Na letošním Forbes Business Festu se na jednom pódiu sešli hned tři miliardáři a zároveň majitelé fotbalových klubů. Igor Fait z Artisu Brno, Ondřej Tomek z FC Hradec Králové a Milan Kratina z FK Teplice. Panel se jmenoval Vlastníci a už během prvních minut bylo jasné, že řeč nebude pouze o tabulkách, přestupech a penězích.
Všichni tři mluvili o fotbale jako o byznysu, který by měl fungovat profesionálně. Zároveň ale opakovaně připomínali, že klub podle nich není klasická investice. Mnohem víc než rychlý zisk probírali děti, akademie, regiony, stadiony, televizní práva a dlouhodobou udržitelnost.
A jako kuriozitu přidali i jednu zákulisní informaci. Majitelé klubů spolu mají vlastní WhatsApp skupinu, ve které fotbal řeší.
Neprostupná baráž
Artis Brno krátce před Business Festem neuspěl v baráži o první ligu a jeho majitel Igor Fait přiznal, že zklamání bylo velké. Zároveň ale z porážky vyvodil širší závěr. Podle něho je současný model baráže pro druholigové kluby extrémně těžký.
„Myslím, že principiálně je téměř nemožné postoupit z baráže do první ligy, takže spíš se kloním k názoru – a budu za to maximálně lobbovat –, aby baráž byla zrušena a přímo sestupovaly a postupovaly dva týmy,“ řekl Fait.
Foto Lukáš Višňák
Zároveň vysvětlil, proč do fotbalu vstoupil. Jako Brňan podle něj dlouhodobě postrádal klub, který by město důstojně reprezentoval, a proto koupil Líšeň a začal budovat Artis Brno. Situaci později změnil vstup silného investora do Zbrojovky, takže dnes místo alternativy buduje druhý ambiciózní brněnský klub vedle tradičního rivala.
„Taková cesta je mnohem delší, dražší a složitější. Já se s tím vyrovnám a budu bojovat o to, abychom byli rovnocenným klubem s konkurencí,“ uvedl také Fait.
Vytoužená nula
Právě Fait nejotevřeněji popsal fotbal pohledem člověka, který je zvyklý přemýšlet v číslech. „Fotbalová infrastruktura je v této republice totálně zanedbaná a vy nemůžete vydělat peníze, pokud nemáte diváky, pokud nemáte reprezentativní stadion, pokud nemáte hodně sponzorů, kteří zase přijdou jenom na dobrý produkt,“ řekl.
Za klíčová považuje také televizní práva, jež jsou podle něj v českém fotbale stále podceněná. Věří, že s příchodem nových vlastníků poroste kvalita soutěže i její obchodní hodnota.
Teprve kombinace lepší infrastruktury, vyšší návštěvnosti, silnějších partnerů a výnosnějších televizních práv může podle něho jednou dostat kluby na nulu. Dnes je podle něj fotbal stále „hodně záporný byznys“.
Milan Kratina o hospodaření klubu mluvil v podobném duchu. „Některý rok pomůže prodej hráče, jiný rok musí vlastník znovu doplňovat kapitál. Co se týče byznysu, tak my tady všichni sedíme a věříme, že to bude dlouhodobá nula,“ prohlásil miliardář.
S nadsázkou rovněž poznamenal, že vedle pracovního stresu si majitelé fotbalových klubů pořizují také pravidelnou porci nervů na víkend.
Pro Kratinu mají Teplice navíc silný regionální rozměr. Jeho skupina Accolade je podle něj v severních Čechách velmi aktivním investorem a fotbalový klub vnímá jako jednu z institucí, která může pomoci měnit obraz regionu.
Sever Čech bývá často spojován se strukturálními problémy, Kratina však mluví o místě s velkou budoucností díky poloze u Německa, výrobní základně a potenciálu pro nové investice.
Teplice by podle Kratiny mohly být jakousi „Neapolí severu“, tedy klubem, za kterým se lidé spojí a díky němuž budou na svůj region hrdí.
Koloniální liga končí
Kratina zároveň připomněl, že česká liga se podle něj začíná měnit. Ještě před rokem či dvěma ji označil za „koloniální ligu“, ve které velké kluby držely desítky hráčů na smlouvách a posílaly je do menších týmů. S příchodem nových vlastníků se podle něj střední kluby více osamostatňují a snaží se společně zvyšovat atraktivitu celé soutěže.
Kratina rovněž upozornil na výrazné rozdíly v rozpočtech. Zatímco pražské kluby Sparta a Slavia hospodaří s částkami kolem miliardy korun ročně, Teplice se historicky pohybovaly na úrovni 120 až 130 milionů korun za sezonu a Hradec Králové kolem 180 milionů korun.
