Vystoupit z komfortní zóny. Překonat sám sebe. Stát si za svým a ozvat se. Nedávný „Speak Up and Succeed Day“ nás inspiroval poskládat nejúspěšnější proslovy, které se zapsaly do dějin.
Už ve starověkých Athénách museli muži na zákonodárných shromážděních a u soudu pronášet proslovy. Ženám naopak ne vždy příslušelo, aby se slova chopily – vždyť ještě za Shakespeara ani nemohly hrát na pódiu a jejich kostýmy oblékali mužští kolegové.
Od té doby se naštěstí mnohé změnilo, role rétora však nikoli. Řeč má být stále informativní, přesvědčivá, motivační, a pokud možno zábavná. Nemusí být perfektní – kolikrát řečníkovi „projde“ nervozita, která ho v očích publika polidšťuje. Jestli mají ale diváci na něco radar, je to neautenticita a předstírání.
Někdy je nejtěžší se ozvat a jít si za svým, být autentický, prosadit svůj názor nebo prosadit sám sebe. Odhaduje se, že přibližně sedmdesát pět procent z nás má z veřejného vystupování obavy, nebo dokonce úzkostnou poruchu – glosofobii.
Někteří řečníci ale svým projevem změnili trajektorii dějin. Jiným jejich řeč nastartovala kariéru a přinesla úspěch. A mnozí se ve svém vystoupení o svůj fenomenální úspěch a know-how dělí.
Shromáždění v Seneca Falls
Z významných letopočtů si připomeňme například rok 1848 v Americe. Proběhlo vůbec první zaznamenané shromáždění na světě, jehož cílem bylo podpořit právě ženy.
Organizátorky Lucretia Mott a Elizabeth Cady Stanton se však necítily dostatečné způsobilé ho vést či řečnit – to jen pro ilustraci postavení žen v dané době. Role se tedy chopil Lucretiin manžel James a nebylo to naposledy. I v dalších setkáních byli mluvčími muži, ženy pak své připomínky pronášely schované za plachtou.
Téměř tři generace žen se zapojovaly do politického aktivismu a používaly nejrůznější strategie a argumenty, aby přesvědčily jak zákonodárce, tak širokou veřejnost o oprávněnosti svého požadavku. Volebního práva se však dožila pouze jedna z původních tří set účastnic politických setkání. Ženy mohly ve Spojených státech amerických volit až v roce 1918.
Martin Luther King: Mám sen
I Martin Luther King volal po rovnosti – rovnosti ras a konci diskriminace. Jeho ikonické řeči, která je považována za jedno z nejvýznamnějších rétorických vystoupení dvacátého století, v srpnu roku 1963 přihlíželo u washingtonského Lincolnova památníku více než 200 tisíc diváků.
Šestnáctiminutový projev už v té době přenášely televizní a rozhlasové stanice. Martin Luther King se v něm natolik rozvášnil, že příprava vzala za své. Od textu se vzdálil a mluvil spontánně. Právě část, kde opakuje v originále „I have a dream“, patřila mezi improvizované.
O rok později byl podepsán zákon, který zakazoval diskriminaci na veřejných místech, v zaměstnání a vzdělávání (Civil Rights Act), a v následujícím roce zákon o volebním právu (Voting Rights Act). Po násilné smrti Luthera Kinga v týdnu masových nepokojů byl podepsán i třetí zákon, který zakazoval rasovou diskriminaci v oblasti bydlení.
Steve Jobs: Jak žít, než si pro vás přijde
Steve Jobs promluvil ke studentům Stanfordovy univerzity u příležitosti jejich promoce. V patnáctiminutové řeči začal svým dětstvím, adopcí a vtipně pokračoval historkou o nedokončeném studiu. V emotivní řeči povídal o vzestupech i pádech v jeho kariéře, o boji s rakovinou a hlavně o následování vlastních snů.
Nemluvil ke svému publiku z pozice milionáře, mluvil o nevýhodách, chybách i slabostech sebe sama. Navíc se nebál mluvit o štěstí i o smrti. Řeč zakladatele firmy Apple se v roce 2005 zapsala do historie nejen svojí autenticitou, ale hlavně nosnou hloubkou motivace.
A retrospektivně má v sobě i memento mori. Přestože v tu chvíli Jobs mluvil o úspěšném překonání rakoviny a apeloval na žití každého dne, jako by byl naším posledním, byla to právě tato nemoc, která ho o šest let později o život připravila.
Jeff Bezos: Co z vás bude?
Dlouhá léta nejbohatší člověk světa svou motivační řeč přednesl v roce 2010 absolventům americké Princetonovy univerzity. Vyprávěl o svém dětství tráveném u prarodičů v Texasu, kde si už v deseti letech uvědomil své nadání.
Během jízdy autem babičce pomocí statistických dat spočítal, o kolik let si zkracuje život kouřením. V tu chvíli ji to zasáhlo natolik, že babičku dohnal k slzám – a sebe dovedl k významnému poznání.
V rámci svého proslovu kladl posluchačům na srdce, aby si uvědomili rozdíl mezi talentem a volbou. Podle Bezose je totiž složitější být laskavý než vychytralý – a v byznysu to má otisk.
„Inteligence je dar, laskavost je volba. Talent… prostě máte. Volby mohou být těžké. Pokud si nedáte pozor, můžete se nechat svým talentem svést z cesty, a pokud ano, bude to pravděpodobně na úkor vaší svobodné volby,“ připomenul miliardář.
Sir Ken Robinson: Zabíjí školy kreativitu?
Vůbec nejúspěšnější vystoupení na přednáškové platformě TED pronesl britský spisovatel, pedagog a mezinárodně působící poradce sir Ken Robinson: počet zhlédnutí jeho řeči dávno přesáhl 76 milionů. Ve svém bezmála dvacetiminutovém proslovu zpochybnil způsob, jakým vzděláváme děti.
Tradiční vzdělávací systémy v dětech podle Robinsona potlačují kreativitu. Ve svém proslovu prosazoval radikální přehodnocení její školní kultivace a uznávání různých typů inteligence. Jeho přednáška byla přeložena do dvaašedesáti jazyků a sbírá další zhlédnutí i po Robinsonově smrti v roce 2020.
Výrazný odkaz svého otce převzala Robinsonova dcera Kate, která je dnes v čele mezinárodní vzdělávací organizace.
J. K. Rowling: Nepotřebujeme kouzla, abychom změnili svět
Veleúspěšná spisovatelka hned zkraje svého proslovu silně využila ironie, respektive nenucené sebeironie. Tím si své publikum získala natolik, že si pak skoro ani nevšimlo, jak od vtipných prvků přechází k závažnějším a apelujícím.
Ke svému harvardskému obecenstvu totiž v roce 2008 promlouvala o výhodách osobního selhání. Snad ani není třeba připomínat příběh strádající matky samoživitelky, která psala knihy o čaroději Harrym Potterovi po kavárnách ve skotském Edinburghu, protože neměla na účty za topení. Jak ale ve své působivé řeči zdůraznila, neobávala se chudoby – děsilo ji selhání.
V proslovu na něj nabídla nový náhled, kdy jí pomohlo uvědomit si, co je opravdu důležité a kým opravdu je. Naléhala na publikum, ať už se v jakkoli svízelné situaci, aby neztratilo svou podstatu a svou kreativitu, která může být cestou ven. Řeč se stala natolik populární, že se dočkala i otištění v knize pro mládež.
