Když před pár týdny pořadatelé hudebního festivalu Rock for People vypustili do světa informaci, že jednou z kapel, které příští rok v Hradci Králové vystoupí, budou američtí Dogstar, strhlo se něco mimořádného.
Na sociálních sítích se objevily stovky pochvalných komentářů, rozhýbaly se předprodeje vstupenek. Proč? Na baskytaru v ní totiž hraje Keanu Reeves.
Přítomnost hollywoodského herce, představitele Nea z Matrixu nebo Johna Wicka, způsobila u fanoušků nadšení. A ač není kapela hlavní hvězdou festivalu, je už teď jasné, že spousta z nich přijede do areálu bývalého letiště hlavně kvůli němu.
„Je to naprosto výjimečná situace a moc často se to nestává, že můžete mít na hudebním festivalu celebritu úplně z jiného oboru. Pokud se to stane, většinou to nemá vliv na prodejnost lístků. Co se ale strhlo teď, bylo naprosto mimořádné a nesrovnatelné s ničím podobným z minulosti,“ říká ředitel a zakladatel festivalu Rock for People Michal Thomes.
Máte pro to nějaké vysvětlení?
Asi jenom to, že Keanu Reeves je unikátní ve všech aspektech. Je to výjimečná osobnost, špičkový herec. A také jeho životní příběh, který je prolnut charitativními počiny, empatickým přístupem k lidem v nouzi i zájmem o současný svět, z něj činí mimořádnou osobnost. A podle ohlasů a reakcí na jeho oznámení je vidět, že i lidé v Česku to vnímají.
Jaký je muzikant?
Na to asi nejsem úplně ten pravý, abych to mohl posoudit, nejsem v tomto směru profesionál. Asi bych ho neoznačil jako virtuózního baskytaristu, ale pro potřeby kapely odvádí velmi solidní hudební výkon. Z videí, která jsem viděl, je vidět zaujetí a radost. Nepochybuji, že hraje nejen prsty, ale i srdcem.
Jak vás kapela Dogstar vůbec napadla?
My jsme ji chtěli už v devadesátých letech, kdy mi přišlo zajímavé, že v ní Keanu Reeves hraje. Mimochodem v té době jí na jednom z koncertů předskakovala kapela Weezer, kterou my jsme měli na našem festivalu před rokem jako jednu z těch větších hvězd.
Ale zpátky k Dogstar. Než jsme stačili něco vyjednat, kapela přestala existovat a mě ani nenapadlo, že se dají znovu dohromady. Leč stalo se. Už to bylo na spadnutí v roce 2022, ale tehdy to ještě nevyšlo a podařilo se nám to dotáhnout až teď.
Mají nějaké speciální požadavky?
To ještě nevím, to teprve přijde. Ale vzhledem k té pověsti, která Keanu Reevese předchází, nemyslím, že půjde o něco nestandardního. To mnohdy překvapí spíš česká kapela, která si navymýšlí spoustu požadavků. Tady bych ale asi nic velkého nečekal.
Ač bude o Dogstar velký zájem, headlineři nejsou. Kdo bude hlavní hvězdou nadcházejícího ročníku Rock for People?
Některá jména už jsme odtajnili, jedním z headlinerů bude kapela Bring Me The Horizon, na dalších třech pracujeme, dojednáváme detaily. Ale už máme vyhlášené interprety, z nichž někteří mohou být pro fanoušky hlavní hvězdou. Třeba Avril Lavigne nebo Corey Taylor, zpěvák Slipknot, který se k nám po roce vrátí se svým sólo projektem.
Jak dlouho dopředu festival připravujete? Skončí jeden ročník a hned začínáte pracovat na dalším?
Dříve to tak bylo, ale to se časem změnilo. Teď už je to tak, že půl roku se kříží příprava aktuálního ročníku s poptáváním kapel na ten přespříští.
A oslovujete je vždy vy, nebo se vám hlásí hudebníci už sami?
To záleží na tom, zda jsou kapely na turné nebo ne. Máme seznamy těch, které na festival chceme dostat, takže pak zjišťujeme, jestli mohou. Většinou pak kombinujeme ty vysněné s realitou.
