Dokazují, že ani cukrovka nemusí znamenat konec sportovních snů. Ve čtvrtek odstartoval cyklistický závod Czech Tour, na němž se představí i Team Novo Nordisk, za který soutěží pouze jezdci s diabetem. Přinášíme příběh stáje, která chce jednou prohánět hvězdy na Tour de France.
Nebýt jedné čokoládové tyčinky, chyběl by dnes možná na cyklistických závodech jeden unikátní tým. Právě chuť na sladké s mírnou nadsázkou přivedla ke kolu Phila Southerlanda, jenž dnes vede první profesionální cyklistickou stáj, za niž jezdí výhradně lidé s diabetem 1. typu, tedy vrozenou cukrovkou.
Ta byla už v sedmi měsících diagnostikována i samotnému Southerlandovi. Jeho rodiče proto dbali na to, aby měl doma jen zdravé jídlo. Jenže asi ve dvanácti se rozhodl zhřešit. „Měl jsem hroznou chuť na snickersku,“ vzpomíná.
Jenže tenkrát to s podáním inzulinu, který snižuje cukr v krvi, nebylo tak snadné jako dnes. Trvalo asi dvě hodiny, než začala dávka u diabetiků účinkovat.
„Jenže ve dvanácti si nechcete dát injekci a čekat a čekat. Tak jsem dojel na kole na benzinku, snědl tyčinku, a pak jezdil po okolí. Když jsem se vrátil domů, měl jsem cukr v krvi perfektní.“
Kolo a s ním spjatá fyzická aktivita se tedy ukázaly jako skvělý zlepšovák, jak spalovat glukózu v těle. Byť nejen kvůli tomu si Southerland cyklistiku zamiloval. V dospělosti pak dostal nápad na založení profitýmu složeného z diabetiků. Než se mu to podařilo, trvalo to sedm let, kdy z amatérské úrovně postupně stoupali výš (tehdy ještě jako smíšený tým lidí s cukrovkou i bez).
„Najít financování pro cyklistický tým v Americe, kde nepatří mezi nejsledovanější sporty, bylo obtížné. Narazil jsem na stovky lidí, kteří mi řekli ano, ale pak už nikdy neodpověděli. S cukrovkou to ale máte tak, že když nemáte naději, nevidíte důvod se snažit, tak v boji s tímto onemocněním selháváte.“
Phil Southerland se proto nevzdal a v roce 2012 se jeho sen splnil: vznikla druhodivizní stáj Team Novo Nordisk složená pouze z jezdců s diabetem. Jak už název napovídá, hlavním sponzorem je dánská společnost, která stojí za téměř polovinou světové produkce inzulinu.
Foto: Andrea Zaffaroni
„Team Novo Nordisk pro mě představuje naději, odvahu a odhodlání. Inspirují ostatní nejen slovy, ale především tím, jak každý den žijí a co dokážou,“ říká Anna Grefkowicz, generální ředitelka společnosti Novo Nordisk pro Česko.
Ta se setkala se členy stáje před několika lety na diabetologickém kongresu. „Nejvíc na mě zapůsobilo, když jsem si uvědomila, že za těmito mimořádnými sportovními výkony stojí lidé, pro které je diabetes každodenní součástí života. Navzdory výzvám, kterým čelí, se rozhodli závodit na nejvyšší úrovni, posouvat vlastní hranice a dokazovat, že diabetes nemusí určovat, čeho může člověk v životě dosáhnout.“
Vedle toho, že farmaceutický gigant otevřel před dvěma měsíci ve středočeské Bohumili závod za osm miliard korun, je česká stopa v samotné stáji. Za tým před pěti lety závodil Václav Šňupárek, další krajan Matyáš Kopecký pak tým táhl ještě v loňské sezoně.
Na cukrovku se nevymlouvá
Při samotném závodě divák v zásadě nepozná, kteří jezdci v pelotonu mají cukrovku. Všichni závodníci sledují na cyklopočítačích svůj výkon a srdeční tep, cyklisté z Novo Nordisku vedle toho monitorují i hladinu cukru v krvi a dle jeho výše si vyhodnocují, zda něco snědí, nebo si za jízdy píchnou inzulin.
„Někteří jezdci bývají nervózní, a pak jim glukóza během závodu vyskočí vysoko a musejí si vzít inzulín. Jiným se zase při závodě zrychluje metabolismus a glukóza naopak klesá, takže musejí jíst,“ popisuje Southerland. „Každý jezdec se musí naučit, který systém pro něj funguje nejlépe.“
Problematičtější to bývá po dokončení etapy. Cukrovka nabourává regeneraci, která je přitom jedním z výrazných faktorů, z nichž se odvíjí špičkový výkon.
