Právě získal diváckou cenu na KVIFF a premiéru v českých kinech bude mít 17. září. Časosběrný filmový portrét Báry Basikové představila dokumentaristka Helena Třeštíková, která tak opět potvrdila, že je mistryní tohoto formátu. Zpěvačku se svým štábem sledovala dlouhých třicet let.
Hlášky z tohoto filmu už během festivalu zlidověly. „Stará kráva už zase brečí,“ pronese Basiková v jednom ze záběrů, a když je pozvaná do talkshow u Thermalu, okolo procházející dav zpomalí a poslouchá ji. Její upřímnost je odzbrojující, stejně jako vás ohromí, když se i přes všechny trable vždy vrátí na pódium a ovládne sál.
Dílo Heleny Třeštíkové není potřeba domácímu divákovi představovat. V angličtině je pro tento způsob práce výraz „show up“. Režisérka se objevuje v životech svých hrdinů s pravidelností, i když po určitém odstupu času. Báru Basikovou tak natáčí jako začínající zpěvačku bez závazků a končí v momentě, kdy slaví šedesátku, obklopená třemi dětmi, i s třemi rozvody na kontě.
Obdivuhodné je, že na výsledném materiálu nechtěla protagonistka nic měnit. A kredit si za to zaslouží odvaha Báry Basikové i schopnost citlivého vyprávění ze strany Heleny Třeštíkové. Obzvlášť si toho vážíte, když už jste nějaké rozhovory během svého života publikovali a vzpomínáte na komplikované přístupy respondentů, co je chtěli materiál upravovat tak, aby z nich vyšli v lepším světle.
Basiková nic nekamufluje a epičností svého životního oblouku připomíná své hollywoodské kolegyně. Prožila těžké dětství, matka trpěla závislostí na alkoholu a říct, že kariéru zpěvačky u své dcery nepodporovala, je velký eufemismus.
se svolením Negativ
Kromě toho se po boku Basikové, stejně jako u některých jiných úspěšných žen, objevovali partneři, kteří její úspěch zprvu obdivovali, pak ho nezvládli a později ji za něj nenáviděli. Nejintenzivnější jsou ale okamžiky, a v tom je česká realita asi smířlivější než ta americká, kdy může být Bára Basiková jen ženou, co je šťastná se svými dětmi.
Netlačí na ni v ten moment producenti ani náročná turné, ale nepřímo neschopnost manžela postarat se o rodinu tak, aby Basiková nemusela pořád myslet na účty, které nemá kromě ní kdo pokrýt. Momenty, kdy řeší, že investovala do projektu a nikdo jí peníze ani nemínil vrátit nebo, že třetí manžel nemá stále zaměstnání, a tak ona musí od svého nejmladšího dítěte do práce, jako by představovaly osudy tolika žen nejen jejího věku.
Bára Basiková pohledem Heleny Třeštíkové zosobňuje svou generaci, deformovanou z dnešního pohledu nepřijatelnou výchovou, emocionálně deprivovanou, ale také talentovanou, ambiciózní, balancující vždy na kraji sebezničení.
Kdo viděl Báru Basikovou osobně na KVIFF nebo ve filmu, jak se vztahuje ke svým dětem, pochopí, že je vítězkou. Nejen proto, že stále vládne nevšedním hlasem, muzikálností a umem promlouvat k divákovi různého věku, ale také proto, že ona sama nepředala kletbu nešťastného dětství dál a vztah s dcerami a synem považuje za ústřední melodii svého života.
Se svolením Negativ
O tom svědčí i na kameru zachycené vyprávění, kdy Basiková rekapituluje historku, jak svým dcerám prozradila, že se jí zdálo o randění s mužem o dvě generace mladší. Jako to má Madonna, myslí si zpěvačka. „Ale holky mi řekly: jenže, mami. Ty nejsi žádná Madonna,“ rozesměje se.
Shrnuje výstižně to, co Bára Basiková zosobňuje. V českých reáliích sice nemůže být hvězda jako Madonna, někdy z honorářů žije na doraz a z celebrity je najednou žena, která během covidu vypomáhá v domově seniorů, protože jí došly úspory. Ale taky je pořád opravdová a se svými chybami upřímně zúčtovává.
Bára Basiková
Premiéru měl film na 60. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde 6. července 2026 získala Diváckou cenu.
Do českých kin dorazí 17. září 2026 pod hlavičkou distribuční společnosti Falcon.
Stopáž: 90 minut.
Režie a scénář: Helena Třeštíková. Kamera: David Cysař. Střih: Adéla Špaljová, Jakub Hejna. Produkce: Negativ (Kateřina Černá, Pavel Strnad).
