Z kanceláře v Olomouci, vzdálené zhruba pět set metrů od katedrály svatého Václava, řídí podnikatel, a s hodnotou majetku 13,8 miliardy korun devětačtyřicátý nejbohatší Čech, Jaromír Uhýrek svůj byznys a především stavební společnost Gemo, a to už od roku 2004. Tehdy si Gemo postavilo po čtrnácti letech svého fungování v části Olomouce zvané Lazce nové sídlo.
Od té doby Uhýrkova stavební firma výrazně vyrostla a v posledních letech se jí i vzhledem k tempu českého stavebnictví daří.
Letos míří na devítimiliardový obrat a v souvislosti s dalším firemním rozvojem připravuje rozšiřování nejen svého sídla v Olomouci, ale chystá i nové kanceláře v Praze v budově Hila, kterou Gemo staví pro Passerinvest miliardáře Radima Passera.
„Měli jsme tady covid, inflaci, Ukrajinu, a navzdory tomu všemu zůstala firma stabilní a dnes prochází obdobím mimořádného růstu. Já se růstu nebojím, nikdy jsem se ho nebál, ale vždycky říkám, že ten růst musíte mít plně pod kontrolou,“ přibližuje svůj pohled na byznys Uhýrek, když probíráme novinky kolem Gema v jeho kanceláři s velkoformátovými okny a výhledem na panoráma historického centra Olomouce.
Muž, který obecně nerad dává rozhovory médiím, zakládal stavební firmu Gemo v roce 1990 spolu se dvěma kolegy – Milanem Válkem a Borisem Němečkem. Jejich první zakázkou tehdy byla rekonstrukce kapličky v Loučanech u Olomouce za zhruba dvě stě tisíc korun.
Od té doby se jeho byznys rozrostl nejen v rámci stavební firmy, ale i skrz několik oborů. Uhýrek stojí také za řadou vlastních developerských projektů a kumuluje část svého majetku i do rodinného holdingu, kam spadá například NH Collection Olomouc Congress, sportovní centrum Omega nebo nákupní areál Novum v Prešově.
„Když jsem firmu zakládal, tak jsem netušil, kam až se může dostat,“ prozrazuje Uhýrek v rozhovoru pro Forbes, ve kterém přiblížil třeba to, jak si vybírá zakázky, do kterých půjde, nebo co ho nejvíc naplňuje mimo práci a u čeho se dokáže nejlépe odreagovat.
Foto Jan Berounský, grafika Forbes Česko
Letos čekáte obrat devět miliard korun, rozšiřujete administrativní budovu v Olomouci, připravujete nové kanceláře v Praze. A pohledem na seznam zakázek to vypadá, že má Gemo plno práce. Co za tím stojí?
Je za tím především tvrdá, soustavná a smysluplná práce, ale i současný příznivý vývoj trhu. V posledním období se poměrně daří českému stavebnictví obecně.
I když má za sebou náročné roky, které byly poznamenané covidem, Ukrajinou, inflací, energetickou krizí, tak se v posledním období znovu nadechlo a v loňském roce vzrostlo dokonce o 9,3 procenta. A pozemní stavitelství, ve kterém se pohybujeme my, vzrostlo o 8,6 procenta.
Současně ale vidím, že stavební trh je hodně přehřátý. Chybějí nám kapacity, rostou ceny stavebních prací a narůstá byrokracie. A co je nepříjemné, v minulém roce bylo vydáno nejméně stavebních povolení za posledních pětadvacet let.
To může v příštích dvou letech přinést určité ochlazení trhu. Na druhé straně zase věřím, že novela stavebního zákona by v tomto mohla pomoci (dlouho očekávanou novelu stavebního zákona minulý týden zamítl Senát a bude se jí znovu zabývat Poslanecká sněmovna – pozn. red.).
Co to znamená pro vás?
Gemo v prosinci minulého roku oslavilo pětatřicet let svého působení. A musím říct, že když jsem firmu zakládal, tak jsem netušil, kam až se může dostat. Dnes patříme mezi přední společnosti v oblasti pozemního stavitelství v Česku. A jsem také nesmírně hrdý, že Gemo jako jedna z mála velkých stavebních firem zůstala pořád čistě v českých rukou.
Vybudovali jsme kapitálově silnou firmu, která stojí na pevných základech a dlouhodobě roste. Z obratu pěti miliard korun v roce 2024 jsme se dostali na loňských 7,5 miliardy a v letošním roce míříme na devět miliard. A v roce 2027 předpokládáme další růst k deseti miliardám.
