Přemýšleli jste nad tím, jak AI nebo internet věcí změní to nejobyčejnější kolem nás, třeba úklid budov nebo psaní mailů servisním technikům? Michal Jelínek ano. Se svojí skupinou Okin na tom vystavěl miliardový byznys, v němž tradiční odvětví reformuje za pomoci technologií.

Před bránou krouží hlučící dav turistů na jednom z nejoblíbenějších míst Prahy, za ní ale sedíme v naprostém klidu. To, že je pár metrů odsud Lennonova zeď, by vás u stolu v zahradě ani nenapadlo, zpěvákovo Imagine se však do rozhovoru hodí.

Představivosti se totiž meze nekladou – v umění ani v byznysu. Michal Jelínek tohle všechno neměl původně v plánu, přesto při odpovědi vůbec nezaváhá: „Jestli mě to baví? No sakra že jo. Jsou před námi neuvěřitelné příležitosti, přitom je málokdo vidí. Je to unlimited.“

Anglická slova používá nejen proto, že dlouhodobě žije v zahraničí. Hlavně se jeho podnikání z Česka a dalších zemí střední a východní Evropy rozkročilo do Severní Ameriky a kromě americké centrály v San Antoniu chystají další i v jihoafrickém Johannesburgu.

O tom všem hovoří muž s pestrou životní trasou: nejdřív vrcholový sportovec, pak právník, dnes většinový majitel Okin Group. Ta vznikla v oblasti facility managementu, dnes ale Jelínka už ve větší míře zaměstnávají jiné záležitosti: internet věcí, umělá inteligence, automatizace procesů. Dávno nejde jen o správu budov, skupina se mění tak rychle jako svět okolo.

„Strašně se mi líbí, že i lehce opovrhované industry se mohou transformovat do něčeho, co bude stát na technologiích a chytrých řešeních,“ popisuje Jelínek svoji filozofii ve firemní centrále na Velkopřevorském náměstí kousek od Kampy. „Většinu investic už dnes děláme do technologických firem.“

S rozhovory šetří, zato byznys se mu rozrůstá. Aktuálně jsou z toho čtyři tisícovky zaměstnanců a roční obrat ve výši přibližně dvou miliard korun, v portfoliu má mimo jiné velmi slibný medtech Datlowe. A nejde jen o zdravotnictví, nýbrž i o jiné oblasti. V nejlepším scénáři se díky tomu místo nekonečného psaní provozních mailů budeme moci soustředit na to, co lidi odlišuje od strojů. 

I při všem pokroku se Jelínek zároveň pevně drží zásad „starého“ světa. „Nevycházíme z teze, že budeme něco disruptovat, ale z konkrétního byznys problému, na který najdeme řešení,“ říká.

„Disrupce je pitomost, podle mě je celý fór v empowermentu. Tedy v tom, jak umožnit lidem, aby dělali práci, která je zajímavá a naplňující. To přece není disrupce, naopak, jde o návrat k základním principům. Vždyť my často nutíme lidi dělat věci, které fakt nedávají smysl!“

Což nechce nikdo. Aby to nemusel dělat on, je nutné začít 17. listopadu 1989.