Voní to v ní dřevem. Můžete tu napsat třeba svoji první knížku, do rána se milovat a pít u toho šampaňské, pravé francouzské samozřejmě, nebo jen tak ležet a poslouchat, jak bzučí zatoulaná moucha. Maringotka je totiž svoboda.
Moc dobře to ví i scénografka Kateřina Hadravová, která po ní toužila už během studií. Když žádnou pěknou nesehnala, bratr s manželkou a kamarád se rozhodli udělat jí radost a jednu jí vyrobili. Takhle nenápadně vznikl byznys mladé ženy, která se právě chystá udělat ze své firmy startup a hledá obchodního partnera, který by pomohl uvést do života její další sen.
Ročně vyrobí společnost Maringotka snů dvanáct až patnáct maringotek na zakázku, jejich ceny začínají na necelých 680 tisících korun. Právě teď pracují na třech souběžně a zakázky mají na celý příští rok. Pandemie jim paradoxně pomohla, lidé zůstávají o dovolené doma v Česku a někteří si chtějí pro sebe pořídit útulné místo.
Za pět let, co maringotky s dalšími zhruba sedmi lidmi staví, pravidelně investují do vybavení dílny. Právě zařídili novou v historickém areálu strakonické továrny a její kapacita zvládne právě okolo patnácti domků na kolečkách za rok.
Spolu se zákazníky navrhuje Kateřina maringotky podle jejich přání. „Mám základní půdorysy a klient si řekne, na co chce maringotku užívat, jaká by rád okna, zda bude připojený na odpad, jestli tu budou solární panely, ladí se estetika a podobně,“ vypočítává Kateřina.
Kateřina Hadravová vyrobí ve své společnosti Maringotka snů ročně zhruba patnáct maringotek. | Foto archiv Kateřiny Hadravové
O maringotky je zájem hlavně mezi mladými rodinami s dětmi, další velkou skupinou jsou podle Kateřiny ženy středního věku, které si plní svůj sen o půvabném místě jen pro ně, a v poslední době se ozývají i lidé, kteří chtějí maringotku pro krátkodobé pronajímání.
Na otázku, proč si pořizovat právě maringotku, a ne „obyčejný“ zahradní domek, odpovídá: „Maringotka má tu výhodu, že ji lehce přesunete, třeba jen po zahradě z jednoho místa na druhé. Taky ji samozřejmě můžete převézt úplně jinam. Ty naše zapřáhnete i za dodávku nebo terénní auto. Nepotřebujete traktor jako u původních typů maringotek,“ říká.
Kateřina s tou svou první jezdila několik let po divadelních a hudebních festivalech. Měla v ní bylinkovou nebo medovou instalaci, vystudovala totiž na DAMU alternativní a loutkovou scénografii a tyhle věci ji baví. Připravila svou maringotku pro lidi, kteří chtěli na festivalu zažít něco nového, hru, která by se dala nazvat „dostaň se z jedné části maringotky do druhé a získej odměnu“.
„Lidé, kteří ke mně přicházeli, byli nadšení a často se mě ptali, jestli by si mou maringotku ode mě nemohli koupit nebo si ji nechat vyrobit. Tak to vlastně celé vzniklo,“ vysvětluje.
Vzpomíná i na to, že v ní smažila palačinky a prodávala je z otevřených dveří. Jejím prvním zákazníkem, pro kterého domek na kolečkách stavěla, byl kamarád z loutkového divadla. Pro něj vyrobili maringotku přesně podle jeho loutkohereckých potřeb. Zanedlouho se přidali další zákazníci a firma se rozjela.
Maringotky od Kateřiny Hadravové
Maringotky od Kateřiny Hadravové
Maringotky od Kateřiny Hadravové
Maringotky od Kateřiny Hadravové
„Nesháním teď obchodního partnera pro výrobu. Ráda bych si zachovala plnou kontrolu nad estetikou i kvalitou produktů a preferuji zakázkovou výrobu před sériovou,“ konstatuje Kateřina.
Společníka hledá pro svůj druhý projekt, chce koupit dům i s pozemkem, kde by do krajiny zakomponovala prototypy maringotek tak, aby je mohla zájemcům ukazovat a taky nechat vyzkoušet. Kdo by chtěl, mohl by si ji pronajmout třeba na víkend nebo na dovolenou. Podle zájmu o výrobu věří, že je tenhle projekt životaschopný. Počítá s investicí zhruba pět až patnáct milionů korun, podle místa.
„Je vidět, že lidé chtějí zůstávat v této době v Česku, zájem o typ nemovitosti, jaký sháním já, tedy mlýn, dům nebo statek s pozemkem s vodou, elektřinou a odpady ideálně v Pošumaví v rekreační oblasti nebo u rybníka či řeky, je velký. Na trhu je jich velmi málo,“ říká Kateřina.
Problémy ve firmě překonávali i v začátcích, kdy hledali dodavatele. „Objednali jsme třeba okna od firmy, kterou jsme neznali, museli jsme se přizpůsobit její nabídce a nakonec nám přišla okna nenatřená. Brali jsme to jako výhodu, ale brzy jsme zjistili, že je to naopak nevýhoda. Je totiž těžké natřít dobře okna! Ale postupem času jsme našli kvalitní a spolehlivé dodavatele, kteří nám vyjdou vstříc. Okolo nás již funguje komunita lidí, která má stejně jako my radost, když vidí, co z jejich práce vzniká a že se jejich materiál mění v něco pěkného a zajímavého,“ dodává.
Maringotky staví z větší části ze dřeva ze severských zemí, přestože je u nás dřeva vinou kůrovce nadbytek a je levné. Jenže to ze severu je kvalitnější, roste pomaleji, má víc pryskyřice a vydrží, je tedy pro stavitele první volbou pro palubky, fasádní nebo podlahová prkna.
„Je vidět, že jsou teď lidé víc doma, staví a vylepšují a stavebního dřeva není na trhu dostatek. Musíme na něj čekat, teď máme ve výrobě právě kvůli tomu tři týdny zpoždění,“ konstatuje Kateřina. Obtížné je podle ní sehnat i šikovné řemeslníky, protože pokud někdo něco opravdu umí, má zpravidla vlastní firmu. Jí se to ale podařilo.
„Mám teď perfektní tým, který skvěle funguje na profesionální i lidské úrovni. Jsem srdcem projektu, ale oni jsou mozek i ruce a naše dílo vymýšlíme a tvoříme společně,“ dodává Kateřina. Sází na lidi, které jejich řemeslo baví, rádi se učí novým věcem a nechtějí dělat donekonečna například levné kuchyně z lamina.
Kateřinina první maringotka dnes slouží jako venkovní kuchyň a zároveň malý ateliér. Prostor maringotky je podle ní inspirativní. Někdo ji chce útulnou a zabydlenou, jiný zase volnou, aby se mu sem vešel velký stůl pro práci.
„Maringotka je svým způsobem vyjádřením svobody. Navíc vás může nakopnout, když chcete třeba napsat knížku a pořád se vymlouváte, že na její psaní chybí to správné místo. Jenže pak si pořídíte maringotku přesně podle svých představ a už prostě tvořit musíte,“ směje se Kateřina, která je nejen podnikatelka, ale i maminka tříletého syna.
„Teď už je to jednodušší, syn chodí do školky,“ dodává. Ale byly prý doby, kdy spal v dílně a ona natírala. „Jenže všechno tak rychle utíká,“ usmívá se. Možná i proto její maringotky tak trochu odkazují na minulost a nutí své majitele zpomalit a užívat si.