Už jsme značkou a festivalem, o kterém agenti vědí a kapely nám pak sami nabízejí. Protože třeba řeší turné, kdy jedou z Polska do Rakouska, a potřebují udělat zastávku v Čechách. Tak zavolají, zda kapelu chceme.
A musím říci, že po posledních dvou ročnících, kdy jsme tu měli Green Day, Slipknot a Muse, se level kapel zvedá. Dřív jsme měli nabídku těch malých a středních, teď jde často i o velká jména. Agenti už vědí, že náš festival je schopný je odbavit na evropské úrovni.
Od koho jste dostali naposledy pochvalu?
Od Muse za to, že jsme měli nejlepší backstage jejich evropského turné a že se jim u nás velmi líbilo. Dokonce by některé prvky rádi přejali i pro své turné v Anglii. A vychválila nás i kapela Slipknot. Už jsme bráni jako evropský festival, kde agent neřeší to, zda se má bát k nám kapelu poslat. Ví, že tady bude vše perfektně produkčně a logisticky zajištěné.
I vy jste si ale museli projít drsnými začátky, než se z Rock for People stal největší festival rockové hudby v zemi. Kdy jste ho zakládal?
V roce 1995 jsme společně s kolegou a kamarádem Petrem Fořtem zjistili, že posloucháme podobné kapely. Pracoval jsem v té době v chemické laboratoři, kde jsem měl na starosti analýzu potravin. Zpočátku jsme festival pořádali v Českém Brodě, odkud oba pocházíme. A už první ročník nás překvapil poměrně vysokou návštěvností. Čekali jsme pár stovek a nakonec přišlo přes tisíc lidí.
To nám trochu dalo křídla, abychom přidávali v dalších ročnících dny i počty stagí a zvali lepší kapely. A nakonec se z toho koníčku stal kůň a kombinovat jej se zaměstnáním bylo čím dál složitější, tak jsem po sedmi letech z laboratoře odešel a věnoval se už jen koncertní scéně.
Inspirovali jste se jako pořadatelé i u jiných festivalů?
Je pravda, že jsme do toho šli hodně naivně, bez zkušeností. Učili jsme se za pochodu a postupně se jezdili dívat za hranice, jak se to dělá.
Rock for People rostl v době, kdy se z festivalů začala stávat důležitá kategorie hudebního řetězce – kapelám klesaly prodeje nosičů, hudba se digitalizovala, ale pro umělce tenkrát ještě nebyly nástroje, jak svou tvorbu monetizovat, což vedlo k tomu, že kapely chtěly více hrát.
Dalo by se tedy říci, že jsme se stali součástí nově vznikajícího festivalového průmyslu. Byli jsme také prvním českým festivalem, který se stal členem evropské asociace festivalů Yourope, v němž se sdružují největší festivaly v Evropě. To pro nás bylo, jako když se otevřou dveře do cukrárny, začali jsme zjišťovat, co všechno je možné a jak správně dělat festival.
Vždy jsme měli tendenci jít spíš tou cestou evropskou než lokální, takže členství v evropské asociaci pro nás je velkou inspirací a výzvou. S Rock for People jsme také stáli u zrodu české asociace festivalů – Festas.
Dnes je festival Rock for People plný zahraničních kapel. Ostatně možná proto jste tehdy zvolili i anglický název. Byl to váš záměr od začátku, profilovat se jako festival s mezinárodním lineupem?
Ne, první ročníky byly čistě o českých kapelách. Jedna z těch větších zahraničních byli až němečtí Guano Apes, kteří byli tenkrát hodně na vzestupu, jejich hit se hrál všude. Počet zahraničních kapel ale začal růst až během let.
Dnes je ta situace opačná, máme víc zahraničních a méně domácích. Nejsme už závislí na lokální scéně, za což jsem vlastně rád. Jen zpovzdálí pozoruji, že ta situace po covidu v rámci místní scény je trochu turbulentní a pro pořadatele ne úplně příjemná. Pár kapel dost vyrostlo a mají občas nepřiměřené požadavky.
A ten název?
V anglickém názvu vizionářství nebylo. Spíš náhoda, prostě jsme jen chtěli, aby to znělo dobře. A upřímně? Hodně let nás to jméno spíše limitovalo. Pamatuji si etapy, kdy jsme chodili za partnery a už jen tím názvem jsme si zabouchli dveře. Naráželi jsme na předsudky, kdy nám říkali, že rocková muzika to jsou jen ty džínsy a mastné vlasy a to oni nechtějí podporovat.
Naštěstí už tahle doba pominula a dnes máme partnery, na něž bychom si dřív nemohli ani pomyslet, třeba Komerční banku jako generálního partnera a další významné značky, které naopak ve spojení s velkým festivalem vidí marketingovou příležitost.
Stále zvete hlavně rockové kapely?
Pro nás to slovo rock není limitující, elektrické kytary jsou stále základem festivalu, ale úkroky do různých stran nám nejsou vůbec cizí a příznivci festivalu to už velmi dobře vědí. Na Rock for People může hrát klidně vážná muzika nebo cimbálovka a bude to skvělé.
Loni vystoupila hradecká filharmonie a její muzikanti zažívali něco, s čím se v životě nesetkali. To, že rockové publikum navštíví jejich koncert a chová se s úctou a respektem, ale zároveň vzniká až bouřlivá atmosféra rockového koncertu, většinou vůbec nečekají. Nadžánrové přesahy nám opravdu fungují, úžasné vystoupení tady zažil třeba Ivan Mládek nebo kdysi i Karel Gott.
Festival nakonec vyrostl natolik, že jste se museli z původního místa stěhovat. Kdy to bylo?
V roce 2006. V Brodě už byl areál malý, už v něm nebylo kde parkovat, stanovat, a tak jsme šli do Hradce Králové. Tenkrát tady začal fungovat Festival park, který jsme si každoročně krátkodobě pronajímali a v takovém módu jeli až do roku 2019.
Pak přišel covid a nám se během něj naskytla možnost stát se celoročním provozovatelem tohoto areálu, dnes přejmenovaného na Park 360. To nám umožnilo zvedat level a kvalitu festivalu. Máme víc času na přípravu, víc místa, jsme jediný festival, který disponuje vlastním areálem o rozloze šedesát hektarů.
Právě do Hradce Králové už se vám podařilo dostat i velké světové kapely. Třeba Faith No More. I když u nich to napoprvé zrovna moc nevyšlo. Tehdy vás zradilo počasí.
Ano, to je noční můra pořadatele, že rok něco připravuje a to jediné, co nemůže ovlivnit, je počasí. Občas se to prostě spikne proti vám a vše dopadne špatně. A to se nám stalo v roce 2012, kdy se potkaly dvě bouřky nad areálem.
Situace vypadala dramaticky, vzduchem létaly těžké konstrukce, padaly ploty, jezdily sanitky. Naštěstí se nestala žádná vážná zranění nebo fatální konce. Ale nepříjemné a dramatické to bylo řádně.
A došlo k tomu, že kapela Faith No More nebyla schopna vystoupit (kvůli poškození aparatury), ačkoli už měli za sebou zvukovou zkoušku a všechno připravené na koncert. Oni navíc pokračovali na další zastávku v rámci svého turné. Tak jsme se rozloučili, oni odjeli a nám zůstaly u pokladny davy fanoušků, kteří se domáhali vrácení vstupného, protože si lístek koupili jen na ně.
To byla psychicky hodně náročná záležitost. Přitom začátek byl úplně skvělý, byl to první ročník, který směřoval k vyprodanosti. Jakmile však začaly dramatické předpovědi počasí, tak se všechno zastavilo, lidé se otáčeli a odjížděli pryč. Nakonec nám zůstal ze slibného ročníku bolehlav, z něhož jsme se vzpamatovávali několik let.
Kolik jste tehdy prodělali? Předpokládám, že kapela byla už zaplacená a zpátky vám nic nevrátila.
Ten propad byl tehdy v řádech vyšších milionů, což pro malou firmu, závislou na jedné akci, bylo velmi citelné. Ale o kapelu fanoušci nepřišli. Přijeli v roce 2015 a sice jsme si ji zaplatili znovu, ale dali nám slevu. (smích)
Mají kapely pevné ceny, nebo můžete licitovat?
Nemají pevné ceny, je to o nabídce. Tím, že jsme v evropské asociaci, tak s kolegy sdílíme zkušenosti a vím, že jednoho interpreta můžete mít za velmi různé ceny. Je to o vyjednávacích schopnostech, i o tom, jak se jim to hodí. Lepší cena bude, když vám zavolá kapela, než když voláte vy jí. Jako první to budete mít vždycky dražší.
