Pryč jsou časy, kdy Jonáš Čumrik alias Johny Machette přinášel skrz reproduktory rap do našich obýváků a poté jako youtuber bavil na obrazovkách počítačů miliony zejména mladých Čechů svými videi.
Dnes už, jak sám říká, je influencer v důchodu, který ale scénu nejen kolem Youtube, ale i Instagramu, TikToku nebo i dnes oblíbeného Clubhousu stále detailně sleduje.
A od letošního roku ho to opět živí. Na začátku roku nastoupil jako idea maker do služeb komunikačního brandu Katz83, kde pomáhá firmám s marketingovými kampaněmi na sociálních sítích a samotným výběrem influencerů pro propagaci jejich produktů a služeb.
“Dneska jsem zaměstnanec a strašně si to užívám,” říká Jonáš v jedné ze zasedaček Forbesu, kde jsme si dlouze povídali. Nejen o YouTube, ale také třeba o Spotify, které se v průběhu let přeměnilo na výdělečný stroj pro samotné interprety.
“V roce 2013 jsme za milion přehrání měli nižší stovky až tisíce korun. Proti YouTube to tehdy byl opravdu velký nepoměr. Dneska za milion přehrání na Spotify dostanete klidně sto tisíc,” vypočítává Johny Machette v rozhovoru, v kterém nezůstaly stranou ani další sítě jako TikTok nebo Clubhouse.
Tyto platformy dnes udávají trendy a jsou zajímavým marketingovým nástrojem jak pro samotné tvůrce, tak pro firmy.
“TikTok má jedno velké kouzlo. Je to jediná sociální síť, kde nemusíš mít ani jednoho sledujícího a tvoje video může vidět milion lidí,” říká Jonáš Čumrik v rozhovoru.
Nedávno jsme na Forbes psali, jak dobře se daří dnešním youtuberům. Podobně pozitivní vývoj z pohledu příjmů má pro své tvůrce dnes ale i Spotify. Dřívej si byl nejen youtuber, ale i rapper. Můžeš to potvrdit?
Je to pravda. Zrovna nedávno jsem se bavil se známým, který je dodnes aktivní na Spotify, a ten mi říkal, že dnes udělat milion přehrání nic neznamená.
V dnešní době má milion kdejaký interpret, který vytvoří trochu dobrou skladbu. Je to tím, že populace neuvěřitelně narostla. Lidi se naučili poslouchat, vyhledávat muziku a tak views rostou opravdu neuvěřitelným způsobem.
Dnes už se tedy dá na Spotify uživit?
Ve svý době jsme ze Spotify neměli téměř ani korunu. Nevyplatilo se tam být kromě budování jména a brandu. V roce 2013 jsme za milion přehrání měli vyšší stovky až nižší tisíce korun.
Proti YouTube to tehdy byl opravdu velký nepoměr. Dneska za milion přehrání na Spotify dostanete klidně sto tisíc. Musíte ale být alespoň trochu dobrý internet, mít za sebou cílovku a také label.
Ale určitě jsou širší možnosti, jak se na této platformě dostat na zajímavé honoráře. Už nejde o deset tisíc korun, ale v peaku až o desetinásobek. Cena totiž kolísá v průběhu roku. Ale 50 – 60 tisíc to v průměru určitě bude s tím, že v průběhu prosince to vystřelí na 100 tisíc.
I tak je to neuvěřitelný v poměru k tomu, kdy jsem hrál já. S kamarádem jsme si říkali, že kdybychom začínali při dnešních odměnách, měli bychom se fakt královsky.
Nemotivuje tě to k tomu oprášit nástroje a mikrofon?
To už ne, opravdu jsem šel do důchodu. (smích)
Vy jste ale v té době pod labelem hráli?
V roce 2012, kdy jsme hodně vystřelili, nám nabízeli smlouvy od Sony, Universal Music, Supraphonu a možná ještě někoho, protože tu najednou byla mladá dvojce s milionem přehrání na YouTube. V té době tu nic podobného neexistovalo.
Podmínky ale nebyly nijak lákavé. Vše se dělilo fifty-fifty, z koncertů se odevzdávalo 70 procent, atd. Za ty roky se smlouvy změnily, obzvlášť, když se bavíme o digitální distribuci. Tam to dnes není fifty fifty, ale je to třeba 20 na 80 ve prospěch interpretů.