Tento růst stavíme na organickém rozvoji, to znamená, že většinu zisku, který firma vyprodukuje, opět vracíme zpátky do firmy. A také na promyšlených akvizicích.
V minulém roce jsme například uskutečnili větší akvizici, koupi společnosti Wieden, která se specializuje na lehké obvodové pláště. Díky tomu jsme získali do firmy dalších sedmdesát velice kvalifikovaných pracovníků.
Řada stavebních firem hlásí, že jsou na hraně svých kapacit a že mají problém s pracovní silou. Pociťujete to také? A je akvizice jiné firmy řešením, jak z toho ven?
To je právě ten rozdíl mezi organickým růstem a akvizicemi. Dřív jsem se víceméně stoprocentně spoléhal na organický růst. Ale to je časově i organizačně náročnější, kdežto když máte promyšlenou akvizici a zapadá vám do konceptu firmy, je to rychlejší a efektivnější. Celý proces akvizice trval možná půl roku, od prvních jednání do podpisu akviziční smlouvy.
A jak jsem říkal, získat dnes na trhu sedmdesát kvalitních kvalifikovaných pracovníků je v takovém čase nad lidské síly. Proto už teď uvažujeme o dalších akvizicích. Dostat se z pěti miliard během tří let na deset miliard není jednoduché a naši zaměstnanci v tom sehrávají klíčovou roli.
Foto Jan Berounský
Co vás osobně teď nejvíc zaměstnává?
Největší výzvou je právě ta práce s lidmi. Potřebujeme nejen získávat kvalitní zaměstnance, ale i je udržet a vytvářet prostředí, ve kterém budou chtít dlouhodobě pracovat.
Doba se trochu změnila, mladí lidé dnes nehledají jen stabilní zaměstnání, chtějí smysluplnou práci, chtějí možnost osobního rozvoje, ale hlavně chtějí čím dál větší rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.
A tomu se jako firma, ať chceme, nebo nechceme, musíme přizpůsobit. Navíc je tu také nedostatek absolventů stavebního oboru, což má negativní dopad na přípravu nové generace odborníků v technických, ale i dělnických profesích. Proto hledáme nové možnosti, jak zajistit dostatek kvalifikovaných pracovníků.
V letošním roce například poprvé využijeme příležitost zaměstnat skupinu tesařů z Filipín. Od podzimu by měli plně fungovat na našich stavbách. Do výběrového řízení, které jsme vedli online, se nám přihlásilo asi osmdesát tesařů. Je to taková první vlaštovka a cesta, kterou zkoušíme. A také to je reakce na ten zoufalý stav a přehřátý trh.
Jak vlastně přistupujete k vedení firmy? Jak si jako majoritní vlastník určujete, co delegujete na management a co si chcete řídit sám?
Člověk samozřejmě nemůže dělat všechno. Když jsem začínal podnikat, tak jsem dělal cokoli od stavbyvedoucího přes zásobování po projektového manažera a jezdil jsem po stavbách. V šest hodin ráno jsem byl na stavbě, abych dohlédl na to, jestli se už začíná pracovat.
Vedle toho jsem dělal samozřejmě i ty manažerské věci. Ale jak firma rostla, tak se musíte od určitých věcí oprostit a předat je dalším lidem. A spíše se věnovat strategii a rozvoji.
Stavíte teď v Brně velký projekt Dornych pro Crestyl. Je to vaše nejvýznamnější zakázka v současné době?
Jedna z nejvýznamnějších, ale z hlediska objemu je v současnosti určitě největší. Když se podívám na naše nejvýznamnější zakázky poslední doby, zmínil bych nejprve ty, které jsme nedávno dokončili. Například Motolské onkologické centrum v Praze, Horáckou multifunkční arénu v Jihlavě nebo modernizaci a rozšíření obchodního centra Westfield Černý Most v Praze.
To byla zajímavá zakázka z toho pohledu, že se prováděla celou dobu za plného provozu, což je vždycky nesmírně náročné. V současnosti realizujeme řadu významných projektů, mezi něž patří právě vámi zmíněný Dornych.
V celé historii firmy Gemo je to doposud největší zakázka zhruba za pět miliard korun. Už se blížíme do druhé fáze a někdy na jaře roku 2028 by měla být uvedena stavba do provozu.
Před několika týdny jsme zahájili také zajímavou stavbu v Praze, a to novou výstavní halu Kongresového centra. A minulý týden jsem podepisoval smlouvu na rekonstrukci obchodního domu Kotva v Praze.
To je stavba asi za necelé dvě miliardy korun. Vedle toho realizujeme řadu dalších projektů v Brně, Praze, Olomouci, Ostravě i v dalších městech po celé České republice.
Foto Jan Berounský
Ještě zůstaňme v Praze, kde stavíte i projekty pro Radima Passera, přičemž v jednom máte i roli spoluinvestora.
Aktuálně spolupracujeme s Passerinvestem na třech projektech. Ve fázi realizace jsou multifunkční budova Hila na Brumlovce a administrativní budova Sequoia na Roztylech, kde jsem i jako spoluinvestor projektu. Před podpisem smlouvy je pak multifunkční objekt Orion, rovněž na Brumlovce.
Vaše spolupráce s Passerinvest je dlouhodobá. Jak jste se s Radimem Passerem poznali?
Je pravda, že jsme spolupracovali už na řadě projektů. Náš první joint venture projekt byl v rámci výstavby administrativní budovy u obchodního centra Nová Karolina v Ostravě, což bylo někdy kolem roku 2010. Řekl bych, že spolu máme velice dobrý vztah a vzájemnou důvěru, která se projevuje v byznysu.
Zpátky k vašim projektům. Chtěl jste mluvit ještě o Brně.
V Brně aktuálně pracujeme také na velkém rezidenčním projektu Kalevala pro YIT a další zajímavý brněnský projekt je modernizace vozovny Slatina.
Jak si vybíráte zakázky, do kterých půjdete? Máte nějaký ukazatel toho, jestli se o nějakou zakázku ucházet, nebo od ní dát naopak ruce pryč?
Preferujeme dlouhodobou spolupráci a partnerství. Máme několik investorů, pro které stavíme opakovaně. Ať už je to Passerinvest, Crestyl, nebo zmiňované YIT. V takovém případě vždy rádi ve spolupráci pokračujeme. Ale máme rádi i nové výzvy.
S každou novou zakázkou nicméně přichází také obrovská zodpovědnost, abychom investora nezklamali, abychom dodrželi termíny a kvalitu. Na tom si totiž zakládáme.
Z toho vyplývá, že samozřejmě nemůžeme stavět všechno. Každá zakázka má vždy nějaký vývoj a v nejužším kolektivu se většinou radíme a rozhodujeme, co bychom chtěli realizovat. Rozhodujeme se také podle toho, jak máme zrovna naplněný výrobní program, protože i strmý růst je potřeba mít pod kontrolou, jak už jsem se zmínil.
Co vás na trhu odlišuje od ostatních firem?
U těch stálých investorů je to hlavně o důvěře a dlouhodobém partnerství. Získat si důvěru, ať už u investorů, nebo u lidí obecně, je vždycky velice náročné a je to dlouhodobá záležitost. Důvěru ztratit je naopak hrozně jednoduché.
Ale nestačí mít jen dobré vztahy s investorem, musíte je budovat i s ostatními obchodními partnery, s dodavateli, subdodavateli a samozřejmě i s vlastními zaměstnanci. Po ukončení každé zakázky chci, abychom všichni odcházeli s dobrým pocitem a těšili se na další spolupráci.
Od některých, zvláště velkých korporací, nás může odlišovat i operativní rozhodování, protože u nás je struktura tak transparentní a nebyrokratická, že jakoukoli věc, i tu nejzásadnější, jsme schopni rozhodnout během hodin.
U velkých korporací je to kolikrát složitější. Česká větev musí často požádat vlastníka někde v jiné zemi a pro investora to pak nemusí být úplně komfortní.
Foto Jan Berounský
Mezi významnými zakázkami jste zmiňoval Motol, respektive výstavbu onkologického centra v motolské nemocnici. V květnu se objevila zpráva, že Gemo figuruje na seznamu obviněných v korupční kauze kolem zakázek motolské nemocnice. Loni v únoru byl obviněn také Miloslav Bouda, člen představenstva Gema. Jak se k tomu stavíte?
Od samého počátku odmítáme jakékoli tvrzení, že kdokoli z našich zaměstnanců, a to včetně statutárních orgánů či firmy jako celku, by se aktivně podíleli na neetickém nebo dokonce trestněprávním jednání.
Již od roku 2011 máme zavedené nástroje pro prevenci takového jednání a dlouhodobě klademe vysoké nároky na morální integritu všech, kteří naši společnost reprezentují.
