Potkali jsme se pár dnů před tím, než ruská armáda vtrhla na Ukrajinu. Z Jiřího Hlavenky v brněnské kavárně sršel optimismus. Navzdory inflaci nebo drahým cenám energií zkušený investor a radní Jihomoravského kraje říkal, že jde jen o přechodné vlivy, se kterými si poradíme.
Když spolu hovoříme teď, mluví opatrněji – přesto je však v dlouhodobém pohledu optimistou.
Co vás napadlo jako první, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu?
Cítil jsem šok, zlost a lítost. Nevíte přesně, co čekat dál. Na druhou stranu podvědomě se člověk asi připravoval, že to nastane, protože i z vnitra se v posledních dnech šířily informace, že to Putin udělá.
Jak hodnotíte reakci Česka a Západu?
První dny i hodiny byly rozpačité. Reakce byla vlažná a po evropsku blátivá, nejednotná. Postupem času se to ale zlepšilo. Přece jen je to sedmadvacet zemí a Evropská unie nemá v téhle oblasti velké kompetence. Vezměte si, že máte stobodový program, na kterém se musí shodnout hlavy dvaceti sedmi států.
Dneska už je ale reakce masivní a Evropa se nakonec zachovala dobře. Nejvýznamnější je zablokování ruských devizových rezerv, sáhlo se Rusku na truhlici se zlaťáky, se kterou chtěli přečkat zlé časy. Po krátkém zaváhání začaly pršet i dodávky zbraní. Všichni si uvědomili, že bez toho to nepůjde.
Jaký čekáte dopad války na evropskou ekonomiku?
Nebude tak zásadní. Určitě bude znamenat prodloužení inflace. Původně ji vyvolal déšť peněz na ochranu před covidem a čekalo se, že inflace zase rychle opadne. Nakonec asi bude delší a dvouciferná i v celoročním souhrnu, ale třeba desetiprocentní inflace není smrtící. Je to nepříjemné, ale musíme si uvědomit, že deset let byla inflace hrozně malá.
Co dalšího
čekáte?
Určitě bude docházet k disrupcím v dostupnosti zboží. Beru to z dnešního stavu sankcí a že se to nerozhoří na další státy. Může se objevit nedostatek některých kovů, ale nedostatek neznamená, že nebudou vůbec. Jsou věci, u kterých je Rusko třeba deseti nebo dvacetiprocentní světový producent.
Další oblastí jsou potraviny, Ukrajina je sice obilnice světa, ale nebude to znamenat, že Evropa bude hladovět. Spíš se může stát, že základní potraviny půjdou třeba o třetinu nahoru.
Když se to posčítá, jsme na kraji nové ekonomické krize?
Nemyslím si, že to bude zásadní ekonomická krize. Určitě půjdou a už jdou dolů západní burzy, zpomalí se dlouhodobý růst, sníží to hodnotu, ale pořád to jsou jednotky procent.
Při našem posledním setkání jste říkal, že v Česku nevidíte politickou odvahu k zásadnějším rozhodnutím na poli energetiky. Může to aktuální zkušenost změnit?
Jestli vláda získá odvahu, to nevím. Budeme se muset krátkodobě, tedy třeba s ročním výhledem vypořádat s plynovým šokem. Je dost pravděpodobné, že plyn z Ruska, který dělá čtyřicet procent evropského trhu, nebude. Budeme muset pálit, co máme po ruce, takže uhlí. Krátkodobě není jiná možnost. Ale rok z pohledu celkové uhlíkové bilance zase tak moc neznamená.
Co přijde pak?
Měl by se pořádně rozjet Green Deal, ale ve vládě jsou k tomu dost rozporuplné názory. Obávám se, že se budou soustředit na řešení akutních problémů, kterých tahle situace vyvolá dost, a nebudou mít odvahu udělat velký skok. V tomhle směru jsem trochu pesimista. Na druhou stranu nikdo neví, co bude za dva týdny nebo za tři měsíce.
Možná bude po válce a budou hrozné škody, možná bude válka trvat řadu let a my budeme řešit hlavně několik milionů uprchlíků. Je ale i otázka, co udělá svět a západní Evropa, která tou uprchlickou vlnou nebude tolik postižena a i ekonomicky na tom bude možná lépe. Pokud oni urychlí přesun k zelené energetice, dostane se to i sem.
Jak mění válka na Ukrajině investiční náladu investorů podobného rázu, jako jste vy?
