Nové číslo Forbesu je… inu, nové. Ale především je jiné.
A to přesně z následujících důvodů.
Forbes je po celý rok nejoptimističtější časopis v Česku. Ale letos v prosinci, prosinci roku 2020, je dokonce ještě optimističtější než nejoptimističtější.
Jsou v něm jen samé dobré zprávy. Jen GOOD NEWS. A to i v tomhle divném roce!
Prosincový Forbes je jiný i tím, že k adventnímu a předvánočnímu čtení přinášíme ne jeden, ne dva, dokonce ne tři velké rozhovory, ale hned rozhovorů šest! Tolik jsme jich pro vás ještě nikdy v jednom čísle neudělali. Vážně šest a tady jsou.
Tak třeba v tom prvním, s Petrem Sýkorou, podnikatelem a Dobrým andělem Česka, rozebíráme symbiózu mezi byznysem a láskou k bližnímu. Povídáme si o roli srdce a hlavy a Petr Sýkora říká třeba tohle:
„Myslím, že finální slovo v tom, co by měl člověk v životě dělat, by měla mít hlava. Poté, co naslouchala srdci. Hlava totiž ví, jaké má člověk povinnosti. Impulzy samozřejmě chodí i ze srdce, ale hlava by měla zkontrolovat, jestli je opravdu dobrý nápad danou věc vykonat.“
V rozhovoru číslo dvě s lihovarníkem Martinem Žufánkem máme dobrou zprávu hned v titulku. Ten hlásí „Všechno bude dobré“ a Martin, který má dobrou náladu skoro pořád, mluví před Vánoci o rodině, generacích, poctivosti a potřebě míry i při pití toho nejlepšího alkoholu.
Martin Žufánek má dobrou náladu skoro pořád. | Foto Michael Tomeš
„Jsem v alkobyznysu už dvacet let a pořád mám před alkoholem obrovský respekt,“ konstatuje v rozhovoru, který se vedl – jak jinak – v lihovaru a kořenily ho výrobky Mr. Žufánka.
„Když už jsme přežili tento rok, zvládneme všechno. Rok 2020 je pro mě proof of concept,“ říká lihovarník, který vám v rozhovoru vysvětlí, proč zavře krám už dvanáct dní před Vánoci a kdy rozum musí říct byznysu STOP.
Pak je tu Muž, který přišel. V rozhovoru s číslem tři představujeme Pavla Řeháka – toho, kdo na jaře zachránil Česko před pandemickou pohromou, ale pak na jeho excelovou tabulku pánové a dámy z vlády tak nějak zapomněli.
„Pořád jsem čekal, že mi někdo na tu mojí tabulku řekne, dobře, kluci, tak mateřskou školu jsme absolvovali, my tu máme reálný model. To se ale za celou dobu nestalo,“ říká šéf pojišťovny Direct, který vytvořil první funkční a varovný model toho, jak se covid v Česku bude šířit, a zachránil tím spoustu životů.
Ten, na kterého se zapomnělo. | Foto Michael Tomeš
Filip Matějka, ústřední postava dalšího povídání, je jeden z nejnadanějších ekonomů v Česku i celé Evropě. Na jaře byl členem ekonomického poradního týmu při ústředním krizovém štábu vlády a teď s přicházející zimou nekompromisně mluví o tom, co vláda dělá mizerně.
„Za půlku ekonomických ztrát může pandemie. Ale za tu druhou zbytečná nejistota ohledně budoucího vývoje, plynoucí ze zmatečných a chaotických rozhodnutí vlády,“ říká čerstvý držitel prestižního ERC grantu Evropské unie.
Ivana Tykač, tedy dáma, s níž mluvíme v interview no. 5, vypráví o tom, jak její nadace mimo jiné financuje školní obědy desítkám tisíc dětí. Podle ní totiž platí, že když člověk pomoci může, tak pomoci musí. V pomáhání chce být přitom stejně efektivní, rychlá a zacílená jako v byznysu – a ten se jí pořád skvěle daří.
Sedm století pak trval velký a mimořádný rozhovor s Williamem Lobkowiczem. Nebo tedy přesněji, tolik století jeho rod buduje dílo v Česku a on v tom už 30 let pokračuje.
Když se slovo rodina neobejde bez „rod“.
Tohle je opravdový rodinný byznys, byznys s pevnými zásadami. William vám řekne, jak funguje, jak vydělává či prodělává palác na Pražském hradě a taky proč on sám bydlí s rodinou v bytě – a proč vlastně opustil Ameriku a co znamená Česko v jeho srdci.
„Rodiče mi vždy vštěpovali: co děláš, dělej s vášní. A neboj se chybovat,“ řekl v našem rozhovoru pro vás.
Pro vás jsme i na konci tohohle divného roku připravili nálož zajímavého čtení, rozhovorů, názorů a postřehů předních a inspirativních lidí z českého byznysu a společnosti. Jestli nový Forbes chcete, je už v trafikách nebo taky tady.
A tady je předplatné na optimismus, který může zachránit váš či něčí život, nebo minimálně vyřešit vánoční dárek. :o)
Jak říká na závěr časopisu sám Buddha, s nímž jsme protentokrát rozhovor nepořídili a jen ho citujeme:
