Za rekordně krátkou dobu to Codasip dotáhl z malého brněnského hardwarového startupu na pozici strategické evropské firmy. Jejich procesory chce celá Evropa. A nejen ta.

Čipů s jejich designem kolují po světě už zhruba tři miliardy. Částečně tomu napomohla i pověstná talebovská černá labuť v podobě covidové pandemie, kdy se ukázalo, že je výroba design čipů novým strategickým odvětvím, které by si měla Evropa řešit raději po vlastní ose, protože spoléhat na Asii a vlastně ani na USA ve chvílích krize moc nelze.

Jak se ale říká: štěstí přeje připraveným. Karel Masařík firmu zakládal v době, kdy nikdo v České republice nesnil o tom, že by z malé země uprostřed Evropy mohl někdo prorazit v čipovém byznysu. A přitom připouští, že kdyby na počátku věděl, čím vším si bude muset za těch deset let projít, nejspíš by se o to vůbec nepokusil.

Samotná firma vznikla jako byznysové pokračování Masaříkovy disertační práce na Fakultě informačních technologií brněnského VUT. Teď firma, která navrhuje vlastní procesorová jádra a software pro navrhování procesorů postavených na otevřené architektuře RISC-V, patří mezi nejvýznamnější hráče oboru a spoléhá na ni celá Evropa.

Chcete důkaz? Evropská komise uvolní přes miliardu eur do projektu IPCEI Microelectronic, který má pořádně nakopnout rozvoj strategicky nejvýznamnějších evropských projektů v oblasti mikroelektroniky a konektivity. Česká republika mezi masivní konkurencí uspěla se čtyřmi, jen se dvěma ale na plné čáře. Prvním z nich byl právě Codasip.

Proč procesory? Programování procesorů se u nás vyučuje na různých fakultách.

ČR si v jeho rámci od komise půjčí 1,1 miliardy korun na podporu tuzemským polovodičovým firmám. Codasip je jedním ze dvou vyvolených, který dosáhne na plnou výši podpory. Využít ji hodlá na vývoj nové architektury procesorů RISC-V pro náročné aplikace, jako je umělá inteligence. Jen stěží si lze v IT představit náročnější obor, než je vývoj nového hardwaru.

Královskou disciplínu pak představuje design procesorových jader. Co přesně Masaříka přimělo vrhnout se do značně nejistých vod? „Proč procesory? Programování procesorů se u nás vyučuje na různých fakultách,“ říká Masařík, zakladatel a současný prezident společnosti, která je rozkročena od designu čipů pro automotive přes bezpečnost až po serverové technologie nebo univerzitní výukové a výzkumné programy.

„Ať už je to fakulta informatiky na VUT v Brně, nebo třeba Masarykova univerzita. To byl i můj případ, jenže jsem chtěl teoretické znalosti posunout někam víc do praxe,“ dodává.

V posledním bodě jí hojně asistuje loni spuštěná divize Codasip Labs, která hledá propojení mezi technologickými objevy a reálným byznysem. Mezi jeho klienty dnes patří například jeden z gigantů streamování z bezpečnostních kamer, společnost VITEC, nebo americký návrhář čipů Rambus, který se zapsal do počítačové historie svými inovacemi na poli operačních pamětí.

„Začali jsme s mnohem menšími ambicemi – programováním procesorů a nástrojů na to. Když jsme tuto disciplínu úspěšně zvládli a přičichli k procesorům z uživatelského pohledu, lákalo nás ponořit se víc do hloubky. Tak jsme postupovali níže a níže, až jsme najednou skončili u fyzické implementace procesorů,“ popisuje svoji cestu ke královské disciplíně.

Výkladní skříní firmy je dnes design procesorů pro high-performance computing. Na čipy do serverů ale Masařík v první chvíli vůbec nepomýšlel. Codasip začal jako firma vyvíjející automatizační software pro návrh procesorů. Budování reputace zabralo osm let, nakonec ale přineslo své ovoce. K dalšímu posunu pomohla náhoda.

„Řada zákazníků se zmiňovala, že nevlastní know-how, jak postavit procesory, a tak od nás začali poptávat rovnou už i nějaké připravené procesory. Tak jsme je začali navrhovat,“ vysvětluje Masařík. Až do roku 2017 firma vyvíjela pouze nástroj na akceleraci procesorového designu. Pak ale přišel komerční nástup architektury RISC-V.

Protože Codasip v roce 2015 pomáhal spoluzakládat nadaci RISC-V International (původně RISC-V Foundation), měl v rukách konkurenční výhodu. Tak se stalo, že to byl právě on, kdo nabídl první komerční intelektuální vlastnictví procesorů RISC-V na trhu. V roce 2019 i díky tomu přilákal peníze z evropského programu financování výzkumu a inovací Horizon 2020.

Technologické ovládnutí jednotlivých vertikál se neobešlo bez masivních investic a znalostních akvizic. Před třemi lety Codasip otevřel v Evropě tři nová centra zabývající se procesorovým designem. První je na jihu Francie a najdeme v něm část bývalých zaměstnanců konkurenčního britského návrháře čipů ARM. Zde se zabývají podporou návrhu komplexních procesorů.