Je to často o licitaci a pevných nervech, ale trend cen bohužel nyní letí strmě vzhůru. Někdy mám pocit, že kapely chtějí hrát méně a brát za to větší peníze. Ale tím, že jsme v areálu celoročně, se tomu přizpůsobujeme formou určité diverzifikace. Naše ekonomické počínání už nestojí na jedné akci, ale děláme přes šedesát koncertů ročně mimo festival a areál využíváme třeba i na teambuildingy.
Stane se, že nějakou kapelu odmítnete? A máte seznam i těch, které si u vás nikdy nezahrají, i kdyby hodně chtěly?
Je to volný trh, kde funguje nabídka a poptávka. Hlásí se nám víc kapel z domácí scény, tam je velký převis poptávky nad kapacitou, takže si můžeme vybírat. A ano, i u zahraničních kapel se občas stane, že odmítneme, protože nám jejich termín nevyhovuje. Institut odmítnutí v tomto případě existuje, není to nic nefér.
A co se týče té druhé otázky, pak určitě máme kvalitativní limity, pod které bychom nechtěli jít, a řeknu i ty etické.
A na druhou stranu je nějaká kapela, která na festivalu v minulosti vystoupila coby ne úplně známá a pak její sláva vystřelila vzhůru? Za sebe si vybavuji Måneskin.
To je zrovna ten případ, kde se to stalo naprosto spontánně a raketově. Domluvili jsme je těsně po jejich vítězství v Eurovizi a hráli u nás na covidovém, kapacitně omezeném, ročníku pro sedm tisíc lidí v roce 2021. Načež o rok později jsme s nimi vyprodali O2 arenu.
Takhle už prošlo festivalem více kapel. Třeba Young Fathers, kapela, která dostala řadu ocenění, nebo Idles, která hrávala v malých klubech a dnes vyprodává velké sály.
Pyšný jsem i na kapelu Catfish and the Bottlemen, kterou jsem viděl, když začínala v klubu v anglickém Brightonu. Hned jsem s jejich agentem domluvil, že budou hrát u nás v hangáru, a teď jsou kapelou, která vystupuje na anglických stadionech. Sice měli pauzu, ale ten agent mi říkal, že jsem byl tehdy první, kdo vzal kapelu na evropskou scénu.
Ještě jedna kapela přijela jindy, než původně měla. A dokonce jste kvůli ní posunuli i termín celého festivalu, který se až do roku 2019 konal v červenci.
To byla kapela Green Day. Byla pro nás dlouhodobě vysněná, a když jsme zjistili, že jedou turné, tak jsem začal komunikovat s agentkou. Zaslal jsem jim nabídku a abych měl jistotu, tak jsem vypsal všechny víkendové termíny od začátku června do půlky července a z těch všech možností se hodil jen jediný den.
To bylo v roce 2019, kdy jsme měli před sebou rekordní ročník. A pak přišel covid, všechno jsme přesouvali, nejdřív na rok 2021, pak se to zase znovu změnilo, a jejich koncert nakonec proběhl až v roce 2022, kdy jsme měli poprvé vyprodáno.
Proč jsou u vás v menšině české kapely. Je to proto, že mají přemrštěné požadavky, nebo se nehodí do vašeho konceptu?
Není to ani kvůli požadavkům, tam jsem rád, že to nemusím řešit, ale už jsme vyprofilovali Rock for People jako festival s mezinárodním lineupem. Návštěvníci si kupují vstupenky kvůli zahraničním hvězdám a novým nadějím. A tady jich máte na jednom místě hodně.
Každý festival, který tady v republice proběhne, je něčím jiný. Jsou tu festivaly s mezinárodním lineupem nebo zaměřené na domácí scénu, žánrové, jako třeba metalové, punkové nebo multižánrové. Rock for People je zaměřený na rockovou muziku, ale s velkými přesahy do jiných žánrů.
