Nejčastějším druhem srdeční arytmie, kterým je fibrilace síní, trpí už půl milionu Čechů a její výskyt v posledních letech dramaticky roste. Co stres dělá s naším srdcem, popisuje přednosta Kardiocentra IKEM a člen letošního Forbes výběru Nejlepší lékaři Česka profesor Josef Kautzner.
Právě se vrátil z hor z Kyrgyzstánu, dva dny stráví v Česku a odlétá na druhý konec světa, do japonského Kjóta na lékařský kongres. Josef Kautzner je českou kapacitou na léčbu srdečních arytmií a nevypadá, že by ho podobné pracovní tempo vyvádělo z rovnováhy.
Když spolu mluvíme o zdraví Čechů v jeho pracovně v pátém patře pražského IKEM a chodby nemocnice jsou v pozdním červencovém odpoledni nezvykle tiché, nevycházíme z toho jako národ zrovna nejlíp. Dokonce zazní i to, že spousta lidí na svoje zdraví kašle.
Na ruce má v tu chvíli chytré hodinky, které nosí, protože rád a hodně sportuje, a tak nemůžeme rozhovor začít jinak než ohromným rozvojem technologií, který mění možnosti medicíny.
Jak technologie, třeba chytré hodinky nebo prsteny, mění péči o srdce?
Určitě roli mají. Můžou pomoci zachytit srdeční arytmii. Například fibrilaci síní, což je přesně ten typ arytmie, o které by člověk měl vědět, že ji má.
Nedávno jsme dělali studii u obézních pacientů, kteří byli po ablaci fibrilace síní (miniinvazivní zákrok na sále, jehož cílem je odstranit arytmii – pozn. redakce), a tam je potřeba dál sledovat srdeční rytmus. Rozdělili jsme je na dvě skupiny. Jedna měla hubnout, cvičit, prostě měli program na změnu životního stylu a léčbu, a ta druhá seděla dál u televize a nedělala nic a byla sledovaná, ale nenabízelo se jim nic navíc.
Dostali chytré hodinky, ti aktivní hned, ti pasivní po jednom roce, a každý den museli nahrát EKG záznam, abychom věděli, jestli se arytmie nevrátila.
No a ukázalo se, že tam nebyl rozdíl ve výskytu arytmie ani mezi těmi dvěma skupinami, protože ablace dneska je tak účinná i v případě obézních pacientů.
Recidivy byly asi ve třiceti procentech, což jsou data, která jsou u obézní populace vlastně skvělá. A z pohledu výzkumu bylo výrazně jednodušší se k datům dostat.
A takové záznamy jdou pak rovnou do nemocničního systému?
Ano, IKEM má svou aplikaci, kam pacienti mohou nahrávat informace v podobě EKG nebo krevního tlaku. Takže to je určitě velký pokrok. Nemocným lidem takhle například chytré hodinky pomáhají sledovat denní zátěž.
Máme ale i další druhy monitoringu, kdy si člověk sám může dvěma prsty nahrát EKG na takovém záznamníku v době, kdy má obtíže. Jak nám říkali lidé z firmy, která záznamník vyrábí, byli jsme první na světě v tom, že máme k dispozici přenos dat z něj do nemocničního systému.
Vývoj jde ohromně dopředu, vznikají například různé pásy na monitoring srdce, zařízení se miniaturizují a dokážou líp a líp zaznamenat případné arytmie. Například u fibrilace síní už máme řadu pacientů, kteří přišli s nálezem z hodinek a my jsme je indikovali ke katetrizační ablaci.
Mimo náš obor, tedy kardiologii, ale existují i další technologické novinky, které pomáhají. Zmínil bych například úžasné senzory na monitoraci hladiny glykémie, což používají diabetici a díky propojení s inzulinovou pumpou si mohou poměrně snadno optimalizovat hladinu cukru. A pak je tu AI, kterou využíváme k hodnocení různých záznamů.
V čem vidíte hlavní výhodu, když záznam hodnotí umělá inteligence?