Další dvě centra otevřená před dvěma lety jsou v Bristolu a v Cambridge. I zde najdeme bývalé experty z gigantů britského polovodičového průmyslu, jako je již zmiňovaný ARM nebo třeba Imagination Technologies. Zde pro změnu pracují na designu vysokovýkonných procesorů, komplexních AI/ML akcelerátorů a různého intelektuálního vlastnictví, jako je certifikace procesorů pro oblast automotive či oblast cybersecurity.

Firma má dnes část svého vývoje vedle domovského Brna také v Německu, Řecku a ve Španělsku. Talenty loví, kde se dá, díky univerzitní spolupráci se jí daří získávat dokonce i bývalé zaměstnance Apple nebo Nvidie.

Není zjevně náhoda, že společnost sleduje podobnou trajektorii jako celosvětově úspěšný britský ARM, který také začal nejprve s jednoduchými embedded systémy a dnes jeho procesory máte od telefonu v kapse přes automotive až po energeticky úsporná řešení v datových centrech. A právě zmiňovaný automotive tvoří dnes i páteř byznysu Codasipu.

Ten se ale čím dál více zhlíží spíše v datových centrech. A proč vsadil Codasip na RISC-V? „ARM říká, že jeho ekosystém není fragmentovaný, to ale není ve skutečnosti pravda. Má jednotlivé produktové řady pro konkrétní kategorie. Krása námi užívaného standardu RISC-V spočívá v tom, že vytvořil platformu pro diskusi mezi lidmi od softwaru a hardwaru. Už to není o tom, že přijde firma, která má de facto monopol a bude vývojářům diktovat, jak mají pro jednotlivé její produkty psát software,“ vysvětluje Masařík.

„RISC-V otevřený standard je oproti tomu lego skládačka, kterou si mohu sestavit tak, jak mi to nejlépe vyhovuje. Mohu si například vybrat, jestli oželím výkon ve prospěch velmi nízkého energetického odběru. Z pohledu softwaráře je důležité, že se na procesor můžu dívat pořád jednotně, ať už je to něco, co bude obsluhovat nějaké malé IoT zařízení, nebo plnohodnotný procesor pro datová centra. V tom otevřená architektura RISC-V přináší komfort, který u konkurence nenajdu,“ dodává.

Společnost se ale chtěla od začátku vyvarovat pasti, do které spadl právě ARM. Když totiž firma buduje vlastní ekosystém, dává jí to určitou moc nad zákazníky, je ale také výrazně křehčí. „Když taková firma zmizí z trhu, kdo bude podporovat zákazníky a jejich stávající a budoucí produkty?“ ptá se.

Codasip našel odpověď na tento problém právě v RISC-V, robustním ekosystému postaveném okolo otevřené instrukční sady z rodiny RISC, vyvinuté na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

„Organizace RISC-V International se sídlem ve Švýcarsku má dnes přes tři tisíce členů, naleznete tam jména jako Google, Intel, Qualcomm nebo Huawei, ale také úplně malé firmy. Když se jedna z nich rozhodne, že s architekturou končí, nic se neděje, její místo snadno převezme někdo jiný. Z pohledu zákazníka je to skutečně robustní ekosystém,“ vysvětluje Masařík.

Důvěra trhu ve firmu, která přišla z malé evropské země, se budovala postupně a pomalu. „Museli jsme neustále udržovat nějakou kontinuitu růstu, a to až do okamžiku, kdy i první zákazníci, kteří nám v roce 2014 poměrně jasně řekli ne, za námi začali sami chodit a poptávat naše řešení. Vážněji bavit se s námi začali poprvé v roce 2016,“ vysvětluje Masařík.

Dnes je firma mezi pěti globálně významnými hráči v RISC-V architektuře. Vrhnout se do byznysu, který na výzkumu a vývoji od počátku pálí prostředky rychleji než letní slunce vyprahlou zemi, se pochopitelně neobejde bez masivních investic. Ty do ní proudí prakticky od počátku.

„Jako první do ní vstoupil český venture kapitálový fond Credo Ventures a paralelně jsme využívali také nějaké grantové prostředky z ministerstva průmyslu a obchodu. To ale firma zaměstnávala jen osm až devět absolventů a studentů, dnes jich živíme 220 a stále rosteme,“ porovnává Masařík a dodává: „Jeden a půl milionu eur mi na začátku přišlo jako nepředstavitelná suma, dnes by nám to ale nepokrylo ani měsíc běžného provozu.“

Investiční kola proběhla zatím tři. V seedové fázi firma naraisovala dohromady čtyři miliony eur. V kole následujícím, které proběhlo mezi lety 2018 a 2021, to již bylo sedm milionů eur a během toho posledního firma získala investici v řádech desítek milionů eur.

Masaříkovým cílem ale není vybrat co nejvíce peněz, ne každý růst je totiž žádoucí, připomíná. Stejně tak, jako si pečlivě vybírá investory a vyhýbá se těm, kteří by nejraději firmu směřovali jen k výhodnému exitu.