Sám se vypracoval od nuly, dnes se stará o miliardy nejbohatších rodin Česka. Důvěřují mu Kijonkovi, Dvořákovi I Wałachovi –stejně jako oni totiž věří, že peníze jsou především závazek a musejí se vracet zpět.
Zapadlou ulici v centru staré Prahy rámují staletí staré zdi a průčelí, dominantou je zde příznačně názvu ulice podlouhlá budova Anežského kláštera, která dnes slouží Národní galerii. Odpolední klid narušují spěšné kroky, do robustních dřevěných dveří vstupuje v chvatu jednapadesátiletý Petr Laštovka, jehož společnost v nenápadném historickém domě v Anežské ulici už čtrnáctým rokem úřaduje.
Na sobě má bílou košili, černé džíny, tmavě modré tenisky. V obrazovém slovníku by nějak takhle vypadala ilustrace typického podnikatele, kterým Laštovka opravdu je. A ne ledajakým – v rámci takzvaného multi family officu Emun spolu se svým týmem v tichosti obhospodařuje bezmála třicítce nejbohatších rodin Česka zhruba sedm miliard korun. Jeho společnost od začátku fungování vytvořila trusty v hodnotě majetku přes třicet miliard korun.
Ani zprvu nenápadné prostory kanceláří nakonec nedělají svému účelu špatné jméno: podzemí plní kolekce oceňovaných vín vinařství Sonberk, zbylá patra zdobí plátna, plastiky a obrazy, které kdysi do sbírky osobně vybral slovenský finančník Peter Vajda. To jméno ostatně v celém příběhu Emunu sehraje klíčovou roli.
„Já mám takový jednoduchý život,“ shrnuje odlehčeně Petr Laštovka, který za svou kariéru pracoval jen ve dvou firmách. Do té první nastoupil hned po studiu účetnictví a finančního řízení podniků na VŠE a téměř za dvacet let se v ní vypracoval z auditora a daňového poradce až na ředitele konzultační divize se zaměřením na investiční bankovnictví, kde radil při velkých transakcích.
