Přijít
na rozhovor s velkým byznysmenem v županu a trepkách je krajně
nevhodné. Pokud tedy tímto byznysmenem není Igor Rattaj a pokud se
rozhovor neodehrává uprostřed Vodního parku Bešeňová.
Známý slovenský aquapark s mnoha atrakcemi a luxusním saunovým
světem je od letošního jara novým přírůstkem v portfoliu
společnosti Tatra Mountain Resort (TMR), kterou Rattaj řídí z
role předsedy představenstva a největšího akcionáře. TMR
provozuje mimo jiné lyžařské areály ve Špindlerově Mlýně, na
Slovensku, Polsku a Rakousku, ale také třeba právě aquaparky či
golfová hřiště.
Finančník a miliardář Rattaj, patrně nejvýznamnější investor do volnočasového byznysu v Česku a na Slovensku, působil při nedávném zahájení sezony v Bešeňové, kde zní čeština z úst mnoha návštěvníků, uvolněným dojmem. Na slavnostní party se pro pobavení ujal funkce zmrzlináře a všude kolem něj panovalo počínající léto a zdánlivá bezstarostnost.
Všeobecnou rozjásanost utlumila až komorní atmosféra rozhovoru. Interview bylo sice vedeno v županu a uvolněné náladě, přesto Rattaj v odpovědích neskrýval ani obavy z nejisté doby, ve které se jeho byznys pokouší vylízat z ekonomických ztrát způsobených pandemií zatímco mu pod nohy hází klacky válka, inflace i vzhůru letící ceny energií…
Nebylo riziko pořídit si v téhle době coby novou akvizici Bešeňovou?
Ze strany TMR šlo v podstatě jen o technickou záležitost. Bešeňovou jsme provozovali již několik let a měli s původními vlastníky, několika lokálními podnikateli, dohodu o odkupu. Covid tento krok pouze uspíšil, protože každý v té době přehodnocoval investice.
Čili jste jakousi franšízu proměnili na vlastní podnik?
Ano, jinak se prakticky nic nezměnilo, provoz jsme dlouhou dobu, takových pět šest let, stejně obstarávali my. Na první pohled to možná vypadá, že jsme investovali v nejisté době covidu, ale skutečnost je taková, že jsme si vzali jen to, co jsme už velmi dobře znali. Věděli jsme, jaké má Bešeňová výsledky, jde tu o obrat sedm milionů eur ročně, a věřili v její dlouhodobou perspektivu.
Částka, za kterou jste Bešeňovou odkoupili, je podle dřívějších prohlášení neveřejná. Nedá se ale aspoň přiblížit v řádech?
Druhá strana si částku nepřeje zveřejnit, to respektuji. Obecně lze konstatovat, že jde o desítky milionů euro. O spíše menší, než větší desítky milionů.
Ze strany TMR je to strategická investice. Máme kupříkladu i vodní park Tatralandia a tohle rozprostřené portfolio nám krásně doplňuje zimní sezonu. Díky němu neregistrujeme tak obrovský finanční propad, což pochopitelně hrozí, když vyděláte jen v jednom ročním období a po zimě zavřete vleky. Nyní k tomu máme adekvátní rovnováhu.
Dobře nám s tím navíc hraje i fakt, že Liptov začíná být pro turisty hodně zajímavá destinace. Lidé mohou jít na vleky, do jeskyní, na přehradu Liptovská Mara, kde vznikají nové aktivity jako mariny, ubytování, gastro, nebo mohou jít do aquaparků. Nízké Tatry jsou profilem vhodné i pro turistiku a znatelně se tu rozmáhá cyklistika…
Liptov je zkrátka lokalita, kde lze za jediný týden stihnout
strašně moc věcí a lidé to začínají objevovat. Zatímco
Vysoké Tatry mají desítky let stálou a tradiční klientelu, v
Liptově se za posledních deset let zvýšil počet návštěvníků
o dva miliony. Z tohoto vysokého čísla se dá snadno odvodit
potenciál naší investice.
Nemáte ale obavy, co s tímhle potenciálem provede aktuální situace?
Obavy mám, ale co mohu dělat? Situaci ovlivnit nedokážu, takže na ní hledám to pozitivní. Naše šance může spočívat v tom, že kvůli extrémně drahým pohonným hmotám si někteří lidé rozmyslí cestu do Chorvatska. Ušetří za cestovní náklady a dovolenou stráví v některém z našich resortů. Postcovidová sezona se zatím jeví navzdory všemu dobře, jak pro klienty, tak podnikatelsky.
Jak vlastně s vaším byznysem covid zacloumal?
Pořádně. Ztrátu jsem vyčíslili na zhruba 40 milionu eur, ty jsme si museli půjčit, abychom přežili. Z hlediska podpor a kompenzací našeho byznysu, který najednou kvůli restrikcím spadl na nulu, jsme nejlépe dopadli v Česku, jinde to bylo velmi slabé. Máme díru v hodnotě miliardy korun, tu musíme zacelit. Problém ale je, že covid razantním způsobem změnil chování klientů.
V jakém smyslu?
Zejména v bookingu. Dřív si člověk plánoval lyže dlouho dopředu, nyní si – zřejmě kvůli tomu, že po zkušenosti s covidem neví, co bude – zamlouvá víkendové pobyty zamlouvá v pondělí nebo v úterý. Extrémně těžko se s tím pracuje, protože nevíte, kolik máte zajistit personálu, kolik objednat masa a podobně. Ale jak už jsem říkal, přesto se zatím sezona vyvíjí z našeho pohledu příznivě.
Ovšem ceny energií se vás při provozu areálů musí citelně dotýkat, ne?
Strašně. Odráží se to samozřejmě v tom, že i když se tržby zvedají, ziskovost poklesla. Dám příklad – v zimním středisku Jasná jsme dřív za sezonu zaplatili za energie dva miliony eur, teď zhruba deset milionů. Pětkrát tolik!
Tyhle náklady asi těžko můžete přenést na klienty…
Spočítali jsme, že abychom platby za energie vyrovnali navýšením cen pro zákazníky, museli bychom skokově zdražit o 34 procent. To pochopitelně nejde, nebylo by to akceptovatelné. Takže se z hlediska tržeb sice dostaneme na dobrá čísla, ale v zisku budeme těžké vyrovnat předchozí rok. A co bude dál? Kdy se to spraví? Spraví se to vůbec? Jak zareaguje klient? Pro byznys je tohle hodně nejistá doba.
Jak se vám z toho spí?
Ale jo, díky za optání, spím dobře! S tímhle problém nemám. Určitě dojde k ekonomickému poklesu, to je zřejmé. Ale pokles na nulu, který přinesl covid, se už naštěstí opakovat nebude.