Před pětasedmdesáti lety začal odtikávat příběh hodinek Prim. Tehdy se Adolf Martínek spolu s prvními patnácti kolegy rozhodli, že Československo zařadí k dalším sedmi zemím na světě, které vládly v hodinářské výrobě. O pět let později bylo jejich úsilí odměněno – na svět přišly první československé hodinky s názvem Spartak.
Od té doby prošla firma Elton, založená v roce 1949, obdobím rozmachu i bojem o existenci. Přežila a dnes po letech útlumu zase roste. Navíc se se svou komplexní manufakturní výrobou řadí mezi světové unikáty.
„Jen několik málo firem na světě umí kompletně navrhnout, zkonstruovat a také vyrobit mechanické náramkové hodinky,“ říká generální ředitelka firmy Elton hodinářská Renata Červenák Nývltová.
Společnost patří do skupiny Czechoslovak Group (CSG) jednoho z nejbohatších Čechů Michala Strnada a za poslední tři roky se jí podařilo zvýšit tržby o sto procent.
Do firmy jste na pozici šéfky nastupovala v době, kdy byla v červených číslech. Co vás přilákalo?
Je pravda, že jsem tak trochu dávala hlavu na špalek. Já jsem strojař, ve strojírenských firmách jsem pracovala vždy na pozici šéfa nákupu, a ve skupině Czechoslovak Group působím od roku 2008. Pocházím z Nového Města nad Metují a znám historii Eltonu, takže jsem vždy bokem sledovala, co se v něm děje. Nabídla jsem se, zda to se mnou nechtějí zkusit, protože jsem byla přesvědčená, že tu firmu mohu zvednout.
Ještě než mě přijali, chodila jsem do Eltonu, navnímávala atmosféru, lákala do Nového Města dodavatele. Myslím, že tohle všechno zafungovalo, a už na konci roku 2021 se nám podařilo dostat firmu do černých čísel. Pro mě je to práce snů. Já mám hodinky moc ráda, vždycky se mi líbily a ráda jsem si je kupovala.
Jak je na tom Elton dnes?
Od toho roku 2021 jsme se za tři roky dostali na dvojnásobné tržby, z 53 milionů korun na 107 milionů. Loni jsme měli hrubý zisk sedmnáct milionů. Teď po deseti měsících letošního roku jsme mírně nad loňským číslem tržeb.
Elton ale není jediná firma, která hodinky značky Prim vyrábí. Stejné právo si vyhrazuje i MPM-Quality se sídlem ve Frýdku-Místku. O ochrannou známku vedete už dlouhá léta soudní spor. Jak moc vám to škodí?
Dost. Mnohdy jsou lidé zmatení, nevědí, který ten Prim je z Nového Města. Soudních sporů je rozjetých víc, ale ten hlavní motiv je o to, kdo bude mít zapsanou značku Prim. My ji můžeme používat, to je soudně uznané, že jsme historický a právní nástupce, ale nemáme ji zapsanou jako ochrannou známku.
Jenže letos na jaře byla zapsaná značka Prim společnosti MPM-Quality. Soud tedy řekl, že tady mohou fungovat legálně dvě firmy s označením Prim na trhu, s čímž samozřejmě nesouhlasíme a dále se proti tomu aktivně bráníme u soudů a úřadů.
I proto jsme v roce 2021 začali všechny naše hodinky signovat. Ty od nás mají vyrytý piktogram, symbol Nového Města nad Metují. Když se vezme čtvrtina toho znaku, představuje to průčelí domů na náměstí, kterým se říká vlaštovky.
Zákazníkům říkáme, že pokud si nejsou jistí výrobcem a hodinky jsou z let 2021 a dál, tak by tam vždy měli hledat tento piktogram. Je to jakýsi punc pro hodinky z Nového Města nad Metují.
Foto Michal Hejduk
Renata Červenák Nývltová
Jaký je mezi těmi výrobky rozdíl?
