Nedávno přinesl slovenský Forbes dva příběhy firem, které otevřeně kritizovaly způsoby velkých čínských online tržišť. Podnikatelé v nich popsali, jak čínské společnosti parazitovaly na jejich značce, kradly originální fotografie a prodávaly napodobeniny jejich produktů.
Nejsou to jediná porušení, kterých se velcí čínští obchodníci dopouštějí. Právník Štěpán Štarha z advokátní kanceláře Havel & Partners popisuje i příběhy vlastních klientů, kteří čelili podobným praktikám.
„Máme případy, ve kterých byli čínští podnikatelé natolik extenzivní, že si zaregistrovali v Evropě názvy domén, které byly podobné doménám našich klientů. Takové domény pak odkazovaly na čínský e-shop,“ říká v rozhovoru pro Forbes. Výsledkem bylo, že lokální online prodejce přicházel o objednávky.
Velká čínská online tržiště kradou fotky produktů a prodávají pod nimi napodobeniny. Označili byste to za nekalé obchodní praktiky?
Na úvod bych obecně řekl něco o problematice v širším kontextu, protože to, co zmiňujete, je ten nejvýraznější příklad porušování právních předpisů. K dalším typickým případům problematického jednání ze strany zahraničních e-shopů a online tržišť patří klamání spotřebitelů, nekalá soutěž či porušování práv duševního vlastnictví.
Obecně na českém a slovenském trhu panuje mezi lokálními podnikateli v e-commerce negativní sentiment vůči online tržištím, tedy i těm, které se chovají korektně. Některá velká online tržiště často využívají mezery v právních předpisech, čímž získávají výhodu oproti menším lokálním hráčům v e-commerce sektoru. Například tím, že profitují z nedodržování regulačních předpisů. Mnoho našich klientů má na online tržiště vztek a volá po nápravě, aby dodržovala stejná pravidla jako lokální e-shopy.
Čeho se tedy mohlo dopustit online tržiště v našem případě při kradení fotek?
Mohu říci, že v případě slovenské podnikatelky, jejíž případ byl ve vašem článku zmíněn, jde z našeho pohledu o porušení práva hned v několika oblastech. Z mého pohledu jde určitě o nekalou obchodní praktiku z hlediska zákona o ochraně spotřebitele. Konkrétně jde o klamavé jednání, které může zapříčinit nebezpečí záměny s jiným produktem.
Vidím tam i autorskoprávní rovinu, protože fotografie jsou autorským dílem, které podléhá ochraně podle autorského zákona. Bez souhlasu autora lze fotografie použít pouze v souladu se zákonem stanovenými výjimkami, a to především pro osobní potřebu fyzické osoby. Kromě těchto zákonem stanovených výjimek nemůže třetí osoba bez souhlasu autora fotografie používat. Druhou rovinu tedy představuje porušování autorských práv ze strany osoby, která na online tržišti neoprávněně zveřejnila fotky produktů.
V neposlední řadě, pokud se s pomocí zmíněných fotek prodávají napodobeniny produktů, může to být považováno za nekalou soutěž. Skutková podstata by byla v tomto případě vyvolávání nebezpečí záměny produktů.
Jak se mohou proti krádežím fotek čeští a slovenští podnikatelé bránit, pokud se takové incidenty opakují?
Prvním krokem je kontaktovat online tržiště a požadovat nápravu. Pokud nebude žádosti vyhověno, nezbývá nic jiného než obrátit se na advokátní kancelář specializující se na oblast práva duševního vlastnictví a postupovat směřováním výzvy na konkrétního obchodníka či online tržiště. Ti mají totiž také ze zákona povinnost odstraňovat protiprávní obsah. Pokud tyto možnosti selžou, je možné se obrátit na obchodní inspekci a v neposlední řadě i na soud.
Dokáže Slovenská obchodní inspekce zasáhnout proti zahraničním gigantům?
