V Česku je podle mnohých pořádně draho. A to nejen kvůli inflaci, která byla teprve v červnu po více než roce opět jednociferná. Také proto, že spoustu drogerie, oblečení či potravin seženete v sousedních zemích levněji. Rozdíly se někdy pohybují v desítkách procent, i když se jedná o naprosto stejný výrobek.
Debatu na sociální síti X, dříve známé jako Twitter, nedávno rozvířilo záchodové prkénko a sedačka. Důvod byl prostý, v českých e-shopech se stejné prkénko prodává násobně dráž než v polských, zatímco za stejnou dvoumístnou pohovku Vimle si česká IKEA účtuje 25,5 tisíce korun a polská v přepočtu jen zhruba dvacet tisíc.
Pro mnohé to zejména v případě švédského nábytkářského gigantu není žádná novinka. Cenová politika společnosti IKEA je v tuzemských médiích opakovaně propírána s důrazem na česko-polské srovnání, které většinou dopadne pro českého spotřebitele hůř. Proč se stejné výrobky prodávají u nás dráž než u severních sousedů?
IKEA argumentuje řadou faktorů, které se na koncové ceně pro zákazníka podepisují. Trh od trhu se totiž liší ceny energií a dopravy, inflace, měnový kurz a také množství prodaných výrobků. Zástupci firmy obvykle nezapomenou vypíchnout několik konkrétních výrobků, které jsou v Česku naopak levnější než v Polsku.
Jenže rozdíly se netýkají pouze nábytku a neobjevují se jen ve srovnání s Poláky. „Existuje status quo, ať už jde o potraviny, drogerii, textil, či luxusní zboží, v Česku jsme ve srovnání s okolními zeměmi téměř vždy dražší,“ říká Michal Černý z Deloitte, ředitel sekce auditu zaměřené na retail.
Hlavním důvodem cenových rozdílů je podle něj míra konkurence a velikost trhu. „Cena je nastavena tak, aby to zákazník akceptoval. Zákazník má omezenou mobilitu a navštěvuje prodejnu blízko bydliště, za lepší nabídkou necestuje, dokud není výrazná, jako v případě výprav do Polska či Německa. Většina zákazníků je ovšem extrémně citlivá na slevové akce,“ vysvětluje.
Také podle hlavního ekonoma Cyrrusu Víta Hradila je potřeba hledat vysvětlení rozdílů spíš na straně poptávky, minimálně v případě srovnání Česka s Polskem. „V principu se jedná buď o nákladové, nebo poptávkové příčiny. Například mezi Polskem a Českem je ovšem rozdílnou nákladovost, tedy daně, dopravu, energie či mzdy, poměrně obtížné obhájit, jelikož se jedná o velmi podobné a geograficky blízké země,“ míní.
Do hry proto podle něj vstupují faktory, jako jsou preference u konkrétních druhů zboží, intenzita konkurence, kupní síla či ochota a schopnost zákazníků porovnávat ceny a měnit své nákupní chování.
„Pokud je mi známo, žádná věrohodná studie, která by jednotlivé vlivy kvantifikovala, neexistuje, a můžeme tak pouze spekulovat. Osobně se kloním k tomu, že největší váhu má intenzita konkurenčního prostředí. Tedy že pokud má prodejce pocit, že zákazník nemá kam odejít, má sílu s cenou hýbat téměř libovolně,“ říká Hradil.
Analytik Capitalinked.com Radim Dohnal vidí hlavní příčinu ve velikosti trhu. „Česko, Slovensko a Rakousko jsou proti Neměcku a Polsku výrazně menší, takže nový konkurent do nich nevstupuje tak ochotně, antimonopolní úřad musí být šikovnější a úspory z rozsahu se dosahují složitěji. Nejde čekat, že v Česku budou ceny zboží, které snadno cestuje přes hranice, někdy levnější než v Polsku a Německu,“ tvrdí Dohnal.
Zmíněné úspory z rozsahu komplikují také praktiky některých nadnárodních dodavatelů označované zkratkou TSC (Territorial Supply Constraints).
„U mnoha výrobků si nadnárodní dodavatel vynucuje nákup přes lokálního distributora,“ upozorňuje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. V praxi tak vznikají na jednotném evropském trhu umělé hranice, kvůli kterým obchodníci nejsou schopni nakupovat zásoby za nejlepší možnou cenu, což se následně projevuje i na cenovce pro spotřebitele.
Za vyššími cenami zboží v Česku je však i poměrně prozaický důvod – Češi si to jednoduše nechávají líbit. „Spotřebitel brblá, ale k výrazné změně jeho nákupního chování nedochází,“ říká Černý z Deloitte.
„České reálné mzdy v roce 2022 propadly nejvíce ze všech zemí OECD, takže lze říci, že Češi byli ochotni tolerovat nejdramatičtější zchudnutí. Jedná se o kombinaci jejich ochoty připlácet a zároveň neochoty žádat vyšší mzdy,“ dodává Vít Hradil.
Zdroj: Eurostat (data za rok 2022, srovnání cenových hladin formou indexu, hodnota 100 představuje průměr EU)
Z komplexního srovnání cenových hladin v Česku a okolních zemích vychází, že si Češi nejvíc „připlácejí“ za oblečení, obuv a telekomunikační služby. Z loňských dat Eurostatu vyplývá, že v těchto segmentech české ceny v průměru překonávají polské, slovenské, rakouské i německé. A to i po zohlednění parity kupní síly.
Vyplývá z nich také to, že Polsko vychází levněji než Česko ve všech zkoumaných kategoriích kromě restaurací a hotelů. Ty jsou v Česku naopak, alespoň podle loňských dat, v průměru levnější než ve všech sousedních zemích.