Naší výhodou je vlastní areál. Je to bývalé vojenské letiště, máme tam hangáry, velké betonové plochy, vzrostlé stromy, které v létě poskytují stín, vlastní cirkusové stany. Celý ten prostor je úžasný, i ta poloha v Hradci je skvělá, může sem najet kapela s dvaceti kamiony a nebude to problém. A i díky tomu tady přivítáme příští rok 27. července Eda Sheerana.
Což je velká pecka. Poprvé vystoupí mimo Prahu. Jak jste ho získali?
To souvisí s areálem. Když už jsme tady dokázali udělat velký evropský festival, tak další krok je zkusit velkou show. Na trh jsme rozhodili informaci, že se tady nějaká taková možnost rýsuje a vzápětí se ozvala německá produkce, že by je to zajímalo. Přijeli se podívat a byli nadšeni.
Shodou okolností také na letošním ročníku Rock for People byla kolegyně agenta Eda Sheerana, která předala velmi dobrou referenci na areál, a nakonec jsme se dohodli, že zpěvák vystoupí tady.
Kolik čekáte fanoušků?
Po dohodě s německou produkcí to číslo nemůžeme zveřejnit, ale bude to více než na Rock for People, kde je kapacita čtyřicet tisíc.
V souvislosti s tím mě napadá, jak budete mít vyřešenou dopravu. Přece jen když se koncert pořádá v Praze, mohou lidé využít i metro, ale to v Hradci nejezdí. Máte to už nějak zorganizované, aby nenastal dopravní kolaps?
Toto vnímáme jako naprosto zásadní téma, kterému se velmi intenzivně věnujeme. Dokonce byla na hradeckém magistrátu vytvořena pracovní skupina složená z dopravních expertů, městské i státní policie.
Už při domlouvání koncertu Eda Sheerana jsme tomu dali prioritu, víme, že dopravní infrastruktura v okolí Parku 360 má své limity. Máme několik nástrojů, jak si s hromadným nájezdem návštěvníků koncertu poradit.
Jaké to jsou?
Mezi ty zásadní patří, že součástí areálu bude unikátní fan zóna, která bude fungovat už od dvanácti hodin. Vstup je v ceně vstupenky a její součástí bude hudební i nehudební program. Věříme, že většina návštěvníků tak nenechá příjezd na poslední chvíli a nám to umožní kontinuální odbavení během celého dne.
Specifickým prvkem koncertu bude i kempové městečko, kam mohou návštěvníci přijet s vlastním obytným vozem, karavanem či stanem, připraveno bude i ubytování glampingového typu. Rozdělíme příjezdové a odjezdové trasy, máme zajištěný dostatečný počet dislokovaných parkovišť.
Parkování bude možné zakoupit pouze v předprodeji, od prosince, aby nedocházelo k žádnému zdržení při platbě na místě. Pro návštěvníky, kteří přijedou hromadnou dopravou, bude ve spolupráci s dopravním podnikem zajištěna kyvadlová doprava do areálu.
Váš festival se dlouhodobě profiluje jako velmi ekologický a šetrný k přírodě. Jako první jste také vyzkoušeli pohánět pódium vodíkem.
V udržitelnosti a ekologickém aktivismu se hodně angažujeme. Baví nás to, dává nám to smysl. Omyvatelné kelímky už dnes bereme jako základ, ale separujeme třeba až sedmnáct druhů odpadu a využíváme i nové technologie, jako je právě vodík. Když jsem se dozvěděl, že jablonecká firma Devinn má agregát na bázi vodíku, tak jsem za nimi zajel a dohodl se, že to budeme společně prezentovat.
Už třetím rokem jsme díky tomu poháněli jednu z menších stagí. A když je to ten zelený vodík, tedy vyrobený z fotovoltaiky, tak jde v podstatě o čistý zdroj energie, kdy jedinou emisí, která vzniká výrobou elektřiny, je voda.
Závěrečná otázka se týká peněz. Jaký je rozpočet festivalu?
V roce 1995 byl sedmdesát tisíc korun, dnes atakujeme hranici dvou set milionů korun, které musíme vydělat. Dotace a granty jsou jen jednotky procent z celého rozpočtu, takže musíme prodat vstupenky, sehnat partnery a ještě velmi dobře fungovat v rámci doprovodných služeb, jako je catering, parkování, kempování.
Ale nestěžuji si, moje práce mě baví, i díky ní mám velmi pestrý a barvitý život.
