Přestože je naplněnost evropských zásobníků zemním plynem na rekordně nízkých úrovních a obchodníci by je právě teď měli čile doplňovat, objednávky plynu mířícího do Evropy jsou meziročně o pětinu nižší. To vzbuzuje obavy ohledně nedostatku a růstu cen plynu v zimě během topné sezony. Rozbuškou krize se může stát Německo, ze situace už dnes těží Rusko.
Cena zemního plynu se v tomto týdnu na evropském trhu dostává na své nejvyšší hodnoty od začátku vojenského konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem, kvůli němuž je stále uzavřený Hormuzský průliv a tím přiškrcena zhruba pětina světových dodávek LNG z Perského zálivu.
Norové do toho prodloužili údržbu svého plynového pole Ormen Lange v Norsku až do února 2027 a do toho začne vrcholit plnění podzemních zásobníků plynu v Evropě před příchodem topné sezony.
Tyto faktory stojí za tím, že cena zemního plynu v nizozemském hubu TTF, který je referenční spotovou cenou plynu pro celý evropský trh, v úvodu týdne překročila šedesát eur (zhruba 1455 korun) za megawatthodinu. V tomto pásmu přitom byla naposledy v lednu 2023.
Na spotové ceny přitom reagují růstem i dlouhodobější kontrakty. Cena plynu s dodáním v prvním čtvrtletí 2027 vystoupala nad 46 eur (asi 1115 korun) za megawatthodinu.
V meziročním srovnání jsou tak spotové ceny zemního plynu v Evropě o osmdesát procent vyšší. Brzký obrat se přitom neočekává, Evropa si svým chováním zadělává na budoucí prudký růst cen plynu.
Podle prognózy společnosti Energy Aspects citované agenturou Reuters by se cena zemního plynu v Evropě měla v případě otevření Hormuzského průlivu pohybovat mezi šedesáti a osmdesáti eury (zhruba 1450 až 1950 korun) za megawatthodinu.
Pokud by ale přišla tužší zima a Katar by na světový trh nemohl dodávat zkapalněný plyn, cena by vyskočila až na 110 eur za megawatthodinu (zhruba 2670 korun), tedy na dvojnásobek hodnot z letošní zimy.
Evropa si k tomu všemu vytváří jednu specialitu, kvůli které může v zimě na starém kontinentu nastat nedostatek plynu a s ním spojený růst cen, který přirozeně omezuje jeho spotřebu.
Evropští velkoobchodníci s plynem jsou vzhledem k jeho vyšším cenám způsobeným válkou v Íránu v jeho nákupech laxní. Výsledkem jsou rekordně slabé rezervy zemního plynu v podzemních zásobnících evropských států.
Podle dat Gas Infrastructure Europe vydaných minulý pátek byla průměrná naplněnost zásobníků v Evropské unii 58 procent, což je meziročně o dvanáct procentních bodů nižší hodnota a zároveň i nejslabší srpnový výsledek v historii měření.
Evropské státy tedy letos z valné většiny nedosáhnou na doporučenou úroveň naplněnosti, která je stanovena na osmdesát procent, novým cílem je proto alespoň sedmdesát procent.
Evropě tak dnes hrozí dva cenové šoky. První z nich může přijít už v následujících týdnech, pokud by evropští obchodníci začali s blížícím se startem topné sezony hromadně ve velkém kupovat plyn právě pro evropské zákazníky.
Druhý cenový šok pak může přijít v případě, že Evropu zasáhne tuhá zima, čímž se zásoby plynu začnou rychle tenčit a starý kontinent bude čelit reálnému nedostatku plynu. Tento scénář je pak každým dnem čím dál reálnější.
„Importy LNG do Evropy jsou o pětinu nižší v porovnání s minulým rokem i kvůli tomu, že americké a další LNG tankery si přetahuje Asie. Znamená to, že bude velmi obtížné doplnit zásobníky,“ uvádí redaktor Bloombergu Stephen Stapczynski.
Rozbuškou energetické krize v Evropě se přitom může stát Německo, které dnes nemá naplněné zásobníky ani z jedné poloviny. Německé rezervy zemního plynu přitom tvoří zhruba pětinu celkových evropských zásob plynu a jsou tak garantem i pro některé okolní země.
V případě plynové nouze by Německo muselo poskytnout plyn například Švýcarsku, Rakousku nebo Itálii, jejíž energetika je živena hlavně plynovými elektrárnami.
Například výkonný ředitel největší německé asociace pro skladování plynu INES Sebastian Heinermann podle serveru Politico varoval, že ani naplnění rezerv země na 76 procent kapacity – což je podle německé státní plynové společnosti SEFE stále dosažitelné – by nutně nepokrylo její potřeby v případě „mimořádně chladné zimy“.
Současná situace tak nahrává do karet opět Rusku, jehož plyn se letos v létě začal navzdory sankcím vracet do Evropské unie.
Například Belgie se podle dat zveřejněných agenturou Bloomberg v červenci zcela spoléhala na dovoz ruského zkapalněného zemního plynu právě kvůli narušení dodávek do Evropy způsobenému válkou.
Data ukazují, že Belgie koupila z Ruska přibližně 400 tisíc tun LNG. „Tento trend je v rozporu s energetickou politikou Evropské unie. Unie již od dubna zakázala krátkodobé smlouvy na ruský LNG a od ledna 2027 plánuje úplný zákaz,“ upozornily například The Brussels Times.
Energetický expert a panelista Světového ekonomického fóra Anas Alhajji si přitom všímá opětovné rostoucí role ruského Gazpromu. Podle něj se toky plynu z plynovodu TurkStream meziměsíčně zvýšily o 35 procent na 45,7 milionu kubických metrů denně.
„Navzdory harmonogramu postupného ukončování dodávek plynu ze strany Evropské unie zůstává ruský plyn kritický. Bez něj Evropa čelí prudšímu nárůstu cen, ostřejší konkurenci s Asií o vzácný LNG a nebezpečně nízkým zimním rezervám.“
