OneRepublic, Muse, Slipknot, Dropkick Murphys a Rancid. Co mají tito interpreti společného? Drží rekord za nejdražší vystoupení v rámci některého z tuzemských festivalů.
Dropkick Murphys a Rancid jsou nejdražšími vystupujícími v historii Mighty Sounds, OneRepublic v historii Colours of Ostrava – na festivalu se představí v červenci. Stejné prvenství nově drží za Rock for People Muse a Slipknot. Vystoupení každé z dvojice kapel tak cenou překonalo i loňské Green Day a dohromady obě skupiny stály jako celý line-up loňského ročníku.
Jak a za kolik se hvězdy světového formátu shánějí a jaké požadavky od nich festivaly dostávají, popisuje trojice mužů, která má s pořádáním hudebních akcí letité zkušenosti – dramaturg Colours of Ostrava Filip Košťálek, šéf Rock for People Michal Thomes a spoluzakladatel Mighty Sounds Jakub Siňor.
Jak popisuje Thomes, v devadesátých letech po pádu komunismu bylo pro zahraniční kapely docela exotické jet do Česka a peníze, které festivaly mohly nabídnout, nehrály takovou roli. Od té doby se ale situace dramaticky změnila a tuzemské festivaly dnes musejí obstát v zahraniční konkurenci.
„V devadesátkách bylo Česko trochu zvýhodněné, protože bylo sexy jet na východ do nově vzniklé demokracie. Dnes už se tohle standardizovalo a o interprety musíme soutěžit stejně jako všichni ostatní,“ přikyvuje Thomes.
„Vezměte si, že nějaká velká kapela ohlásí turné po Evropě s dvaceti koncerty, a všechny festivaly se o ni chtějí poprat. Nesoutěžíme mezi sebou jen v rámci Česka, ale jde o ostrý souboj s velkými evropskými festivaly, z nichž řada má mnohonásobně větší rozpočty než my,“ pokračuje ředitel festivalu, na který letos zavítalo třicet sedm tisíc fanoušků.
Podle Košťálka dosáhnou v Evropě na ty skutečně největší hvězdy například Mad Cool Festival v Madridu nebo Primavera Sound v Barceloně, jejichž návštěvnost se pohybuje kolem sta tisíc lidí a výš. „Colours jsou na poloviční kapacitě, nemáme takové finanční možnosti. Ani ale netoužíme být větší, chceme, aby návštěvník stále mohl mít kontakt s umělcem a ne ho jen sledoval přes LED obrazovku,“ říká Košťálek.
Kromě konkurence hraje při sestavování line-upu velkou roli také to, jaké mají hudebníci na danou letní sezonu zrovna plány. „V rok, kdy bychom je rádi pozvali, třeba zrovna turné nejedou nebo na něj vyjíždějí dřív či později a termín našeho festivalu se jim prostě nehodí. Parametrů, které musíme řešit, je hodně. Lidé nám přitom často píšou dotazy typu, proč jsme nepozvali tuhle a tamtu kapelu, ale neví, jak to doopravdy funguje,“ upozorňuje Košťálek.
Tomu přikyvuje i Thomes. „Vysníme si interprety, které bychom na festivalu chtěli mít. Pak ale nastane střet s realitou, když zjistíme, že půlka z nich pojede turné v jiném termínu, než se koná Rock for People, nebo na něj ten rok nevyrazí vůbec, protože třeba zrovna nahrává desku. Pak se tedy začínáme přebírat interprety, kteří jsou v našem termínu dostupní,“ líčí.
Promotér Rock for People také vysvětluje, že v tomhle byznysu to není o pevných cenách za vystoupení, nýbrž že festival musí nejprve podat nabídku. Tu agent následně akceptuje, upraví, nebo rovnou zamítne. „Když jde o agenta, s nímž už máme nějaké vztahy, většinou to nějak vyjednáme. Mnohdy ale ani nevíme, jestli je částka, kterou za vystoupení daného hudebníka navrhujeme, relevantní,“ doplňuje Thomes.
