Mix luxusního životního stylu, více než tří set slunečných dní v roce a především omamný daňový koktejl učinil ze země na jihozápadě Evropy příhodnou destinaci pro nejbohatší světovou smetánku. Jak se to Portugalsku povedlo?
Finanční sektor zná pojem ultra-high-net-worth-individuals (UHNWI), který označuje jedince, jejichž jmění přesahuje hodnotu 25 milionů eur, tedy více než šest set milionů korun.
Podle velké studie Wealth Report od jedné z největších realitně-poradenských společností Knight Frank bylo takových jedinců v Portugalsku v roce 2021 celkem 1462. Letos je to už 2187, tedy téměř o polovinu víc než před pouhými pěti lety. Proč si superbohatí vybírají za svůj nový domov právě východ Pyrenejského poloostrova?
V první řadě je potřeba říct, že v globálním srovnání může zmiňovaný padesátiprocentní nárůst zapadnout. Polsko zaznamenalo růst dokonce o 106 procent, Indie o 63 procent, Česko o 67 procent. Přesto je příběh zmiňovaných zemí markantně odlišný.
Polsko a Indie jsou velké rostoucí trhy, které si svou vrstvu superbohatých umějí generovat poměrně spolehlivě samy. Za jejich vysokým nárůstem v počtech UHNWI nestojí příliv zahraničních byznysmenů, nýbrž jejich svižná domácí produkce.
V Česku se zase velký kapitál nakumuloval v nejvyšších patrech byznysu způsobem, jaký je vidět málokde. Stačí porovnat Forbes žebříčky nejbohatších Čechů právě v letech 2021 a 2026. Před pěti lety překročili hranici sta miliard korun jen tři jména – Renáta Kellnerová, Karel Komárek a Radovan Vítek. Letos jich bylo dvojnásobně.
V roce 2021 stačilo na desátou příčku Marku Dospivovi jmění 26 miliard korun. V letošním žebříčku je desátý Jaromír Tesař s majetkem ve výši 57,5 miliardy korun. Dvacátý Pavel Bouška v roce 2021 vykázal jmění ve výši 12,8 miliardy korun, letos u dvacátého Jiřího Šmejce najdete hodnotu 33 miliard korun.
Do stovky nejbohatších se vešel před pěti lety ještě Jiří Trávníček s dvěma a půl miliardou korun. Letos by to nestačilo ani zdaleka: sté místo obsadil s 4,8 miliardy korun Ladislav Petřek.
Toliko tedy k mezinárodnímu srovnání s Portugalskem, které vykazuje jiný příběh. Superbohaté lidi se mu daří lákat zvenčí, má na to ostatně v posledních letech důkladnou strategii, na kterou mnoho zvučných jmen slyší.
Nejprve několik věcí, které se mohou zdát samozřejmé pro Evropany, ale přesto se je hodí zmínit. Portugalsko nabízí politicky stabilní prostředí plně integrované do struktur Evropské unie, garantuje silná vlastnická práva, nezávislé instituce a díky schengenskému prostoru i volný pohyb osob a zboží po kontinentu.
Má spolehlivě regulovaný bankovní sektor a běžně se tu v angličtině dostanete ke službám jako wealth management či mezinárodní právo.
Teď ale detailněji. Portugalsko zavedlo již před časem speciální režim pod zkratkou NRH (non-habitual residence, tedy trvalý pobyt), který nabízel širokou paletu daňových úlev na celou řadu příjmů plynoucích ze zahraničí a paušální desetiprocentní daň ze zahraničních důchodů pro nové rezidenty, a to po dobu deseti let.
Ačkoli původní režim výhodného zdanění pro nestandardní rezidenty skončil v roce 2024, Portugalsko představilo jeho následovníka neoficiálně označovaného jako NHR2.
Nový systém nabízí cílené daňové úlevy pro kvalifikované odborníky v klíčových sektorech s vysokou přidanou hodnotou: vývoj softwaru a technologie, vědecký výzkum, startupy či vysokoškolské vzdělávání.
Nové podmínky jsou možná úžeji zaměřené, stále ale jasně signalizují snahu Portugalska mimořádně bonitní rezidenty přitáhnout. Zásadní navíc je, že Portugalsko zdaňuje fyzické osoby na základě jejich daňové rezidence, nikoli občanství. Pro globálně mobilního miliardáře je to ideální model.
Už v roce 2021 získal portugalské občanství ruský miliardář Roman Abramovič, část svých osobních i firemních aktivit do Portugalska přesměroval též Patrick Drahi, francouzsko-izraelský mediální magnát a většinový vlastník ikonické aukční síně Sotheby’s.
Brazilský spoluzakladatel investičního gigantu 3G Capital Carlos Alberto Sicupira, který stojí za značkami jako Anheuser-Busch InBev nebo Restaurant Brand International, přesunul do Portugalska část svého rodinného kapitálu.
Za posledních pět let stejným směrem zamířila i spousta kryptomiliardářů: bitcoinová rodina Didiho Taihuttua, Guy Young stojící za Ethenou, Mitchell Amador z Immunegi či Catrina Wang z Portal Ventures. V Portugalsku si rezidenci postavil i světoznámý módní návrhář Christian Louboutin.
Hlavně ne daně
Jedním z nejsilnějších magnetů pro majetné rodiny a investory je fakt, že Portugalsko netrestá úspěch všeobecnou daní z bohatství.
Zatímco v zemích, jako jsou Francie, Španělsko či Švýcarsko, musejí jednotlivci ze svého čistého jmění či finančních aktiv pravidelně ukrajovat, portugalský systém ponechává globální majetková portfolia zcela nedotknutelná.