Tenkrát to pro mě bylo lichva, dnes jde o férově nastavené partnerské podmínky, v kterých si obě strany vycházejí vstříc.
Vydělávají na Spotify nejvíce kapely, které jsou nejznámější se širokou základnou fanoušků?
Bavíme se o kapelách, kteří byly už dříve zvyklé žít z digitálu. Když se podíváte na klasickou popovou kapelu zvyklou na zcela jiné způsoby distribuce obsahu, které hrály za 100 tisíc koncert a ty příjmy jim dnes chybí a digitál jim moc nefunguje.
Když se ale podíváte třeba na brněnské vydavatelství Rychlí kluci, tak je třeba dnešní situace nepoznamenala.. A to proto, že oni jsou digitální vydavatelství a na koncerty se teprve učí jezdit. Příjmy z koncertů jsou pro ně zanedbatelné a tak jen škrtli jednu slabou nohu a žijí dál.
U velkých popových kapel typu Kryštof, Chinaski, Mandrage a mohl bych jich jmenovat desítky až stovky včetně zpěváků i zpěvaček, je to přesně naopak.
Mají to podobné jako herci….
Pro mě je v tomto ohledu hrdinou koronakrize ostravské Divadlo Mír. Herci tam ukázali, že i když jste divadelní seskupení, tak dokážete i v dnešní digitální době monetizovat to, co umíte. Neříkám, že jde o můj šálek humoru, ale je skvělé ukázat tomuto segmentu kultury, že si jde přes online stream vydělat peníze.
A možná i více peněz, než kdyby prodávali lístky na klasické představení. Věřím, že až se svět vrátí trochu do normálu, i když si teda nemysím, že vše bude stejné jako dřív, tak tím vším, co nyní dělají, lidé do Ostravy pojedou už jen kvůli tomu, že všichni budou chtít vidět hrát celé seskupení naživo.
Nevykašlali se na to, makali, tvořili obsah a to se jim podle mě vrátí.
Zpět ale k sociálním sítím. Od začátku roku v Česku rezonuje platforma Clubhouse, kde je největší zbraní hlas. Jak tuto síť osobně vnímáš?
Už jsem tam pár týdnů nebyl 🙂 Ale kromě toho, že se mi líbilo, že je na pozvánku, tak tato síť má pro mě zejména dvě hlavní odnože.
Jednou je trendy sociální síť, se kterou buď umím nebo neumím pracovat. A druhá odnož je úplně mimo současný zájem, kterou z mého pohledu 90 procent lidí z marketingu a komunikace přehlíží. A tou je směr, který nám Clubhouse ukazuje.
A ten je jaký?
Pro mě je neuvěřitelné kouzlo Clubhousu v tom, že je to jen lidská konverzace. A teď si vezmi Clubhouse, Discord, chytré domácnosti ovládané hlasem, facetimové cally a jejich nárůst, stejně tak nárůst vyhledávání hlasem na Googlu, Amazonu atd.
Tento celek společně s Clubhousem nám ukazuje, že v blízké budoucnosti bude komunikace opravdu hlasová.
Začalo to textem, jako příklad si můžeme vzít facebookové statusy. Dnes už nikdo nenapíše konečně pátek, jdeme slavit.
Najednou se text překlopil do vizuálu. Přišla fotka, Facebook v roce 2014 koupil Instagram a byly tu selfie. Text se najednou stal jen doplňkem pátečních fotek s partou kamarádů.
Vizuál postupně dospěl do stavu videa, s kterým se tvůrci pomalu začali učit pracovat. Že musí být otextované, trochu jiné pro každou jednotlivou platformu a tak dále. Trojice text-fotka-video fungovala dlouho, podle mě se to ale nyní láme právě do toho hlasu.
Ne každý se ale odváže mluvit…
Ale mně se mnohem častěji stává, že lidská konverzace se dostane do mnohem zajímavějšího bodu než psaná. Je pro mě zajímavější, když se více lidí zapojí do mluveného slova, než do psaného slova. To se pro mě stává jakýmsi zmatkem.
Může se lehce stát že za rok, za dva, za pět, budeme v rámci marketingové komunikace muset řešit, jak pracovat s tímto trendem. Lidé v mé bublině zatím ignorují, že se něco takového děje. Osobně nechápu proč.
Co konkrétně tě baví na Clubhousu?
