Zázračná pilulka na stáří zatím neexistuje a možná ani existovat nebude. Zakladatel jednoho z nejvýznamnějších investičních fondů v oblasti longevity Petr Šrámek na Forbes Business Festu vysvětloval, proč se svět longevity odvrací od slibů a míří k mnohem náročnější, ale nadějnější cestě. Tou je personalizovaná péče založená na datech, biomarkerech a umělé inteligenci.
Longevity se za poslední roky posunula z oblasti odvážných vizí a experimentů na zvířatech směrem k praktickému výzkumu u lidí. Podle Petra Šrámka v současnosti jde o to, jak žít déle i jak žít lépe už teď.
„V posledním roce je asi nejvýznamnějším trendem to, že se výzkum opravdu posouvá k lidem. V předchozích letech jsme viděli velké množství omlazených myší a krys a možná nějakých jiných červů. A to nám samozřejmě úplně nepomohlo,“ řekl.
Zdůraznil, že zásadní změnou je nástup prvních experimentů a klinických studií u lidí. Jedna z nich proběhla i v České republice.
Šlo o přípravnou klinickou studii, která testovala integrovaný program péče o zdraví u deseti účastníků v seniorském věku. „Ukázalo se, že v průběhu dvou měsíců bylo možné zlepšit měřitelné biomarkery stárnutí o ekvivalent až pěti let,“ prozradil Šrámek.
Nešlo podle něj o žádný zázračný lék ani extrémní terapii. Studie stála na kombinaci diagnostiky, personalizovaného přístupu, změn životního stylu, cíleného doplňování chybějících látek, pohybu a práce s psychikou.
Právě v odklonu od univerzálních řešení k péči šité na míru konkrétnímu člověku Šrámek vidí jeden z hlavních směrů současné longevity.
„Můžete si to přeložit jako omládnutí o pět let, ale samozřejmě to takhle doslova neplatí. Nicméně studie měřila velikou škálu těch parametrů, nejenom epigenetiku, krevní biomarkery, třeba i fyzickou výkonnost. To, jakým způsobem třeba dokážou rychle stát nebo jak rychle ujdou pětadvacet metrů i jaká je jejich kognitivní výkonnost,“ popsal.
Věda podle Šrámka přináší nejen úspěchy, ale i korekce přehnaných očekávání. Jako příklad zmínil látku rapamycin (silné imunosupresivum a inhibitor buněčného růstu – pozn. red.), u které se ukazuje, že její efekt nemusí být univerzálně platný. „Pozornost se opravdu přesouvá od očekávání magické pilulky nebo svatého grálu k personalizovanému přístupu,“ zopakoval.
Foto Jirka Prokop
Univerzální seznam doplňků podle Šrámka rovněž nedává smysl, protože každý člověk má jiné potřeby, genetické předpoklady i odlišnou míru zatížení organismu.
Právě měření a diagnostiku označuje za základ. Nestačí podle něj převzít doporučení od někoho jiného, protože to, co jednomu člověku pomůže, může být pro jiného zbytečné.
„Musíte znát předpoklady své genetiky. Tak je to prakticky se vším: s doplňky stravy, jídlem i typem sportu a aktivit. Měli byste vědět, co konkrétně vám chybí a přebývá. Genetika je neúprosná, vliv prostředí taky,“ varoval.
Velkou roli v moderní prevenci podle Šrámka hraje sledování biomarkerů. Základní preventivní prohlídka podle něj totiž často nestačí, protože pro hlubší pochopení zdraví je potřeba širší sada ukazatelů.
„My se zabýváme tím, jak docílit nejvyššího efektu. U nás na klinice jsou tisíce biomarkerů, ale samozřejmě zase pro někoho jsou důležité nějaké biomarkery a pro někoho zase trošku jiné,“ doplnil.
Foto Jirka Prokop
Zmínil také projekt Orgánový věk, který má lidem přiblížit možnost sledovat zatížení jednotlivých orgánových systémů na základě vybraných krevních biomarkerů.
Podstatné podle něj není jednorázové měření, naopak, péče o zdraví má být cyklem. Změřit se, nastavit plán, tři měsíce ho realizovat, znovu se přeměřit a podle výsledků pokračovat.
„Navíc věda také není jenom o úspěších. Někdy se ukáže, že něco není ta správná cesta, nebo je to dokonce úplně slepá cesta,“ upozornil.
Do výzkumu longevity výrazně vstoupila i umělá inteligence. Podle Šrámka se bez ní současná biologie, vývoj léků ani vyhodnocování komplexních dat neobejdou.
„Umělá inteligence je naprosto zásadní prakticky ve všem, co děláme. I když budeme chtít vyhodnotit naše biomarkery, musejí se používat metody, které není možné, aby je dělal člověk. Jsou to tak složité výpočty a tak složité souvislosti, že bez umělé inteligence to opravdu už dneska nejde,“ připomněl.
Na otázku z publika, zda končí zlatá éra biohackingu, Šrámek odpověděl, že biohacking bude existovat dál, ale jeho dříve okrajové metody se postupně dostávají do běžnější podoby.
Nový výzkum LongevityTech.fund
Kvantifikoval ekonomickou hodnotu prodloužení zdravé délky života v České republice do roku 2040.
Hlavní zjištění:
• Ve scénáři +7,5 roku zdravého života může kumulativní čistý makroekonomický přínos do roku 2040 dosáhnout přibližně 2,02 bilionu korun.
• I konzervativnější scénář +3,5 roku ukazuje přínos přibližně 0,94 bilionu korun.
• V roce 2040 model odhaduje až 173 tisíc dodatečně pracujících a zlepšení veřejných financí až o 124 miliard korun ročně.
• Výzkum ukazuje, že prevence a zdravé stárnutí nejsou jen zdravotnické téma, ale potenciální pilíř konkurenceschopnosti, trhu práce a fiskální stability Česka.
„Biohacking se soustředil do oblasti extrémních sportů nebo kulturistiky. Možná to bylo trošku módní slovo a myslím si, že do určité míry bude existovat pořád. Pořád budou jedinci, kteří budou ochotní jít do vyššího rizika a dávat mnohem vyšší investice než běžná populace. Já bych řekl, že metody, které se za biohacking považovaly před několika lety, se dneska stávají přístupné všem v bezpečném nastavení,“ podotkl Šrámek.
V závěru rozhovoru přišla i filozofická otázka: „Je cílem longevity žít déle, být nesmrtelný, nebo žít zdravěji a šťastněji?“
Šrámek odpověděl, že současný pohled na longevity se posouvá od abstraktní touhy po dlouhověkosti k mnohem praktičtější otázce každodenní kvality života. „Dneska hovoříme o tom, jak žít lépe, teď, jak se cítit lépe teď,“ uzavřel.