Co se dřív muselo složitě hodnotit a nad čím naši technici trávili hodiny, tak teď AI předhodnotí a roztřídí do menších celků, kde už je pak vyhodnocení pro člověka jednodušší.
Umělá inteligence se používá jak pro hodnocení nálezů získaných pomocí zobrazovacích metod, jako je CT nebo echokardiografie, tak pomáhá vyšetření udělat líp, přesněji. Ale vždycky to musí nakonec zkontrolovat lékař.
Už se vám stalo, že byla AI v něčem lepší než vy?
Je rychlejší v hodnocení právě těch zobrazovacích metod. Ale nakonec za to stejně nesu zodpovědnost já jako lékař. Jsme ještě daleko od toho, že by vás AI léčila. A já vlastně doufám, že to nikdy nenastane.
Proč?
Nechtěl bych, aby mě léčil nějaký technologický model. Nedovedu si představit, že by automat nahradil lékaře. Medicína je totiž zvláštní obor, v průběhu věků se vyvíjela nejprve ve dvou formách. Tou první bylo umění léčit, které se vyvinulo z šamanství. Když pacient promluví s lékařem, mělo by se mu ulevit. Lékař by ho měl svým uměním přesvědčit, aby mu věřil, že mu dokáže pomoct.
Takže jedna věc je umění kontaktu. A druhá samotné léčebné postupy a schopnosti, vlastně řemeslo, na které potřebujete šikovné ruce. No a až pak se do toho začala vkládat věda. Přišlo se na to, že bakterie způsobují nemoci a hledaly se léky. Dnes zase děláme nejrůznější studie, abychom si otestovali, jestli jeden léčebný postup funguje líp než druhý.
Základy medicíny ale pořád zůstávají, je to kombinace umění, řemesla a vědy. A myslím si, že ideální je, když lékař umí od všeho něco. Medicínu dělám už 41 let a pořád mě fascinuje a strašně baví, protože je pořád kde se zlepšovat.
Řekl byste o sobě, že jste nadšenec do technologií?
Obecně v IKEMu testujeme spoustu nových technologií. Jsou zaměřeny převážně na intervenční léčbu různých stavů. U arytmií jde především o nové metody katetrizační ablace, další oblastí je diagnostika arytmií.
Ten subjektivní pocit arytmie u pacienta totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnému stavu a hlavně poruch srdečního rytmu je strašná spousta. Všechny se projevují nějakou palpitací, tedy bušením srdce nebo nepravidelností srdečního rytmu, a bez záznamu EKG je pro lékaře velmi obtížně je poznat.
Dalším příkladem je třeba systém, který používají v Americe, a to je malý senzor, který se dá do plicní tepny a měří tlak v plicích u pacientů, kteří mají srdeční selhání nebo plicní hypertenzi a podle výsledků se dá operativně dávkovat léčba. Jenže je to zatím extrémně drahé a jednáme o tom, že bychom to používali u vážně nemocných pacientů, jejichž léčba stojí miliony za rok.
Technologií je hodně, rozvíjí se a určitě začínají pomáhat, ale ještě to není něco, bez čeho bychom nemohli žít.
Testujete některá zařízení i na sobě?
Chytré hodinky mám už léta, a protože sportuji, tak sleduji například, kolik jsem uběhnul nebo jaké mám tepové frekvence. V rámci dnů zdraví jsem si také krátkodobě otestoval monitoring glykémie a musím říct, že bylo zajímavé sledovat hladinu cukru během dne a co s ní dělá konkrétní jídlo, které člověk sní.
Ale celkově sám sebe zase tolik neprožívám.
Ale určitě jsou lidé, kteří ano. Má přílišné sledování nějaká rizika?
Má, jako všechno, zvlášť když se to přehání. Někteří lidé sledují své hodnoty 24 hodin denně a protože tomu tolik nerozumí, začnou panikařit. Takže se nám opravdu už celkem často stává, že člověk přijede v noci rovnou na pohotovost a říká, že hodinky mu něco říkají a on se bojí o život. To je zase druhý extrém.