Jsou tam dvě zajímavé a protichůdné tendence. V době, kdy je silnější ekonomická krize, jako třeba po roce 2008, se investoři, kteří investují do startupů, spíš radují. Rozjíždějí totiž úplně nové firmy, kterých se krize tolik netýká, a korporace a velké firmy, které by jim mohly konkurovat, mají jiné starosti a zachraňují si vlastní zadky. Mimochodem v letech hned po krizi vzniklo mnoho startupů, které jsou dneska extrémně silné.
A ta druhá tendence?
Týká se firem v růstových fázích, které si jdou třeba pro třetí a další kolo investic. V době všeobecného optimismu jejich valuace letí do nebe. Investoři mají kapsy plné peněz a jsou zoufalí, že je nemají do čeho investovat. Taková byla realita posledních tří let, kdy byly valuace bláznivě vysoké. Teď to ochladne, budou opatrnější, ale pořád budou hledat příležitosti.
Jak se k tomu stavíte vy?
Já jsem na tom vlastně dobře. Investuju hlavně do počátečních fází firem, takže ani teď neztrácím chuť do dalších investic, ale spíš nemám čas a sílu se tomu věnovat. Samozřejmě se ale i dívám na firmy, do kterých jsem investoval a jsou ve zralejších fázích, jak se to tam bude vyvíjet.
Jak to zatím vypadá?
Zajímavé je, že v prvních dnech války prudce poklesly tržby v e-commerce. Je to cítit i venku, jdu po ulici a lidi jsou jak opaření. Jejich myšlenky se stočily k invazi a méně přemýšlejí, co by si nakoupili. Ale nevím, jestli to bude dlouhodobé, spíš ani ne, a i když to zní hrozně, trochu si zvykneme a naše mysli nebudou okupované jenom válkou na Ukrajině.
Co říkáte na vzedmutí českých podnikatelů a jejich finanční pomoc Ukrajině?
Je to úžasné, obdivuhodné. Znám je snad všechny a mám z toho upřímně radost. Taky jsem daroval, ale nepublikuju to. Půl částky jsem dal na humanitární pomoc, půl na zbraně ambasádě a ještě jim pošlu další peníze. Ale ty částky, co dali kluci jako Ondra Tomek nebo Ondra Fryc, to je ohromující. Mají můj hluboký respekt. Taky je úžasné, že to je tahle mladá generace, ne devadesátkoví podnikatelé. Určitě pomáhají taky, ale takovou vlnu iniciativy jsem u nich nezaznamenal.
Pojďme zpátky k investicím. Co máte aktuálně na radaru?
Je toho hodně. Pořád je prostor pro inovace a investice rovná se inovace. Startupové investování je vždycky o inovacích. S tím, jak se balon nafukuje, pro ně roste i prostor. Čím víc je inovací, tím víc se vytváří prostoru. Nedovedu si představit, že je konec příběhu a s inovacemi končíme.
Jak k nim přistupujete?
Kromě toho, že některé věci dělám sám, dneska radši pracuji s kolegy. Máme skupinu Garage Angels, asi patnáct lidí, kteří si sedli. Víme, jak přemýšlíme, a pokud se objeví něco, co je z byznysu jednoho z nás, tak se toho chopí a my ostatní mu to jenom svítíme a dáváme chytrý rady.
Takhle se podělíme o práci a podobně to funguje i s investiční skupinou eRockets, která je zaměřená hlavně na e-commerce. A ještě mám s Honzou Slámou Jinej fond, kde jdeme po inkubacích zespoda, ze startu. Je možné, že časem vznikne něco dalšího.
Jak to zvládáte časově?
Neřeším ty investice na denní bázi, ačkoli nikdy neodmítám pomoct a říkám jim, cokoli bude, klidně se ozvěte, rád pomůžu. Jen nemusím mít s každým třeba pravidelné měsíční schůzky, to by člověka zabilo. Celkový počet je už někde kolem třicítky, takže to by bylo každý den včetně víkendu, to bych se nevešel do života.
Ale takhle sérioví investoři fungují: snaží se hodně diverzifikovat, udělat velkou hromadu a spoléhají na zákon velkých čísel. Z velké hromady bude polovina nic nebo hrozně málo, pak pár dobrých investic a jedna superhvězda.
Je z těch investic nějaká, které se osobně věnujete víc?
To se v čase různě mění i podle toho, jak zrovna který z těch startupů potřebuje postrčit. Ale mám je všechny stejně rád. Hlavně se dívám, čemu můžu v dané chvíli nejvíc pomoci, kde je silný nenaplněný potenciál. Do dennodenního života firmy nezasahuji, to musí startupy zvládnout samy. Snažím se jim přinášet myšlenky strategického směřování, pobavit se, jestli neudělat něco úplně jinak třeba.
