Pohodlně létat se dá i s tím, co nemá křídla a vypadá to jako krabice. Nevadí, že váží přes dvě a půl tuny a ve svém základu je stará pětačtyřicet roků. Jen se musí jmenovat Mercedes-Benz třídy G.
Nevím, jak rychle jsme po té šotolinové cestě jeli. Devadesát? Sto? Rozhodně rychleji, než by jel člověk se standardně nastaveným pudem sebezáchovy. Jenže instruktor za volantem mercedesovské osmiválcové šílenosti AMG G 63 je zřejmě v terminálním stadiu rakoviny mozku a je mu úplně jedno, že to právě skončí a jestli s sebou vezme zrovna toho, kdo byl tak aktivní a posadil se na sedadlo smrti vedle něj. Tedy mě.
„A teď poletíme,“ slyším ve chvíli, kdy se před námi objeví horizont, za kterým je jen nebe. Je to způsobené tím, že jsme na vrcholu jakéhosi kopce v jižní Francii, odkud tedy logicky musí vést cesta jen dolů. Tedy když to vyjde. Když to nevyjde, čeká nás cesta vysoko nahoru. Nad mraky a možná ještě někam výš. „Pane Bože.“
Víc jsem říct nestihl. Zase nevím. Letěli jsme deset metrů? Dvacet? Po dopadu jsem čekal ránu. Dvě. Jednu zespodu, druhou hlavou o strop. A nepřišlo nic. Vůbec nic. Ten pacient vedle mě se smál a já už konečně taky, protože jediné, co se stalo, bylo zhoupnutí v kožených sedadlech a další sprint po trati, kterou by měl k Vánocům dostat každý majitel offroadového auta nebo motokrosové motorky.
„A teď ty,“ slyším po zastavení. „Ale já vlastně nechci,“ bráním se. „Tohle už možná nikdy nezažiješ, měníme se,“ nedostávám na výběr od chlapíka, který, jak se dozvím později, nepodstupuje paliativní léčbu, ale nemá na práci nic zábavnějšího než udělat z dokonalého Mercedesu-Benz třídy G ještě dokonalejší. Takový, který na sobě může vozit písmena AMG.
Jestli někdo dělá svoji práci dobře, je to on. Prohánět se v terénu závodní rychlostí s něčím, co váží přes dvě a půl tuny, je to vysoké tak, že by se to mělo v každé zatáčce překlopit, a cítit se přitom jistě a pohodlně asi jako na Eames Lounge Chair je naprosto dokonalý zážitek. A to jsme prý jeli tak na sedmdesát procent…
Na světě jsou dvě auta, která podle tvaru automaticky poznáte bez ohledu na to, jestli jsou z roku 1980, nebo 2024. Jedním je Porsche 911, druhým Mercedes-Benz třídy G. Porsche si necháme na jindy, teď zůstaneme u mercedesu.
„Uzavřeli jsme dohodu o spolupráci se Steyrem,“ upozornil v roce 1973 profesor Joachim Zahn, předseda představenstva společnosti Daimler-Benz, svůj vývojový tým pro užitkové vozy, „snažte se proto něco vymyslet.“ Výsledek vymýšlení se k zákazníkům dostal v roce 1979.