Kam se ale vývoj dál posune?
Vývoj je překotný, to bez debat. Před třiceti lety si člověk jen těžko představil, že bude mít v mobilu lepší foťák, než byl tehdy nejlepší kompakt. Že bude platit kartou, platit mobilem. A stejně rychle jdou technologie v moderní medicíně.
A je nějaká technologie, která vás štve?
Technologie ne, ale všímám si, že řada lidí zneužívá systém péče. Člověka dva měsíce bolí v zádech nebo na prsou a přijde v sobotu nebo v neděli v noci do nemocnice úmyslně, protože by jinde musel čekat měsíc, než ho přijme ambulantní kardiolog. A na pohotovosti ho samozřejmě vyšetřit musíme. Tak to mě štve, protože to nesmírně zatěžuje celý zdravotní systém. Když lidé mají pocit, že je něco zadarmo, tak si toho málo váží.
Stojí technologie za větším množstvím odhalených arytmií?
Jak už zaznělo, srdečních arytmií je celá řada. Jsou pomalé rytmy, které léčíme kardiostimulací a až na výjimky souvisejí s věkem. Že jich přibývá, souvisí také s prodlužující se délkou života.
A pak jsou rychlé rytmy a mezi nimi tvoří největší podíl fibrilace síní, což je arytmie, která je nejčastější a její výskyt taky dramaticky narůstá v posledních letech. A podle dat z ÚZIS arytmií trpí už zhruba půl milionu lidí v Česku.
Přitom projevy nemusí být dramatické, pacienti to často popisují tak, že se jim třeba jen hůře dýchalo. Na druhou stranu prvním projevem arytmie může být i mozková příhoda, kdy se krevní sraženina dostane do mozku, nebo do koronární tepny a je to infarkt.
A krom toho, že populace stárne?
Nejen stárne, ale taky tloustne. Obezita je jeden z rizikových faktorů pro fibrilaci síní. A třetí důvod je, že je dokážeme líp diagnostikovat právě pomocí různých zařízení.
Je to choroba, jejíž výskyt přibývá a bohužel má dost negativní dopady. Zhoršuje kvalitu života. Zodpovídá za jednu pětinu mozkových příhod, zejména když je nepoznaná, a může vést k srdečnímu selhání. Máme data, že když trvá dlouho, zhoršuje nebo zvyšuje výskyt demence a kognitivní dysfunkce. Může vést k depresím, způsobuje celou řadu hospitalizací. Dokonce zhoršuje erektilní dysfunkci.
Foto: IKEM
Takže je to nemoc, která stojí systém spoustu peněz?
Rozhodně. Zásadní proto je, aby o ní pacient věděl a mohl se léčit. Ne každý totiž musí hned na sál. U některých se udělá kardioverze, přerušení pomocí výboje, a dají se jim léky. Nebo se pacienti jen sledují a dostanou protisrážlivou terapii, abychom snížili riziko mozkové příhody.
Česko je jednou z asi čtyř zemí v Evropě, která má největší počet ablací pro fibrilaci síní na milion obyvatel, zejména díky moderním technologiím, jako je například pulzní pole, které je bezpečnější, rychlejší a účinnější. Tak v tom jsme například úplní šampioni, protože některé ty systémy se vyvíjely tady v IKEMu a Na Homolce. Ablací pro fibrilaci síní děláme v Česku okolo deseti tisíc za rok.
Na to, že pacient trpí srdeční arytmií, se tedy přijde nejčastěji až v nemocnici?
Ne vždy naštěstí. Většinou se na to přijde při preventivní prohlídce, pokud je dobře udělaná.
Co to znamená?
Musíte realizovat preventivní prohlídky pravidelně. Arytmie je málo častá u lidí do čtyřiceti let, i když tam se může taky vyskytnout, například u sportovců s extrémní zátěží. Ale když je někomu 65 a víc, tak tam víme, že nárůst je dramatický, že arytmii má každý čtvrtý a jsem přesvědčený, že by se na to měly preventivní prohlídky také soustředit.