Přesto, máte nějaký srdeční projekt?
Hodně se mi líbí, jak se rozeběhly ReKnihy, druhý život knih, to je krásné a ukazuje se, že mají velký růstový potenciál – může se klidně zpětinásobit. A srdeční záležitost, kterou beru spíš jako projekt, kterým chci posunout dál celý segment, je farmaření pod střechou pod značkou Rostetu.
Zemědělství to nespasí, ale je to dobrá odpověď na hodně klimatických problémů. Moje prognóza je, že třeba za sto let budou všechny potraviny tvořeny pod střechou. Máte tam výhodu koncentrace a kontrolovaných podmínek, bez jedů, škůdců a ohledu na počasí.
Zajímá vás investorsky třeba metaverzum nebo kryptoměny?
Tyhle věci nemám investorsky rád, protože do toho není vidět. Krypto mi přijde z investičního pohledu jako casino. Roztočíte ruletu a čekáte, co vám padne. Sice mám něco třeba v cenných papírech, ale taky se mi to tolik nelíbí. Mám raději investice, kde mám šanci jejich další osud a zhodnocení ovlivnit.
Jako třeba?
Pracujeme na dvou projektech v Garage Angels a myslím, že je uděláme. Jeden je z oblasti udržitelnosti a druhý softwarový nástroj. Jsme docela rozkročení, ale oba odpovídají na reálné potřeby dnešního světa. Takhle by to mělo být. Kromě toho nás čekají ještě nějaké e-shopy.
Je v e-commerce ještě vůbec prostor?
Je. Zároveň je to už dospělý obor. Není možné, aby přišel nějaký nadšený amatér a udělal miliardový e-shop. Chcete-li dneska uspět, musíte mít špičkové kompetence. Když to trochu přeženu, už to není tolik o tom, co prodáváte. Je to velmi komplexní řemeslo, kde je nutná vysoká kompetence.
Co vlastně e-shopům, do kterých investujete, přinášíte? Většinou to jsou už dobře fungující firmy.
Právě ty špičkové kompetence. Většinou jde o e-shopy, které rychle vylítly z garážových firem. Jsou to šikovní foundeři, kteří se umějí dobře zorientovat, mají intuici, dobře jim to myslí.
Kde je tedy potíž?
Mají třeba 300 milionů tržby, ale žádný zisk. Mají radost, že mají velký obrat, ale my jim říkáme, že takhle jsou hrozně zranitelní. Takže jim z toho pomáháme vyladit perfektně fungující stroj, který bude schopný generovat ideálně co nejvíc, aby měli prostředky na další růst a akvizice.
Chceš jít do Německa? Bez zisku to nepůjde. Často dělají dost věcí intuitivně, ale třeba reklama je dneska velká věda, nebo třeba logistika nemůže být živelná. Buď s tím konzultačně pomáháme, nebo tam dostáváme lidi, kteří pomůžou.
Kolik founderů se na vás obrací?
Dostávám třeba jeden námět denně, možná i víc. Přibývá to. Často se na nás obracejí, i když třeba ani nepotřebují investora a peníze, ale kompetence. Vezměte si zároveň, že v Americe dostane ročně andělskou investici 30 tisíc firem. K tomuhle rozměru máme ještě daleko. S přepočtem na obyvatele by u nás měla ročně dostat ten první štulec třeba tisícovka startupů.
Kolik je to dneska?
Praxe je tak sto, sto padesát, což znamená, že je tady pořád hrozně moc nevyužitého potenciálu, plýtváme talentem.
Čím to je?
Více faktorů. Vzdělávací systém nevychovává k samostatnosti, iniciativě, podnikavosti. Foundeři jsou spíš takové ostrůvky pozitivní deviace, nebo extrémně nadaná děcka, silné osobnosti, která se vymaní z toho systému. Druhá věc je, že máme pořád málo angel investorů. Na další kola, když firma překoná údolí smrti, se už investice shání snáze. Ale začátek je těžký.
Vedle větší aktivity investorů by však pomohla i oficiální podpora, jako třeba Jihomoravské inovační centrum. Každý kraj by měl mít svůj státem dotovaný inkubátor – když mu vyrostou silné domácí firmy, jistě se mu to vrátí. Kdyby tu bylo sto dvacet firem, jako je Kiwi, Avast a podobně, tak se země brzy posune na úroveň podobnou Německu.