K probíhajícímu trestnímu řízení se z principu nevyjadřujeme nad rámec našeho již dříve prezentovaného oficiálního prohlášení. A já mohu pouze potvrdit, že společnost Gemo plně respektuje práci orgánů činných v trestním řízení a je připravena poskytnout veškerou součinnost, která by byla ze strany orgánů činných v trestním řízení vyžadována.
Vy už jste trochu nakousl to, že vedle stavebních zakázek máte i vlastní rezidenční projekty. Co bylo impulzem k tomu, že jste se pustil i do vlastního developmentu?
První developerský projekt jsem realizoval už dva roky po založení firmy. Byl to hotel Gemo, respektive dnes hotel Trinity v Olomouci. Tehdy jsem vlastně ani nevěděl, co je to development nebo jak development funguje. On v té době ten obor v tuzemsku v podstatě ještě neexistoval. Já měl ale chuť a odvahu a viděl jsem v tom i příležitost.
Od té doby jsem za více než třicet let realizoval řadu vlastních developerských projektů, od oblasti rezidenčního developmentu, administrativy přes obchodní centra, retail, hotely, sportovní centrum až po průmyslové objekty a logistiku.
A také se věnuji land developmentu, kdy koupím pozemek a zajistím pro něj změnu územního plánu. To je většinou běh na dlouhou trať. Dnes máme v realizaci a povolovacích procesech už téměř dva tisíce bytů v Olomouci a v Ostravě.
O co konkrétně jde?
Největším projektem je olomoucký projekt s pracovním názvem Nová Okružní s přibližně tisícovkou bytů. Kromě toho máme u Olomouce připravených zhruba 450 tisíc metrů čtverečních rozvojových ploch pro strategické investiční stavby typu hi-tech.
Já jsem v developmentu vždy považoval za nejdůležitější kvalitní lokalitu, potom vlastní kapitál, dobré lidi a v dnešní době i funkční povolovací proces.
Ten je právě dnes největší slabinou českého prostředí. Veřejná správa by měla vytvářet podmínky pro rozvoj měst, měla by připravovat potřebnou infrastrukturu a klást větší důraz na strategické územní plánování. To v Česku ale bohužel moc nefunguje.
Je pro vás výhodou, že můžete vlastní development stavět svojí stavební firmou?
To propojení je určitě velká výhoda. Další výhodu vidím v tom, že používáme vlastní kapitál a že nejsem při financování projektů závislý na bankovním financování.
Díky tomu cítím větší svobodu při rozhodování. Nikdy jsem nechtěl dělat průměrné projekty. U každého z těch projektů je pro mě na prvním místě kvalita, poctivost a dlouhodobá hodnota.
Foto Jan Berounský
Byty, které postavíte v rezidenčních projektech, jsou na prodej, nebo si některé necháváte jako nájemní bydlení do svého portfolia?
Doposud to bylo vždycky tak, že jsem všechny byty prodal. Dnes už se zabývám i myšlenkou nájemního bydlení. A právě v lokalitě Nová Okružní bych si pár stovek bytů možná nechal v portfoliu.
Proti nájemnímu bydlení dnes ale nejvíce mluví úrokové sazby. Když si porovnáte úrokové sazby a nájem, tak to ekonomicky moc nedává smysl a musíte se spoléhat víceméně jenom na inflaci.
Ale je fakt, že v České republice je nájemních bytů zatím procentuálně hrozně málo oproti západnímu světu. Proto si myslím, že dojde k tomu, že se nájemní bydlení bude dostávat do popředí.
V jaké fázi je projekt Nová Okružní?
Udělali jsme na projekt architektonickou soutěž, kdy jsme ze sedmi architektonických kanceláří vybrali renomovaný ateliér Chybík + Krištof.
A nyní jsme ve fázi, kdy jsme ukončili studii, dokončil se i projekt pro stavební povolení a je to vlastně už jen na úřadech. Očekávám, že někdy na přelomu letošního roku bychom mohli začít stavět první etapu se zhruba 250 byty.
Váš byznys ale nezahrnuje jen stavební firmu a development. Jak se daří vašim dalším projektům a firmám?
Mezi další mé projekty a firmy patří například hotel NH Collection Olomouc Congress, sportovní centrum Omega také v Olomouci nebo třeba obchodní centrum v Prešově. Ke všem těm projektům mám osobní vztah.
Mně nestačí něco jenom postavit nebo vlastnit. Baví mě dlouhodobě ten projekt rozvíjet a přizpůsobovat ho vždycky nové době. Letos například završujeme několikaletý redesign NH Hotelu ve spolupráci s pražskou architektkou a designérkou Bárou Škorpilovou.
