Málokdo vnímá firmu jako svou mladší sestru. Na galavečeru Forbesu věnovanému rodinným firmám to ale Denisa Materová přesně tak popsala. S bratrem Radimem po nedávné smrti svého otce strojírenský gigant převzali a podle jejích slov si to „trochu museli zasloužit, strašně moc chtít a vybojovat si vlastní cestu.“
Jimi vedená rodinná skupina dosahuje tržeb ve výši dvaceti miliard, zaměstnává skoro pět tisíc lidí a dohromady ji tvoří čtyřicet firem. Začínali u metalurgie, tedy u práce se surovým železem, a postupně se dostávali do strojírenství. V současnosti mají lisovny, svařovny, kovárny i slévárny.
„Vyrábíme těžké nákladní automobily i vagony. Je to hezké spektrum. Od prvního materiálu se dostáváme k finálnímu produktu,“ uvedla Materová a zdůraznila, že pokládá za důležité, aby se správně porozumělo tomu, co v Česku vzniká.
Sousloví „mladší ségra“ v názvu diskuse přitom odkazuje přímo k firmě: k jejímu založení totiž došlo rok po narození Denisy Materové. „Jako mladší ségru jsme ji nazývaly jako děti a přenesly jsme si to i do dospělosti,“ líčila na galavečeru.
S firmou tak mají s bratrem údajně sourozenecký vztah. „Jsou tam dobré i horší věci. Někdy se máme velmi rádi a jindy je to složitější,“ přiznala Materová.
Její otec René Matera říkával, že nejdřív se ve firmě překonávají potíže růstu a pak růst potíží. „Růst potíží přichází s tím, když narostete do fáze, kdy máte firem více, nebo vám hodně narostla jedna z nich. Přicházejí nové výzvy, přemýšlíte o dalších investicích, nových strojích,“ popsala Materová.
René Matera po těžké nemoci na podzim minulého roku zemřel. „O nemoci jsme věděli a snažili se připravit. Ale i tak si člověk říká a rekapituluje, jestli něco nemohl udělat jinak a lépe,“ svěřila se Materová. Otec byl v generačním předávání firmy velmi zodpovědný a plánoval hodně dopředu.
„Statistika předávání rodinných firem přes druhou a třetí generaci firem není moc dobrá,“ připomenula Materová. René Matera se však inspiroval také u šlechtických rodů a už před pěti lety začal se svými dětmi Radimem a Denisou mluvit o tom, jestli mají k firmě dostatečně silný vztah a zkoušel si je v obchodních situacích.
„Nechal nás připravit jednání, pak se třeba nedostavil a museli jsme ho vyřídit sami,“ vzpomínala Denisa Materová s úsměvem. Jako ženě se jí ale feudální systém šlechtického dědění majetku nelíbí. „Upravili jsme si to po svém, abychom nemuseli jít pouze po mužské linii,“ dodala.
„Náš systém má možná s tím šlechtickým nějaké společné prvky, ale chrání firmu. Je důležité vytvořit její prostředí, i kdybychom se už neměli angažovat,“ zdůraznila Materová s tím, že výše zmíněné zajistili i přes nadační fond.
Růst navíc může nejen firma, ale sama rodina. A jak členů přibývá, může přibýt i konfliktů a rozepří. „Vytvořili jsme si pro tyto alternativy podmínky a napsali různé scénáře. Až budu mít jednou děti, i ony budou vědět, co pro ně vyplyne, když se budou nebo nebudou angažovat.“
Na rodičích Materová oceňuje, že své potomky postupně integrovali. „Trochu jsme si to museli zasloužit, strašně moc chtít a vybojovat si vlastní cestu,“ přiznala na galavečeru. Jasná cesta to ale pro ni nebyla – dostávala se do situací, kdy pochybovala, jestli se pro byznys hodí.
„Kolikrát se řekne: blondýna, co dělá ve strojírenství, že? Ale mně se to prostředí velmi líbilo,“ zdůraznila. O rodinných firmách pak mluvila jako o drahokamech českého průmyslu a podnikání.
„Nemám ráda tvrzení, že Česko je montovna. Je tu spousta skvělých firem a není třeba zvát ani zahraniční investory. Vzniká toho u nás spousta, ale málo o tom mluvíme,“ shrnula závěrem.