„Naši jezdci se během etapového závodu budí tak dvakrát za noc, aby si upravili glukózu,“ líčí šéf americké stáje. „Diabetes ale nikdy nepoužijeme jako výmluvu pro špatný výkon. Vždyť máme nejlepší inzulin, nejlepší monitory i lékařský personál.“
Kvůli historickým zkušenostem s dopingem v cyklistice se pak na závodníky s diabetem, kteří si při závodě najednou něco píchají, koukali občas konkurenti či veřejnost nedůvěřivě. Sám Southerland vzpomíná, jak se video ze závodu Milán – San Remo, na němž si závodník píchal inzulin, stalo virální a lidé si říkali: Panebože, co to dělá? „Jakmile ale zjistí, že jde o diabetika, jsou tím ohromení.“
Přesto určité stigma v cyklistice vůči jezdcům s diabetem přetrvává. „Manažeři vědí, že je možné s tím závodit, ale také mají na výběr z tisíce jezdců a je pro ně jednodušší vybrat si závodníka bez cukrovky než toho s ní. Je to méně rizika, méně co řídit,“ uvádí Southerland.
„V cyklistice je stále hodně lidí, manažerů a doktorů, co jsou ze staré školy,“ uvedl Matyáš Kopecký v dubnu pro MF Dnes. Během let 2024 a 2025 upoutal svými výsledky a dravostí a nabízel se mu přestup do většího týmu. Slyšel sice chválu, jenže pak zaznělo „ale“.
„Jeden přední tým mi dokonce řekl, že jsem se už blížil k podpisu smlouvy, ale pak jejich týmový doktor rozhodl: Radši ne. Nevěřili mi, že to dám,“ popsal cyklista, jenž nakonec zakotvil v nizozemském druhodivizním týmu Unibet Rose Rockets.
Před startem první etapy k našemu autobusu přicházejí děti s diabetem se svými rodiči. A rodiče pláčou, když vidí lidi dělat to, co by jednou mohli dokázat i jejich potomci. Je to pro ně důkaz, že všechno bude v pořádku.
Pro českého jezdce tak byl Team Novo Nordisk odrazovým můstkem, samotná americká stáj má však vyšší ambice. Už v roce 2017 její šéf Southerland prohlásil, že jeho cílem je dostat tým do roku 2021 na nejprestižnější cyklistický závod na světě – Tour de France. Stanovené mety však dosud tým nedosáhl.
„Stále je to náš sen a závazek vůči komunitě lidí s diabetem,“ potvrzuje šéf stáje. „Pořád jsme ale ve fázi růstu. Musíme se dostat do stavu, kdy budeme mít dostatečně široký kádr, abychom mohli jezdit na závodech, jako je kupříkladu Kolem Flander, Giro d’Italia, Tour de France, a ve všech velkých akcích. Ještě tam ale nejsme.“
Právě počet jezdců a jejich hledání jsou velice obtížné s ohledem na to, že za Team Novo Nordisk jezdí jen diabetici. Stáj pořádá každý rok kempy, na nichž hledá nové mladé naděje. Letos se jim přihlásilo 120 dětí, z nichž vybírali ve dvou kolech. V první, virtuální fázi adepti jezdí na trenažérech, podstupují testy a celkově je stáj na dálku poznává.
Na základě toho si pak potenciální talenty zve na druhý kemp, kde už se schází osobně. Letos se do druhého kola dostalo devatenáct adeptů. A mezi nimi i dva Češi. Pokud by oba uspěli, byli by tak dalšími tuzemskými reprezentanty v týmu. Pro všechny ale platí, že postup do druhého kola výběru ještě nic nemusí znamenat.
„Ze 120 dětí, které jsme testovali, má možná pět čísla na to, aby závodily na profesionální úrovni,“ říká Phil Southerland. Jelikož nikdo z nich nemá zkušenosti z profesionálních závodů, tak je nejdříve čekají intenzivnější tréninky, při nichž se ukáže, zda opravdu zvládnou náročnou zátěž.
Úspěch ještě před startem
„Kdybych měl neomezený rozpočet, zřídil bych v každé zemi klub a naše kempy, kam by děti mohly přijít kolem třinácti let a závodit na místní úrovni. V sedmnácti osmnácti by přešly do špičkového juniorského týmu a v devatenácti by měly zkušenosti a byly připraveny zazářit,“ líčí šéf a spoluzakladatel stáje Southerland.
Právě malý rybníček, ve kterém mohou hledat své potenciální jezdce, je i důvodem, proč stáj nemá ani ženský tým. Není jich dost, minimálně objevených, aby se dal konkurenceschopný tým vůbec poskládat.
„Jinak je ale ekonomika ženské cyklistiky mnohem příjemnější než v případě mužů. Investujete asi sedm milionů eur, asi 170 milionů korun, a máte nejlepší ženský tým na trhu a na Tour de France vám roste viditelnost.“
Co se týče rozpočtu mužského týmu, tak aby mohl jezdit na všech hlavních závodech a klasikách, musel by mít roční rozpočet minimálně třicet milionů dolarů, tedy přes 630 milionů korun. A byť jednotlivé týmy kvůli konkurenci nesdělují, jaký rozpočet mají, na tuhle hranici se Team Novo Nordisk ještě nedostal.
Přesto tým může být spokojený ještě před tím, než se vůbec odstartuje. Misí diabetické stáje je totiž vzdělávat o onemocnění okolí a inspirovat všechny, které potkalo. A že mohou usilovat o sny, ať už jsou jakékoli.
„Před startem první etapy k našemu autobusu přicházejí děti s diabetem se svými rodiči. A ti rodiče pláčou, když vidí lidi dělat to, co by jednou mohli dokázat i jejich potomci. Je to pro ně důkaz, že všechno bude v pořádku.“