Dnes se oba kluby mohou blížit rozpočtům 200 až 250 milionů korun, což podle Kratiny vyžaduje kvalitní akademie, skauting i schopnost vychovávat nebo objevovat hráče.
Foto Lukáš Višňák
Zároveň varoval, že bez investic do infrastruktury se český fotbal dál neposune. Tuzemské stadiony podle něj často nikdo zásadně neřešil dvacet až třicet let a právě kvalitní zázemí je jedním z důvodů, proč je dnes třeba polská liga před tou českou.
Ondřej Tomek k tomu přidal srovnání s Německem. Tam mají i kluby ze spodku tabulky rozpočty v desítkách milionů eur (stovek milionů korun), zatímco česká liga je mnohem menší a závislejší na externích penězích majitelů.
Když tuzemský vlastník přidá do klubu několik milionů eur, může tím rozpočet výrazně změnit. V Německu by na zdvojnásobení rozpočtu bylo potřeba násobně víc peněz.
Tato křehkost podle Tomka způsobuje, že český fotbal není dost robustní. Peníze často tečou do platů hráčů místo do infrastruktury, trenérů, akademií a dlouhodobých základů. Právě tam podle něj musí přijít změna.
„Věřím tomu, že český fotbal se do pěti až deseti let hodně rozvine, protože to bude na té mládeži zkrátka vidět,“ prozradil své přání a zároveň vizi Ondřej Tomek.
Akademie místo rychlé slávy
Mládež byla tématem, k němuž se všichni tři vlastníci opakovaně vraceli. Tomek zdůraznil, že Hradec Králové pro něj není investicí ani položkou v portfoliu a fotbal musí fungovat dlouhodobě i po odchodu současných majitelů.
Zároveň má také konkrétní ambici. „Jeden z mých vlastních cílů je, aby Hradec byl schopný vychovávat i budoucí reprezentanty,“ uvedl miliardář.
Podle Tomka se česká liga musí přenést více do regionů. Místní kluby mají být konkurenceschopné, dělat dobrý fotbal, zajímat diváky a zároveň šlapat na paty velkým týmům.
Foto Lukáš Višňák
To je podle Tomka cesta, jak český fotbal zbavit starých návyků a posunout ho k prostředí, kde bude víc sportem pro děti a zábavou pro fanoušky než statusovou záležitostí bohatých majitelů.
Fait přidal k výše uvedenému i konkrétní číslo. Artis podle něj pracuje se sedmi sty dětí, které vytahuje „od počítačů“ do akademie. Klub zároveň buduje novou akademii s osmi hřišti a zázemím. To všechno podle něj stojí velké peníze, jež dnes musí vlastník poskytnout sám.
Právě u infrastruktury se miliardář znovu vrátil k Polsku. To podle něj „nakoplo“ Euro 2012, díky němuž vznikly nové stadiony a další fotbalové zázemí. Podobnou příležitost by podle něj měla hledat i Česká republika, třeba společně se Slovenskem a Rakouskem. „Nevím, proč už jsme o to dávno neusilovali,“ poznamenal.
Srdcovka, peníze a trpělivost
Igor Fait zároveň otevřeně popsal, jak přemýšlí o dalších penězích pro Artis. Do fotbalu posílá část cash flow, a pokud se mu bude dařit byznysově, může dávat i víc. Nehodlá se však bezhlavě finančně vyčerpat.
Důležitý je pro něj postup do první ligy. Pokud by klub zůstával dlouho ve druhé nejvyšší soutěži, trpělivost a entuziasmus podle něj jednou můžou dojít.
Zajímavé bylo také jeho odmítnutí stavět model na prodejích hráčů. Artis podle něj loni prodal nejdražšího hráče z druhé ligy do první za padesát milionů korun. Fait ale takový příjem nepočítá do udržitelné EBITDA. Bere ho jako jednorázovou věc, která navíc vždycky oslabí tým.
„Celé to beru taky trošku jako srdcovou záležitost, takže možná se na to nedívám úplně byznysově,“ přiznal majitel Artis Brno.
Foto Lukáš Višňák
Právě tahle věta dobře vystihuje celý panel. Všichni tři vlastníci mluvili jazykem byznysu, rozpočtů, infrastruktury, akademií, skautingu a televizních práv. Zároveň z nich bylo cítit, že fotbal pro ně není jen další excelová tabulka.
Tomek v tom vidí Hradec a vlastní dětství. Kratina Teplice a severočeský region, jemuž chce dodat hrdost. Fait Brno, které podle něj potřebuje silnější fotbalovou reprezentaci.
Všichni tři vědí, že klub musí být jednou trvale ekonomicky udržitelný. Nikdo z nich přitom aktuálně nečeká, že mu fotbal každý rok vydělá peníze. Spíš se smiřují s tím, že si koupili další práci. A k ní víkendový stres navíc.