Kamenem úrazu je skutečnost, že pokud na Slovensku obchodník nepůsobí, vymáhání právních nároků bude komplikovanější. Výkon rozhodnutí by mohl probíhat například v domovské zemi obchodníka, tedy například v Číně. To je největší překážka. Čínská online tržiště a zejména obchodníci, kteří přes ně prodávají zboží, těží z toho, že cesta k nim je dlouhá a trnitá, menším obchodníkům se nevyplatí ji absolvovat.
Online tržiště se brání argumentům, že jsou jen platformou, zprostředkovatelem mezi obchodníkem a zákazníkem. Může se online tržiště takto zbavit odpovědnosti?
Online tržiště nejsou primárně zodpovědná za obsah nabídky produktů, která se na nich objevuje. Problematice se věnuje Evropská unie v nařízení o digitálních službách, z něhož vyplývá, že pokud online tržiště nezajišťuje odstraňování nezákonného obsahu, může být v některých případech považováno za spoluodpovědné. V případě zjištění porušení povinností podle DSA hrozí online platformám pokuta až do výše šesti procent celosvětového ročního obratu.
Může být například vodoznak způsobem, jak si firmy ochrání své fotografie?
Vodoznak může být praktickým nástrojem, ale pro druhou stranu jde jen o komplikaci, protože technické prostředky jej už dnes dokážou odstranit. Současně může poškodit lokálního prodejce, protože fotografie s vodoznakem nemusejí působit na stránkách hezky.
Důležité je být schopen v případě krádeží fotek dokázat, že ty fotografie jsou mé. Například mít fakturu objednávky na focení či soubor fotek. Je třeba skutečně prokázat, že jsou fotky moje a doložit v případě sporu, že mi k nim náleží autorská práva.
Kdy lze cizí fotky použít a kdy jde už o zásah do autorského zákona?
Fotografie se považují za autorské dílo. Vytvořením fotografie k nim automaticky vzniká autorovi autorskoprávní ochrana. Autorské právo není založeno na registračním principu. Je založeno na tom, že autor vytvoří dílo a od toho momentu je dílo chráněno.
Fotografie lze použít pouze se souhlasem autora nebo osoby, která obdržela od autora licenci. Pokud si e-shop nechává své produkty fotografovat, měl by mít pokrytou licenci k používání těchto fotografií. Třetí osoba tyto snímky používat nesmí. Výjimkou je využití pro osobní potřebu fyzické osoby. Já si můžu stáhnout fotky, ale podnikatel takovou výjimku nemá a cizí fotografie pro své podnikatelské účely používat nemůže.
Přejděme na téma výroby napodobenin, především z Číny. Je jejich výroba a prodej porušením obchodních praktik?
Jedná-li se o kopii výrobku, jedná se o porušení na více rovinách. První rovina je nekalá soutěž. V takovém případě jde o vyvolání nebezpečí záměny produktů, parazitování na značce či jiné skutkové podstaty. Další rovinou je klamavé jednání ve vztahu ke spotřebitelům. Jako spotřebitel se můžu domnívat, že nakupuji produkt, který znám od jiného výrobce, jen za nižší cenu. Nakonec dostanu něco podobného, ale s horší kvalitou.
Jak se proti tomu bránit?
U určitých produktů je průmyslově právní ochrana prakticky nemožná. Například u chytrých telefonů existuje dobrý způsob ochrany. Je to například ochrana designu, která chrání vzhled výrobku. Tento způsob využívají klienti nejen vyrábějící telefony, ale například také tenisky.
Na druhé straně však není ochrana designu možná u produktů, kde je podoba podstatou technické funkce produktu. Například pero. Pokud má ovšem specifický tvar, tak už to možné je.
Pokud mám ochranu designu, je jednodušší právně napadnout prodej padělku. V takovém případě již lze využít i celníky, kteří mohou zásilky zabavit. Využití průmyslově právní ochrany je výborná možnost, jak se ochránit před napodobeninami.