Preventivní prohlídka může odhalit včas kardiovaskulární onemocnění jako vysoký tlak, arytmie, ischemickou chorobu srdeční. Je také důležitá k odkrytí časných forem nádorového onemocnění.
Existuje nějaký kardiologický plán, podobný tomu, jaký třeba mají onkologové?
Česká kardiologická společnost vypracovala už před dvěma lety národní kardiovaskulární plán, který systém prevence specifikuje. Teď jednáme s pojišťovnami a jde o to převést to do praxe a aktivovat lékaře. Ale záleží také na politické vůli, kolik se do toho dá peněz a podobně. Myslím si ale, že prevence je určitě levnější než léčba.
Co nám nejvíc pomáhá udržet si srdce v pořádku?
Každý den chodit, cvičit, běhat, plavat, cokoliv, ale pohyb. Udělat si na sebe čas. Jít na svižnou procházku. Protože nejde jen o kondici, je to důležité i pro mozek, protože při pohybu je mozek zásobený spoustou signálů. Zaprvé člověk nemůže přemýšlet o všech problémech světa, protože se soustředí na pohyb. Zadruhé mozek dostává ze svalů, kloubů a kostí signály, které musí zpracovávat. Mozek to trénuje, víme, že je to i prevence proti rozvoji demence.
Nekouřit. Omezit alkohol. Jíst zdravě. Protože někteří lidé jedí strašně, cpou se sladkostmi, energy drinky, přejídají se. Nevydrží hodinu letu bez jídla.
A snažit se nepřipouštět si stres z věcí, které nemůžu ovlivnit, protože bych se pořád hroutil z toho, co se na mě valí z novin. Hledat si v životě pozitivní věci, co mi dělají dobrou náladu. Koníčky, sociální kontakty, dostatek spánku, i když tam má každý jinou míru toho, kolik hodin potřebuje spát.
Jaký vliv má chronický stres?
I na něm ale můžete pracovat. Třeba mě kdyby stresovalo cestování, nepoletím za dva dny do Japonska. V ordinacích máme lidi extrémně zaměřené na výkon. Jeden podnikatel, který žije v Šanghaji, měl srdeční selhání a my jsme ho tu doléčovali, tak mi řekl, že spí jen tři hodiny denně, aby všechno stihl. Tak tomu jsem řekl, že jestli s tím nepřestane, tak skončí špatně.
Takhle ale žije mnoho lidí…
Vím, ale jsou to blázni. Každý by si měl uvědomit, že tohle není normální. A dokázat mít radost i z malých věcí.
A není to právě ten problém? Že už to neumíme a chceme pořád ty velké intenzivní vjemy?
Dobře, ale každý má možnost si v sobě něco změnit a pracovat na sobě. I já hodně pracuji a musel jsem se naučit najít si čas na odpočinek. Taky jsem měl workoholické období, kdy jsem jenom pracoval, budoval jsem tohle pracoviště, abychom měli top technologie, kulturu, aby to tu mělo vysokou úroveň. Dneska vím, že už to funguje a já si můžu dovolit trošku omezit toto pracovní nasazení a třeba létat po celém světě a učit další lékaře.
Máte pocit, že podnikatelé, manažeři a podobné profese jsou rizikovou skupinou pro nemoci srdce?
Takhle bych to neřekl. Nejčastěji se tu objevují kuřáci a obézní lidé, kteří kašlou sami na sebe i na léčbu. A je jedno, jakou dělají profesi. Někteří lidé věnují mnohem větší péči svému autu než sami sobě.
A kdy má kardiolog stres?
Tak jistě že je práce někdy zatěžující. Když ráno děláte výkon na sále, pak máte dvacet pacientů v ambulanci, a pak ještě děláte administrativu, tak člověk může být utahaný. V takovou chvíli mi pomůže, když běhám nebo jezdím na kole. Tím si od práce odpočinu.
