Otevíráte lednici a nevíte proč? Bývalá hlavní armádní psycholožka Helena Sováková na Forbes Business Festu varovala před neustálým přetížením. S publikem se však podělila o tipy, jak na něj, a promluvila také o novém projektu s Martinem Moravcem.
Zní to samozřejmě, po desítkách řečníků, kteří na Longevity stage probírali, jak co nejdéle udržet ve správném chodu tělo, bylo povídání o mozku zásahem z jiné strany. Jenže jak Sováková řekla, přestože jsme schopni si dnes prodloužit život i se pomocí plastické chirurgie zkrásnit, bez zdravé hlavy je to k ničemu.
„Pak se nám totiž může stát, že budeme v osmdesáti krásní lidé ve skvělé kondici, ale naše mysl už nebude mít přístup k naší inteligenci,“ varovala psycholožka.
Tím, co pak naše mozky značně opotřebovává, je celkové přetížení. „Jeden z jeho ukazatelů je, jestli se cítíme fyzicky, psychicky a sociálně spokojení. Pokud ne, tak něco děláme špatně,“ přiblížila Sováková.
Člověk by se také měl zaměřit na to, zda se v pondělí ráno budí s tím, že se do práce těší, anebo si říká: „Už zase musím,“ či zda otevírá lednici a říká si: „Sakra, pro co jsem to šel?“
Když se s takovým přetížením potýkáme dlouhodobě, podle psycholožky to vede k „šimpanzovatění“. „To znamená, že jedeme podle naučených procesů a toho, co jsme se v životě naučili, ale bude nám chybět obrovsky podstatná věc – naše kreativita, nadhled a schopnost říct si v životě stop,“ vysvětlovala Sováková.
Odolnost přitom podle ní neznamená být tvrdým člověkem, ale je o umění se zastavit a ponechat si nadhled i empatii. Kdo jede v přetížení, je pak cynický a ztrácí dobré vztahy.
V tom je důležitá i schopnost naslouchat, což Sováková ilustrovala na příběhu, který publikum dojal a přiměl ke spontánnímu potlesku. Jeden z klientů dostal do rodičovské skupiny zprávu o klukovi z deváté třídy, který si chtěl vzít život.
Jelikož však klient zná základy, jak pracovat s nasloucháním, rozhodl se mladíka oslovit a s empatií ho rozmluvil. Příběh tak dobře dopadl, kluk odjel ze školy s otcem a znalosti z kurzů se vyplatily.
Jak ale sama psycholožka upozorňuje, naučit se vyjednávat a zodolňovat není pouze na jedno školení. „Já se to učím celý život a to nejtěžší na tom je umět zůstat v klidu a v tichu. Když je mozek ve stresu, chrlí slova. Když se dostaneme do svízelné situace, co uděláme? Nebudeme ticho, ale okamžitě se začneme obhajovat, skáčeme do řeči, chrlíme otázky a bagatelizujeme,“ řekla Sováková.
Mluvit o svých pocitech podle ní ale musíme – a platí to i pro děti. „Nejhorší je, když za námi přijdou s tím svým problémem a my, protože máme spoustu zkušeností a jsme dospělí, tak jim řekneme, že ten problém je malinkatý,“ popisovala psycholožka.
To, že je to vlastně v pořádku a za chvíli to přejde, je ta poslední věc, která v tu chvíli může dítěti pomoci. Tak jako při „dospělých“ problémech nepomůže, když nám někdo řekne: „To bude dobré,“ to samé platí i tehdy, když je dítě zdrcené, že si od něj odsedla spolužačka. Přitom mnohdy pomůže už jen to, že si o tom s rodičem může popovídat.
Na konci debaty přišel i čas na otázky publika a to se zajímalo o kariéru Sovákové. Přestože je v aktuálním projektu Vyjednáváme.cz spokojená, s láskou vzpomíná i na dobu v armádě.
„Práce v armádě mi chybí, protože jsem tam milovala lidi. Měli jsme fantastické týmy a to, že když za někým přijdete, tak ten člověk tam v tu chvíli pro vás je,“ vzpomínala Sováková.
Mezi nejvýznamnější tváře české psychologie se dostala i díky knize Plukovnice lidských duší, další psané dílo o odolnosti prý však nechystá. „Prozradím ale, že s Martinem Moravcem chystáme podcast, který bude o duševním zdraví, o odolnosti, o přetížení a o věcech, které považujeme za běžné, i když vůbec běžné nejsou,“ potěšila publikum Helena Sováková.