MPM nemá takovou hloubku výroby jako my. My nakoupíme pět komodit a z toho vyrobíme hodinky. Když se budeme bavit o nerezu, tak koupíme kulatinu, kterou nařežeme na „puky“ a z toho vyrobíme zapouzdření a z mosazné tyče vyrobíme dílky do strojků. Celkem je to okolo 130 dílků. To vše zvládáme v naší manufaktuře.
Pak už jen koupíme safírové sklíčko, vlásek do strojku, necháme si ušít od českého brašnáře kožený řemínek, případně koupíme kovový tah. Dále potřebujeme drahé kameny, kterými se osazuje strojek, což jsou rubíny používané jako ložiskové kameny, anebo na ozdobení hodinek, v číselníku či korunce.
Naše výroba kopíruje tu, která byla v Eltonu odjakživa. Tehdy se používaly jiné technologie a vyrábělo se v mnohem větších sériích, až tři čtvrtě milionu hodinek za rok. Pohled na kvalitu byl ale jiný, nezkoumala se tolik povrchová kvalita, ani chodové vlastnosti strojku, hodně věcí se lisovalo, pak doobrábělo. Pouzdra byla vesměs z mosazi, a pak se chromovala nebo zlatila.
První nerezové hodinky přišly až v roce 1965, když vznikl model Orlík, pro Československou lidovou armádu. Musel splňovat vojenské parametry a procházel velmi těžkými zkouškami.
Mají ještě zákazníci nějakou jinou šanci, jak od sebe vaše hodinky a hodinky MPM-Quality rozeznat?
Spor je veden o takzvaný Židův prim, stojací logo, které navrhl konstruktér Josef Žid. Vzniklo u nás, máme k tomu veškeré dokumenty, a my říkáme, že značka patří do Nového Města, tam, kde se narodila.
To používáme u hodinek s quartzovým strojkem a u hodinek s nakupovaným švýcarským strojkem s přízviskem Automatic, stejně jako MPM. A na první pohled je tedy těžké je od sebe odlišit. Kde se zákazníci nespletou, to je u naší nejvyšší řady. Na hodinkách s manufakturním in-house strojkem používáme logo Prim Manufacture 1949.
Foto Michal Hejduk
Limitovaná edice hodinek Spartak od společnosti Elton
Jak dlouho trvá výroba hodinek?
Dodací lhůta pro zákazníka je zhruba tři měsíce. Pokud je tam hlubší individualizace, která přináší novou výrobu, tak se bavíme až o půl roce. Naše limitované edice pouštíme na základě objednávek a kapacitu doplňujeme skladovými zásobami.
Máme vytipované od obchodníků, jaké hodinky se prodávají dobře, a vyrábíme kombinaci jak na zakázku, tak na sklad. Ty skladové zásoby jsou pak k dispozici zákazníkům na našich prodejnách. Ještě před pár lety bylo skoro nemyslitelné mít tak široké skladové zásoby, co máme dnes.
Nabízíme rovněž individuální výrobu, jsme schopni dát na korunku monogram nebo logo firmy, na víčko gravírováním zase jakýkoli popisek, ať je to jméno, datum, nebo věnování. Jsme schopni udělat individualizaci do strojku, dát na něj monogram nebo vzkaz.
Kolik máte ve firmě zaměstnanců?
V současné době máme 67 zaměstnanců a hodinek s naším in-house strojkem vyrobíme za rok zhruba osm set. Což je oproti době, kdy se jich vyrábělo kolem tři čtvrtě milionu dost velký rozdíl. Ale taková je doba. V tom devadesátém roce, když se otevřely hranice, jsme všichni chtěli digitálky, odhodili jsme mechanické hodinky, že už jsou out.
To se začíná zase trochu měnit, ale i tak jsou hodinky zbytnou záležitostí. Už to není nosič času, ale spíš záležitost designu, prestiže, často jde o sběratelství, investiční kousky.
Hodinářský trh se mnohem víc otevřel, i ve Švýcarsku těch firem přibylo. S těmi se nemůžeme rovnat, my jsme malosériová výroba, snažíme se jít zákazníkům naproti, máme rádi příběhy, takže ty naše hodinky jsou vždy s nějakým spojené.
