Kamionem jezdí, kamiony staví i ostatním jezdcům. Dvojnásobný vítěz Rallye Dakar Martin Macík na letošním Forbes Business Festu popsal momenty, ve kterých dojdou všechny síly a jde o život.
Představte si to. Už dvanáct hodin sedíte vy a další dva lidé v zapařené kabině kamionu, kde se teploty přes den pohybují vysoko nad padesáti stupni Celsia, pod vámi to šponuje turbo o konstantní teplotě mezi osmi sty a tisíci stupni.
Vypotíte pět litrů vody, jedete celý den. Poslední jídlo přišlo v podobě skromné snídaně před dvanácti hodinami. Projíždíte nehostinnou krajinou, a s padající tmou je to ještě výrazně horší. Nejste si totiž přesně jistí, co je padesát metrů před vámi.
Jste padesát kilometrů před cílem. „Najednou hořící motorka. Logicky jsme museli zastavit. Hasičáky. Jdeme k tomu, frajer na to házel písek, vůbec to nepomáhalo, chytla nádrž, takže bez šance. Akorát jsme ho odtáhli bokem, on celý nešťastný brečel. Ale my tam zůstat nemůžeme, musíme jet,“ vykládá v napjaté atmosféře publiku na Forbes Business Festu Martin Macík, dvojnásobný vítěz Ralley Dakar v kamionu.
Trojice posádky naskakuje zpět do kamionu a brečícího motocyklového závodníka objíždí nedalekým roštím a pokračuje dál.
„Bacha, ty vole, bude tady nějakej průser,“ ozývá se náhle naléhavý řev navigátora. „Nějaký koleje, voda….“ Myšlenku už navigátor nedořekne a kamion se briskně noří do hladiny vodní plochy o délce asi tří set metrů, která se v měsíčním světle leskla podobně jako písek. Rychle zapadá do kolejí, které vyjely posádky před ním.
„Tam to stačilo už jenom projet. Ale ono to nejelo. Zůstali jsme stát v bahně. A v ten moment jsme zjistili, že jsme udělali obě pravý kola.“ Udělat kola znamená defekt. Macíkova posádka lidově řečeno píchla, hned dvakrát. Museli ven a začít měnit kola.
Foto Martin Macík
„Už nemáte mentální sílu, nemáte fyzickou sílu. Chcete se na to vykašlat, už tam nechcete být. Jste uprostřed pouště, je noc, je tam hnusně, nevíte, co máte dělat. Ale jdete ven a jdete kopat v tom jílovým bahně, abyste mohli vyměnit kola,“ popisuje český jezdec.
Nemají ponětí, jak to udělat. Ostatní dva členové posádky vyčerpáním nemohou chodit, Martin Macík je alespoň odtáhne trochu dál. Používá veškeré fyzické i mentální rezervy, které vyškrábne vzadu v hlavě.
„A pak vám mozek přepne do něčeho, čemu říkám survival mode. Nějaké doktorské nebo filozofické vysvětlení pro to určitě existuje, ale vy si v tu chvíli zkrátka uvědomíte, že se v životě můžete do tohohle stavu dostat a že se z něj musíte dostat. A jakmile se z něj dostanete, je to neuvěřitelné vyplavení emocí. Dokud v tom ale nejste, vůbec netušíte, o co se vlastně jedná,“ říká Martin Macík.
Když s motorismem začínal, o podobných zážitcích asi nepřemýšlel. Byly mu totiž čtyři roky, když ho otec – sám jezdec Dakaru – posadil na motorku. Později se stalo z motorky auto a z auta kamion. Kamiony dnes Macík se svým týmem mimochodem staví i pro ostatní jezdce.
„Od mala mi to tak přišlo úplně normální. Někdo to obdivoval, někdo tím opovrhoval, ale pro mě byly rallye jako Dakar prostě součástí života. Nedokážu si představit, že by tomu bylo jinak,“ doplňuje Macík.
Sám sebe se prý ptá – ve světle historek podobných té popsané výše –, proč to vlastně dělá. Podle něj je to na hlubší psychologický rozbor, ale zkrátka je nutné obětovat kus svého života, aby to fungovalo.
Foto Martin Macík
Macíkovi začíná sezona právě na přelomu května a června, ostatně na stage Sport a peníze dorazil jen pár hodin poté, co dosedl v Praze v letadle z Afriky, kde probíhalo testování vozidel. Fyzická příprava pod přísným okem fyzioterapeuta a doktorů probíhá celý rok.
A do toho samozřejmě řeší byznys s kamiony. „Z rodinného týmu vznikl výrobce kamionů pro celý svět, tenhle rok třeba pořídíme dvacet kamionů, stává se z nás tak trochu prototypová automobilka,“ podotýká Macík.
Sezona závodění stojí Macíkův tým kolem půl milionu eur (dvanácti milionů korun), a to jen v případě, kdy pojede pouze Dakar a ještě ve velice úsporném režimu. Pokud se ale nechcete „upejpat“, vyjde vás sezona i na jeden a půl milionu eur.
V motosportu je jasnou jedničkou formule 1, ale pokud jde o offroadové závodění, má neotřesitelnou pozici právě Dakar. A pokud to chcete dělat pořádně, musíte udělat, co kdysi podnikli Macíkovi.
„Nafouklo se to do takové bubliny, že jsme si jednoho dne řekli, že prostě musíme na konec přidat nulu,“ doplňuje český jezdec rallye.