Jedinou výjimku představuje majetkový poplatek cílící na luxusní rezidenční nemovitosti s hodnotou přesahující šest set tisíc eur na osobu, respektive 1,2 milionu eur v případě manželů. Mimo tento rámec však finanční investice, zahraniční příjmy i celková hodnota osobního jmění zůstávají v bezpečném přístavu mimo dosah finančních úřadů.
Mimořádně přívětivá tvář portugalského daňového systému se naplno projevuje při mezigeneračním předávání majetku. Převody mezi nejbližšími rodinnými příslušníky – typicky manžely, rodiči a dětmi – jsou od dědické i darovací daně plně osvobozeny, takže rodinný kapitál přechází na následovníky v plné míře.
A i v případě štědrosti vůči vzdálenějším příbuzným či nepříbuzným osobám podléhá majetek relativně mírnému desetiprocentnímu poplatku.
Foto Nick Karvounis/Unsplash
Ve srovnání s jurisdikcemi typu Velké Británie, kde dokáže dědická daň z rodinného jmění ukrojit nekompromisních čtyřicet procent, představuje Portugalsko pro majetné rodiny oázu. V reakci na to, že Británie přešla na model dědického zdanění navázaný na skutečnou rezidenci, stále více rodin hledá cestu k ochraně svého majetku právě pod portugalským sluncem.
Ačkoli se Portugalsko zdanění kapitálových výnosů úplně nevyhýbá, správně zvolená majetková architektura dokáže kouzla. Stará dobrá optimalizace. Zvláště u zahraničních aktiv nabytých ještě před změnou rezidence se pro ni otevírá elegantní prostor. Daňový dopad lze v Portugalsku zásadně zmírnit, nebo dokonce zcela neutralizovat.
Ukázkovým příkladem jsou podnikatelé plánující prodej své zahraniční firmy. Pokud transakci precizně zkoordinují se získáním portugalské rezidence a správně využijí mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, mohou se vyhnout neúměrné daňové zátěži.
Ať už jde o restrukturalizaci majetku před samotným přesídlením, nebo o zapojení svěřenských fondů, klíčem k bezpečnému přístavu vždy zůstává včasná příprava pod taktovkou zkušených přeshraničních expertů.
Zlatá víza
Světoznámý program Zlatých víz prošel v nedávné době výraznou proměnou a definitivně uzavřel možnosti nákupů rezidenčních nemovitostí. Dveře do Portugalska však zůstávají otevřené, jen je potřeba kapitál namířit jiným směrem.
Atraktivní branou se stávají především investice do fondů private equity a venture kapitálu, podpora vědeckého výzkumu, ochrana kulturního dědictví nebo tvorba nových pracovních míst.
Držitelům Zlatých víz nabízí Portugalsko cestu k trvalému pobytu. A v budoucnu i k evropskému pasu, ruku v ruce s bezstarostným cestováním napříč schengenským prostorem.
Načasování je v byznysu vším – a při změně daňového domova to platí dvojnásob. Jedním z nejúčinnějších trumfů v rukách majetných investorů je strategické přesídlení ještě před takzvanou likvidní událostí, ať už jde o prodej úspěšné firmy, rozsáhlého nemovitostního portfolia, nebo významného akciového podílu.
Pokud novou daňovou adresu v Portugalsku zakotvíte s dostatečným předstihem, v ideálním případě v součinnosti s odchodovým plánem ze zemí, jako je Velká Británie či Spojené státy, otevírá se vám prostor pro mimořádně efektivní daňovou optimalizaci.
Portugalsko totiž nezdaňuje majetek nabytý před získáním rezidence zpětně. Správná posloupnost kroků a využití mezinárodních smluv tak dokážou míru zdanění zásadně omezit.
Pokud ale chcete data, která s jistotou ukážou, že si globální elita Portugalsko oblíbila, podívejte se na realitní trh. Vstupní brána do světa portugalského prémiového bydlení se otevírá na částkách přesahujících 150 tisíc korun za metr čtvereční, zatímco u ryze luxusních rezidencí jdou ceny běžně přes 266 tisíc korun za metr čtvereční.
Srdce toho nejvybranějšího, ultraluxusního trhu však bije výhradně na těch nejprestižnějších adresách v zemi. Těch vzniklo – především v okolí portugalského hlavního města – hned několik: historické centrum Lisabonu, pobřežní Cascais, rendy Comporta přezdívaná jako „Hemptons Evropy“ či proslulý zlatý trojúhelník v regionu Algarve tvořený resorty Vilamoura, Vale do Lobo a Quinta do Lago.
Širší trh s prémiovými nemovitostmi mají pevně v rukou domácí kupci. U nemovitostí na pomezí vyššího standardu tvoří Portugalci celých 95 procent klientely.
Jakmile však zaměříme pozornost výhradně na ryzí luxus a segment ultraluxusních rezidencí, karta se obrací. Přibližně 65 procent kupujících představuje zahraniční klientela, v níž hrají prim především zájemci ze Severní Ameriky a Brazílie.
Domácí kupci si v tomto nejexkluzivnějším segmentu ukrajují přibližně 35procentní podíl. Typicky jde o úspěšné lokální podnikatele v čele prosperujících středně velkých firem. Často ovšem uvidíte na těchto adresách také elitní světové fotbalisty.
Závěrem ale zpět k číslům vztahujícím se na ty nejbohatší. Pro připomenutí: podle studie Knight Frank by jich v Portugalsku mělo být 2187, během dalších pěti let by na základě odhadů stejné studie měla tato skupina narůst ještě o více než tři stovky jedinců.