Jaké jsou další možnosti ochrany?
Dále je možnost registrace ochranné známky na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Pokud máte značku, doporučuji klientům chránit ji pomocí ochranné známky. Ať už se jedná o logo, slogan, nebo název firmy. Sofistikovanější technologické vynálezy lze ochránit pomocí patentu nebo užitného vzoru.
Máte osobní zkušenost, kdy advokátní kancelář zastupovala v nějakém sporu klienta vůči velkým online tržištím?
Zastupovali jsme klienty ve sporech vůči čínským i nečínským online tržištím. Na druhé straně naše kancelář zastupovala i online tržiště. V celé řadě případů se nám podařilo dospět k řešení problémů vzájemnou dohodou.
Máme případy, ve kterých byli čínští podnikatelé natolik extenzivní, že si zaregistrovali v Evropě názvy domén, které byly podobné doménám našich klientů, ale odkazovaly na čínský e-shop. Lokální online prodejce následkem toho přicházel o zákazníky, kteří šli na falešnou doménu. V tomto případě vedeme doménové spory, aby je náš klient získal do svého vlastnictví a čínský podnikatel je nemohl zneužívat.
O co přesně šlo? Čínský podnikatel tam udělal malou změnu v názvu domény?
Přesně tak. Nebyla to ani malá změna. Řeknu to na příkladu, který by byl anonymizovaný. Například na doméně naší advokátní kanceláře. Máme webovou stránku www.havelpartners.sk. Ta změna v názvu by vypadala na www.havelpartnersslovensko.sk. K doménám si tedy například doplnili koncovku. Byl tam celý název klienta, jen si k ní něco doplnili.
Zkuste popsat případ, ve kterém jste zastupovali online tržiště.
V těchto případech se spíše častěji zabýváme nastavením obchodních podmínek. Nebojujeme tam zpravidla proti někomu, kdo by nabízel nějaký falešný produkt.
Pocítili jste jako advokátní kancelář více případů, kdy se menší lokální podnikatelé domáhají svých práv vůči velkým online tržištím?
Je jich víc. Pro ty menší je to komplikované řešit do úplného konce. Cílem nekalých praktik velkých online tržišť jsou právě menší hráči. Uvědomují si, že menší podnikatel má méně možností, jak se s nimi soudit. Je to jiné, než by si to dovolovali vůči velkým korporacím.
Je řešením, že by se poškození spojovali do většího celku a společně by bojovali proti takovým praktikám?
Skupinové žaloby jsou v současnosti velkým tématem. Napříč Evropou jsou přijímány zákony o skupinových žalobách. Tento způsob může být cestou, jak spojit síly a vést soudní spor. Vnímáme, že online tržiště cítí rostoucí riziko skupinových žalob. Je to pro ně velké téma. Individuální žaloby menších subjektů je až tak netrápí. Riziko spojené se skupinovými žalobami je však pro ně výrazně vyšší.
Umíte uvést ještě nějaký příklad z vaší praxe, při kterém došlo k porušení duševního vlastnictví?
V jednom případě jsme zastupovali společnost Apple proti registraci ochranné známky. Jejich slogan byl Think different. Švýcarský výrobce hodinek Swatch, který rozhodně není žádným podvodníkem, si zaregistroval ochrannou známku s názvem Tick Different.
V námitkách jsme argumentovali, že ochranná známka je zaměnitelná s ochrannou známkou společnosti Apple, s čímž jsme uspěli u soudu v Praze. Je to pěkný příklad ochranné známky jako nástroje ochrany reklamního sloganu.
Pokud se chci jako podnikatel chránit, musím se zamyslet nad tím, co mě k ochraně opravňuje, abych mohl svou ochranu zvýšit. Když budu jako podnikatel něco vyrábět či prodávat a nebudu vůbec řešit ochranu loga, názvu, sloganu, také domény či ochranu výrobků, tak se hůře bojuje vůči těm, kteří padělky vyrábějí. Ochranná známka by měla být pro podnikatele prvním a samozřejmým krokem k ochraně.