Zpočátku pro bylo velké kouzlo poslouchat debaty jako byla například s Tomášem Čuprem a dalšími třemi investory. Když přišlo na tuto debatu upozornění, prostě jsem chtěl slyšet, o čem se takoví lidé baví a co řeší.
Asi ne každému se totiž v životě poštěstí někdy sedět dohromady s takovými lidmi a poslouchat jak oni nahlíží na svět, jak řeší finance, mentální zdraví a cokoliv, co si člověk představí.
V tom je neuvěřitelné kouzlo Clubhousu. Možná to bylo elitářské, ale někteří mohli získat pocit, že když tam nebudou, něco důležitého jim unikne.
Nestojí a nepadá budoucnost této sítě na kvalitě debat?
Čím víc lidí tam naskočila, čím víc je tam teenage bublin nebo boomer bublin, a čím méně tam jsou zajímaví lidé, tak tím více určitá skupina lidí na Clubhouse přestává chodit. Ale ta v podstatě nikoho nezajímá, protože v celém uživatelském celku jde o minoritu.
Žije tam tolik roomek, kde se hodnotí někdy až bizarní věci. Něco ve smyslu “hodnotíme podle profilových fotek, bravo poradna” a další věci.
Ve své podstatě jde ale o to, co se běžně děje na facebooku. Akorát si o tom lidi nepíšou, ale povídají. Všichni dostali možnost mluvit.
Není právě tohle v jistých ohledech nebezpečné?
Nevýhodou je, že tam chybí jakýkoliv ranking. Takže když někdo mluví o influencer marketingu a uživatel v něm naopak není zběhlý, tak na něj může dotyčný působit jako člověk na správném místě, ale když jej slyší někdo, kdo se v oboru pohybuje, diví se, jak někdo takové věci může vypouštět z úst.
A co fake news a dezinformace. Nemohou kvůli tomu uškodit Clubhouse více, než jiným platformám?
Je pravdou, že třeba na Facebooku máme také uzavřené skupiny, kam se můžeme dostat jen na pozvánku.
Ale existuje tam i hodně veřejných skupin kvůli vyššímu dosahu a díky tomu se můžeme dozvědět o nesmyslech typu příspěvky Ilony Csákové a dalších.
Kdežto Clubhouse je uzavřený a my se tak snadno nemusíme vůbec dozvědět, že se někdo o něčem takovém baví. Tak vznikají komunity, které právě Facebook hodně sleduje. A Clubhouse je v rámci konverzací také velmi komunitní platformou.
Když bychom si to měli shrnout, dáváš Clubhousu palec nahoru nebo dolu?
Za mě palec nahoru už kvůli hlasové komunikace, kterou nám ukazuje jako zajímavou. Palec nahoru zato, že v době, které žijeme, mohu mít networking, konference, prostě zajímavé lidi na jednom místě.
To jsem si zpočátku, kdy jsem v zajímavých konverzacích trávil i šest hodin denně, hodně užíval.
Na vzestupu je teď v Česku i TikTok. Přiznám se, že s ním ještě nemám zkušenost. Přišel bych si tam na své?
A teď to myslíš jako divák, nebo jako tvůrce?
Začněme divákem.
Jako divákovi bych ti doporučil na TikTok vstoupit. Ale s tím, že bys musel na týden až deset dní zatnout zuby, než se proklikáš k obsahu, který tě bude zajímat.
Algoritmus TikToku je neuvěřitelně chytrej. Na základě chování v jeho prostředí o každém z nás ví tolik věcí a proto dokáže nabídnout obsah, který tě na něm udrží.
Obecně dnes dospělý člověk nemůže říct, že by na TikToku něco nenašel. Pokud to teda nebude chtít jen česky. V zahraničí jde totiž opravdu o vzdělávací a zábavnou platformu užitečnou pro uživatele, kteří hledají rychlý a krátký obsah.
Ať už jde o sport, automobilový průmysl, vzdělání, a to ze strany samotných učitelů, kteří za hranicemi nejsou na TikToku ničím neobvyklým.
Český TikTok je na tom dnes jak?
TikTok v Česku je na tom jako před lety letoucími YouTube. Pamatuji doby, kdy se lidi smáli youtuberům a nepovažovali je za zajímavou platformu.
Když se na YouTube ale začali objevovat kvalitní tvůrci, rázem se vše změnilo a dnes je YouTube pro daleko širší spektrum lidí.