Tak jako váš poslední speciální model Opus?
Ano. Je to novinka, která je stará jenom pár dní a moc lidí je ještě nevidělo. Inspirací pro model Prim Opus se stal okamžik, kdy se historie Nového Města nad Metují protnula s osudem jednoho z největších českých hudebních skladatelů Bedřichem Smetanou. Právě tady tvořil Luisinu Polku a její první noty jsou vyryty do strojku hodinek.
Nabízet je budeme ve dvou variantách – ve standardním nerezovém provedení, těch bude celkem čtyřicet a jejich cena se pohybuje kolem 149 tisíc korun. A pak bude sedm kousků v bílém zlatě za půl milionu. Není to první letošní limitovaná edice. Už jsme vyrobili Spartak, Nokturno nebo Orlík.
Foto Michal Hejduk
Části zdobeného mechanického strojku limitované edice Prim Opus
Takovým poznávacím znamením vašich hodinek je průhled do strojku. Ten mají vždy?
Téměř vždy, pokud jde o hodinky s mechanickým strojkem. Ale někdy, když ten model nese hodně silný příběh, jako byli Nebeští jezdci před zhruba dvěma lety, tak jsme nechali víko plné. Využili jsme ho jako nositele příběhu a je na něm vygravírovaná jedna stránka knihy, která se dá skutečně přečíst.
Vyprodáte pokaždé všechny edice?
Některé jsou vyprodané během pár dní, jiné ještě v nabídce máme. Je to vždy o konkrétním modelu a jeho příběhu, jak se líbí, jak osloví. Někteří zákazníci už si dopředu rezervují model, který teprve do prodeje půjde, aniž by věděli, jak bude vypadat. A pak čekají, zda se jim hodinky zalíbí, nebo ne. Máme zákazníky, kteří kupují téměř každou limitku a mají i hodně starších modelů.
Jak to vypadá se zahraničním prodejem. Je o „primky“ zájem i ve světě?
V tuhle chvíli máme 95 procent odbytu v Česku. Před dvěma, třemi lety jsme začali vstupovat i na zahraniční trhy, kdy jsme šli cestou toho původního, tedy na Slovensko a Polsko. Tam dnes máme distributory, kteří naši značku prodávají. Historicky ji máme rovněž v Japonsku, kde jsou i námi vyškolení hodináři, kteří jsou schopni naše hodinky servisovat.
A začínáme pokukovat i po dalším zahraničí. Do budoucna se zřejmě neubráníme ani e-shopu, až budeme zavádět prodej do země, která si to bude vyžadovat.
V posledních letech se nám osvědčilo, že si hodináře vyškolíme sami.
Souvisí to i s vaší budoucí strategií, kam chcete firmu dostat?
Určitě, máme strategii nastavenou, ale nechci ji prozrazovat, dokud si ji neobhájíme u pana Strnada (Michal Strnad, majitel Czechoslovak Group, pozn. red.). Ale cílem je, aby firma rostla a ekonomická čísla byla pořád lepší a lepší.
Sedíme spolu ve vaší prodejně v centru Prahy, kde má svůj koutek i hodinář. Je těžké takového řemeslníka sehnat?
V Novém Městě bylo v minulosti poměrně velké učňovské středisko, z něhož vycházelo dostatek hodinářů. S pádem komunismu ale tohle středisko postupně zaniklo a dnes je tento obor zachován pouze v rámci jediného učiliště, a to v Jihlavě. Momentálně tam studují tři studenti. Pro nás je to nekomfortní v tom, že si je nemůžeme vychovávat v rámci výučního programu, protože Jihlava je od nás daleko.
V posledních letech se nám ale osvědčilo, že si hodináře vyškolíme sami. Máme jich jedenáct a z toho jsou vyučení tři, zbytek je mix různých profesí. My je vše naučíme a pak si je hýčkáme. A naštěstí nemáme velkou fluktuaci zaměstnanců a ani jejich věkový průměr není vysoký.