To je reálné, ale musí se vytvořit pyramida. Čím širší máte základnu, tím větší je šance, že budete mít i vysokou špičku. Berte to zároveň tak, že angel investing je relativně nový jev i ve světovém měřítku. Foundeři, kteří úspěšně prodali vlastní firmy, mají spoustu peněz a obrovské dovednosti ve startupovém podnikání, vědí, že to nejlépe uplatní, když s podobně smýšlejícími lidmi založí fond a budou podporovat další.
V Česku ale zatím takové lidi z technologických firem, kteří exitovali, spočítáte na prstech obou rukou. Většina z nich alespoň části svého kapitálu nebo pozornosti do systému vrací.
Pro lidi mimo tohle prostředí je to cizí?
Je. Pro devadesátkové podnikatele, a to nemyslím nijak pejorativně, to není tak uchopitelné jako třeba investice do nemovitostí. Je to tím, že startupy neznají do hloubky, úplně je chápu. Třeba i jen navázat stejnou kulturní vlnu se startupisty je pro ně těžké.
I proto se mi líbí Garage Angels, protože tam jsou také tihle staří továrníci, kteří se nejdřív rozkoukávali a šli tam spíš kvůli přátelství s námi ostatními.
Dneska už se ale osmělili a jdou do svých prvních věcí, vidí, že to může dávat smysl. Pomáhá tomu čas a úspěšné exity.
Když pak vidí, že někdo dal nějakým klukům na začátku třeba dva miliony a teď je z toho miliardový exit, to zaujme pořádně. Ale angelem se nestanete ze dne na den, je to řemeslo, které se člověk učí.
Co je naopak největší problém českých startupů?
Snad u každého vidím, že se víc soustředí na produkt a méně na obchod. Je to logické, ale je to taky špatně. Na dvaceti stranách mi představují produkt, ale já jim říkám, víte co, chlapci? Mě to moc nezajímá a nevidím do hloubky. Chci ale vědět, jak to chcete prodat, kdo si to koupí, proč by si to měl koupit? Kolik za to zaplatí, jak mu to chcete dostat do hlavy, jestli je reálné zahraničí? Jaká je konkurence? Na to většinou říkají, že žádná není, tak jim opáčím, ať na to zapomenou, že by nebyla.
Kromě investování jste aktivní i v krajské politice a podpořil jste prezidentskou kandidaturu Danuše Nerudové. Proč?
Říká se, že když bojuje zlo s dobrem, tak dobro zvítězí. Když má ale zlo na své straně velké prachy, tak je to docela těžké a není od věci dobru taky pomoct penězi. Nechci to úplně vyhrocovat, ale role prezidenta je extrémně důležitá pro duševní zdraví společnosti.
Taky si myslím, že žena by už měla být ve vedení státu, ať už jako prezidentka, nebo premiérka. Danuši Nerudovou znám dlouho, je dobrá, zná politiku a je to její hřiště. Jestli to chce dělat, tak ji rád podpořím.
Jak ta podpora bude ještě vypadat?
Byl to jednorázový finanční příspěvek a rozhodně do toho nechci nijak kecat. Je to čisté sponzorství.
Chcete se sám víc zapojit do politiky třeba i na celostátní úrovni?
Ne. Nejde to ani časově. Bylo pro mě důležité pomoct dobré partě tady v kraji, vytvořit protiváhu populistům a starým, konzervativním stranám, které neumějí rychle reagovat na změny, kterými je dnešní společnost charakterizována. Dobrá politika na ně musí reagovat.
Co vás v ní nejvíc překvapilo?
Příjemné je vidět, co všechno se dá ovlivnit. Úplně špatně je ale nastaven systém, který nutí politiky dělat tisíc drobných mikromanažerských věcí a netlačí vás k velké koncepční práci. Jste u kormidla a přitom musíte mávat i vesly, aby se vůbec jelo dál. To je špatně.
Nacházíte v dnešních válkou zastíněných dnech něco, co je naopak dobře?
Ale jo. Ukrajina naprosto heroicky odporuje strašné invazi. Nikdo to nečekal, i Putin uvěřil své vlastní propagandě. Říkám si, že v těchto dnech se narodil ukrajinský národ. Taky je pozitivní, že se sjednotila i Evropa, ačkoli tam jsem ještě opatrný, do jaké míry je to opravdové.
Ukáže to třeba, jestli Unie vydá embargo na ruský plyn. Pozitivní je, že se svět probudil ze snu, že ekonomika je víc než morálka. Hrozně bych si přál, abychom se dostali do situace, kdy si řekneme, že s tím, kdo šlape po demokracii a vraždí svoje lidi, nebudeme dělat obchody. I za cenu toho, že si tím sami ublížíme.