Dalším diskutovaným tématem je, zda lze přes online tržiště nakupovat i bez toho, aby byla ohrožena zákazníkova osobní data?
Spíše ne, většina online tržišť vyžaduje určité osobní údaje pro uzavření smlouvy, doručení zboží a platební procesy. Většina online tržišť neumožňuje anonymní nakupování. Jde o to, zda online tržiště respektují právní předpisy a řídí se jimi.
Evropská komise v poslední době poslala čínské společnosti Temu oficiální výzvu, aby jí byly poskytnuty informace o tom, jak jsou zajišťována opatření podle nařízení DSA. Je to cesta, kdy Evropská komise může vyvíjet tlak na podnikatele. Panují však obavy, že mnohé subjekty zanedbávají ochranu osobních údajů, a to včetně podezření, že jejich aplikace obsahují kód, který sleduje zákazníky. Toto je závažné porušení práv zákazníka.
Na podobné praktiky upozornila i česká Národní agentura pro kybernetickou a informační bezpečnost, která zahájila vyšetřování čínského internetového obchodu Temu a jeho mobilní aplikace. České úřady platformu podezírají z rozsáhlého shromažďování citlivých osobních údajů uživatelů a obav z potenciálního bezpečnostního rizika. Jsou to oprávněné obavy?
Určitě ano, je třeba prošetřit podezření ze stávajících skrytých funkcí v aplikaci Temu, které umožňují neoprávněné shromažďování dat uživatelů bez jejich vědomí. Pokud existuje alespoň teoretické riziko, je třeba k tomu přistupovat zodpovědně.
Pomůže nastavení získávání souhlasů či nastavení cookies?
Nastavení získávání souhlasů a správa souborů cookies může určitě pomoci chránit soukromí zákazníků tím, že jim poskytne ochranu nad tím, jaké údaje jsou o nich shromažďovány a jakým způsobem se používají. Zákazníci by měli pečlivě zvážit, zda a v jakém rozsahu se rozhodnou souhlas se zpracováním svých údajů udělit.
Pokud by online tržiště plnila své povinnosti, bylo by možné soubory cookies na jejich stránkách zvolit odmítnout – tedy odmítnout shromažďování údajů s výjimkou těch nezbytných. Některá online tržiště však zavádějí takzvaná dark patterns.
Co to znamená?
Ty značně komplikují spotřebitelům možnost svobodně se rozhodnout o udělení souhlasu se zpracováním svých osobních údajů. Problém je, že stránky často ani nemají cookies lištu, což je v rozporu s právem. Neumožní tak návštěvníkům stránky to odmítnout. Potom jsou i případy, ve kterých je cookies lišta schovaná nebo stránka znesnadňuje jinými způsoby odmítnutí sběru údajů. To jsou závadná jednání, která jsou protiprávní.
Dělají podle vás instituce Evropské unie dost, aby ochránily spotřebitele před velkými online giganty?
Myslím si, že zatím byly aktivní hlavně vůči platformám ze Spojených států. Myslím tím proti společnosti Google či Meta. Nejsem si jist, jestli je takto aktivní i vůči čínským online tržištím. Poslední signály, i například zmíněný dopis adresovaný Temu, ukazují, že se do jejich hledáčku postupně dostávají a Evropská komise by v tom určitě pokračovat měla.
Jsou nekalé praktiky doménou jen velkých čínských online tržišť?
Takto zásadní nekalé praktiky jsou hlavně u tržišť z Číny. Z mého pohledu je ten rozsah nekalých praktik výrazně vyšší. Hlavně co se týká výroby a prodeje napodobenin či porušování práv duševního vlastnictví. U evropských tržišť se setkáváme spíše s problémem dodržování národních regulačních povinností.