TikTok je na začátku. To znamená primárně pro mladé, kteří utíkají z platforem pro starší, kde jsou jejich rodiče a kde jim vlastně nikdo moc nerozumí.
Ale i TikTok populace v rámci tvůrců stárne, protože má jedno velké kouzlo. Je to jediná sociální síť, kde nemusíš mít ani jednoho sledujícího a tvoje video může vidět milion lidí.
Na YouTube a dalších platformách se těžko stane, že nahraješ první video a to má milion přehrání. I na českém TikToku může jít o statisíce přehrání na nových profilech. A to pak i ostatním začne vrtat hlavou, proč tam nejsou.
Chápu tedy, že z pohledu tvůrce tam pro mě existuje velká příležitost?
Bezesporu. Z pohledu firem tam není konkurence. Na Facebooku se jako firma perete se stovkou zadavatelů ve stejném segmentu, na YouTube taky. Instagram už není přehlcený jen firmami samotnými, ale i lidmi, kteří dělají spolupráci s různými značkami a propagují je.
A pak máte TikTok, kde se Alza nepere s Mallem, CZC nebo Datartem. Coca Cola se tam nepere s Kofolou, Pepsi, Red Bullem či čímkoliv dalším.
Takže v tomto zápase nejen, že proti vám má soupeř béčkovej tým, on nemá ani golmana v bráně. Přijdete, vezmete si cílovku a budujete povědomí u skupiny, kterou každý přehlíží a nedošáhne na ni.
A z pohledu tvůrce jako osoby?
Z pohledu tvůrce jeTikTok ideální pro budování osobního brandu. Je to dnes jedna z nejlepších platforem, kde ukázat, jak žiju a co dělám. Ale zase jde o hodně o kvalitu.
Kvalitních tvůrců tam není tolik, což je opět příležitost – lidé si je totiž dokážou rychle najít.
Kdybys byl tvůrcem ještě dnes, byl bys tedy na TikToku?
Předně bych měl svůj podcast. Využíval bych TikTok hlavně k tomu, kde bych podcast promoval. Dnes už bych trochu jinak využíval Instagram, který mám spíš jako vzpomínku nebo vizitku.
Mamka by jej nazvala albem fotografií. Je to pro mě takové odkladiště toho, co vše jsem prožil. A obzvláště v dnešní době si tím připomínám, že ten život zas tak špatnej není.
Ale kdybych byl tvůrce, jsem podcaster a tiktoker.
Co vůbec říkáš na vstup české vlády na TikTok, který proběhl éterem na začátku roku, sklidil kritiku a mnohdy i výsměch odborné i laické veřejnosti?
Nazval bych to nešťastným vstupem, timingem a nekoncepční kampaní v rámci očkování, boje s dezinformacemi a vůbec čímkoliv. Hlavní věcí bylo, že když jsem se na to vše díval z profesního hlediska, zcela mi tam chyběl koncept.
Dál mi přijde hrozně nešťastné, že tato super myšlenka byla odkomunikována tak, jak byla odkomunikována a jak byl provedena.
Když po oznámení strakovky, že je nově na TikToku, přijdete na profil a vidíte tam okno premiéra a lustr, pak už je úplně jedno, co máte v kampani vymyšleno a naplánováno.
Krásně se na tom ukázalo to, na co lidé zapomínají – že influencer není to samé, co markeťák. Že když má někdo půl milionu sledujících na YouTube, Instagramu nebo kdekoliv jinde, tak to ještě neznamená, že umí marketingově komunikovat.
Za mě to prostě bylo celé špatně.
Nic pozitivního na tom nenajdeš?
Vidím tam pozitivní myšlenku chceme, ale to provedení… Cílová skupina negativně reagovala na to, co ji bylo předkládáno.
Zasloužila si tedy jedna z tvůrkyň kampaně, influencerka Anna Šulcová tolik hejtů, které se na ní na sociálních sítích po zveřejnění videí snesly?
To si myslím, že ne. Nezaslouží si hejty, v kterých ji lidé přejí až fyzickou likvidaci. To je morálně špatně a zvrácené
Ale zaslouží si přes prsty z marketingového hlediska. Pokud takto komunikuje člověk, který má 800 tisíc sledujících, není schopen si uvědomit, že jeho slova a činy na internetu mají váhu, tak by měl dostat napomenutí. Aby se poučil pro příště.
