, které nakonec nejsou použitelné a časem chátrají, zatímco občané jsou zatíženi mnohamilionovými dluhy. Dvěma nechvalnými příklady jsou Montreal a Atény: v prvním případě trvalo třicet let, než se splatily náklady na olympijský stadion, zatímco Řecko ztrojnásobilo svůj státní dluh.
Naopak pozitivním vzorem může být Barcelona, kde se letní olympijské hry konaly v roce 1992. Nejpatrnější byl ekonomický, turistický, kulturní a urbanistický impulz, otevření města směrem k moři, nové silniční obchvaty i olympijská vesnice. Investice ve výši 6,7 miliardy eur nakonec překročila návratnost 18,6 miliardy.
„Pro město i zemi šlo o nevídaný ekonomický stimul, mimo jiné proto, že investice byly plánovány s cílem vytvořit potřebnou infrastrukturu s dlouhodobou vizí. Jednalo se o investice do sportu a do samotného města. Případ Barcelony ale zřejmě není úplně běžný,“ připomíná pro Forbes Joan Miquel Gomis López z barcelonské Universitat Oberta de Catalunya.
Z pohledu cestovního ruchu považuje za nejvýznamnější posun změnu profilu návštěvníků a s tím spojený příliv turistů. „V roce 1990 přicházela naprostá většina z nich do Barcelony z pracovních důvodů a pouze dvaadvacet procent sem jezdilo na dovolenou nebo za zábavou. Dnes převažují rekreační turisté,“ konstatuje.
Podle barcelonského průzkumu cestovního ruchu přilákalo město v roce 2023 15,6 miliony cizinců. López se však domnívá, že s tak velkolepým nárůstem po olympijských hrách se nepočítalo.
„Svědčí o tom i skutečnost, že během her bylo značné procento ubytovacích míst zajišťováno prostřednictvím výletních lodí, dočasně najímaných na pokrytí specifické poptávky s ohledem k riziku vytvoření nadměrné hotelové nabídky, kterou by později nebylo možné využít,“ vysvětluje.
Klíčem byl podle Lópeze rozvoj infrastruktury v kombinaci s mezinárodní propagací, zdůrazňující moderní charakter katalánského hlavního města i výsadní zeměpisnou polohu ve Středomoří. Následně se objevily pokusy o napodobení španělského modelu v jiných olympijských městech, avšak bez valného výsledku. Povede se Paříži zvrátit neblahý trend?