Vztahy s agenty, kteří za zahraničními hudebníky stojí, považují promotéři za klíčový díl skládanky. Na trhu s festivaly je pouze několik agentur, které obhospodařují většinu umělců. „Když agenti vědí, že odvádíte svoji práci dobře, kapely jsou spokojené a v produkci nenastanou žádné problémy, vybudujete si takovou pozici, že se vám agenti nebojí danou kapelu ‚prodat‘. Nejde jen o to, aby kapela dostala zaplaceno, ale také aby vystoupení proběhlo kvalitně a na úrovni tak, jak agenti očekávají,“ popisuje Thomes.
Protože je řeč o zavedených festivalech, někdy samy kapely vysloví přání, že bych na nich rády zahrály. Velmi časté je to podle Košťálka u menších kapel. Agenti si jsou vědomi toho, že jde o velký festival v srdci Evropy.
Také Siňor z Mighty Sounds, jehož sedmnáctý ročník se konal tento víkend v Táboře, potvrzuje, že žádosti někdy přicházejí samy. Festival Mighty Sounds je co do návštěvnosti menší než ostravské Colours of Ostrava a Rock for People v Hradci Králové, loni na něj zavítalo přes deset tisíc lidí. Mezi tuzemskými hudebními festivaly má ale své místo a patří ke stálicím.
Siňor nesouhlasí s tím, že by na Mighty Sounds bylo jednodušší kapely shánět z důvodu, že se zaměřují spíš na širokou nabídku menších kapel na rozdíl od některých jiných tuzemských festivalů. „Snazší to není vzhledem k našemu zaměření. I když je samozřejmě menších kapel méně než větších, my se pohybujeme v určitých žánrových mantinelech,” říká.
Kromě cen za vystoupení mohou promotérům leckdy dělat vrásky na čele požadavky kapel na vybavení zákulisí a celkové zázemí. Dnes už jsou festivaly na takové úrovni, že se málokdy stane, že by v něčem interpretům nezvládly vyhovět. Spíš je občas zaskočí, jaká bizarní přání vysloví.
„V hlavě mi za ty roky utkvěly dva požadavky. Jedna interpretka potřebovala přesně dvanáct ústřic, které musel přímo před ní otevírat sám šéfkuchař. Pak si vzpomínám, že jedna zpěvačka chtěla před koncertem vyvézt do lesa, aby se tam mohla procházet, k čemuž opravdu došlo. Procházela se tady někde za Ostravou na boso a bylo jí dobře, jen pan řidič z toho byl trochu nervózní, protože v ten den měla koncert,“ vzpomíná se smíchem Košťálek.
Thomes požadavky kapel přirovnává k mnohastránkovým slohovým cvičením. Namátkou zmiňuje třeba přání posilovny nebo určitého vybavení kuchyně s vlastním šéfkuchařem.
„Jednomu festivalu se stalo, že interpret vyžadoval v šatně kyslíkový tank, v němž se chtěl podrobovat nějaké kyslíkové kůře. Jiné kapely zase třeba požadují bazén, což nás také naštěstí ještě nepotkalo,“ říká jeden ze zakladatelů Rock for People, jehož sedmadvacátý ročník proběhl v polovině června.
Thomes dodává, že festival řeší spíš drobné, trochu nezvyklé požadavky. Například americký rapper Machine Gun Kelly si letos vyžádal šatnu kompletně zabarvenou do růžové včetně vybavení. „Já si žádný takový zvláštní požadavek nevybavím. Naštěstí nemáme žádné superstar, většinou to jsou lidé stojící nohama na zemi. Nejsložitější a nejdražší bývají věci kolem techniky,“ doplňuje Siňor.
Také Thomes přikyvuje, že technika vyjde nejdráž. Letos například museli kvůli Muse přivézt speciální světla z Německa, které v Česku nejsou, což vyšlo na statisíce korun.
Ani festivalům se navíc v dnešní době nevyhýbají rostoucí ceny. Kapelám se navyšují produkční náklady, což se pak zase přelévá do částek, za které jsou ochotny odehrát koncert. „Každý rok máme dražší a dražší line-up a na světové megastar je pro nás kvůli vysokým cenám, které si za vystoupení řeknou, stále náročnější dosáhnout,“ uzavírá Košťálek. Jubilejní ročník Colours of Ostrava vypukne v polovině příštího měsíce.