Stejnou péči dlouhodobě věnuji i sportovnímu centru Omega. Kvalitní architektura není jen o vzhledu budovy, ale především o tom, jak bude fungovat, jak zapadne do svého okolí a jakou hodnotu bude mít i za mnoho let.
Ve zmiňovaném sportovním centru Omega, které je nedaleko Uhýrkovy kanceláře, tráví jedenasedmdesátiletý podnikatel dost času. Mimo jiné tam pravidelně dochází do posilovny na tréninky s trenérem, aby se udržoval ve formě.
Což je na něm ostatně vidět, když nás v dobře padnoucím obleku energickým krokem provází po útrobách sportovního centra i sousedního hotelu.
Před osmi lety sice přizval jako jediný akcionář do společnosti Gemo ještě tři minoritní akcionáře z řad zaměstnanců, ve své práci ale nijak nepolevuje. A pohyb je něco, co mu v tom pomáhá. I proto má ve své kanceláři kromě velkolepého pracovního stolu i dřevěný pracovní pultík.
„Když musím celý den sedět, což vůbec není příjemné, tak si pak stoupnu sem a připravuji se tu třeba na jednání nebo přemýšlím,“ odpovídá Jaromír Uhýrek na dotaz, k čemu pultík slouží. „Připravoval jsem se tu i na vás,“ dodává s úsměvem.
Když jste nakousl, co vás baví v byznysu, tak by mě ještě zajímalo, co vás naplňuje mimo práci a podnikání?
Pokud jde o osobní radosti, tak tam je to jednoduché. Nejraději trávím čas s vnoučaty. A také rád odpočívám při sportu a při práci na zahradě. Právě tam člověk často přijde na ty nejlepší nápady.
Co děláte za sport?
Třikrát až čtyřikrát týdně chodím do fitness s trenérem a jednou týdně si zahraji tenis. To je taková moje radost, kterou si nechci odepřít.
Domlouváte při tenisu i byznys, nebo je to čistě odreagování?
Mám ho jen jako sport. Ono je ideální, když máte proti sobě vyrovnaného partnera. Ale když už jste to zmínil, tak jednou za rok si vždycky zahraji s Radimem Passerem, když jsem u něj na návštěvě.
Před časem jste 49 procent stavební společnosti Gemo rozdělil mezi nové minoritní akcionáře z řad zaměstnanců. Posunulo se to nějak od té doby v tom smyslu, jestli už přemýšlíte o tom, že byste se z řízení firmy stáhl, nebo jestli máte stále chuť firmu rozvíjet a posouvat?
Když je člověk hodně let v té operativě, tak tou firmou žije a řeší každodenní problémy. A pak není jednoduché si představit, že ji jednou povede někdo jiný.
Otázkou předávání firmy se zabývám už téměř dvacet let. Chci, aby Gemo postupně přešlo na profesionální řízení a aby bylo schopné dlouhodobě růst. Ať se mnou, nebo beze mě.
Před osmi lety jsem jako jediný akcionář společnosti Gemo přizval do firmy tři minoritní akcionáře. Z dnešního pohledu to považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí pro zajištění trvalého růstu firmy. Stejně důležité je předávat zkušenosti a odpovědnost, ale současně musíte lidem dát prostor a důvěru, aby mohli růst.
Dá se to chápat i jako určitá snaha o omlazení firmy?
To se netýká jenom společnosti Gemo, ale i ostatních firem a vlastně celého holdingu. Já stále věřím, že selský rozum a cit pro obchod jsou nenahraditelné.
Člověk nesmí ztratit kontakt s realitou trhu. Ale zároveň si taky uvědomuji, že svět se mění. Všechno je rychlejší, přichází nám digitalizace, automatizace, robotizace a mladší generace prostě přemýšlí jinak.
Stavebnictví bude proto potřebovat stále více kvalifikovaných odborníků, kteří budou umět s těmito novými technologiemi pracovat. A právě možnost podílet se na těch moderních projektech a využívat nové technologie je zároveň důvod, proč si myslím, že může náš obor přitáhnout mladou generaci a být pro ni atraktivní.
Foto Jan Berounský
Jak vzdálené či blízké je to případné úplné předání firmy následovníkům? Já z vás cítím, že chuť posouvat byznys dál pořád máte.
Určitě to není otázka roku nebo dvou. Vlivem velkého růstu teď musíme projít určitou restrukturalizací, kterou plánujeme dokončit do konce příštího roku. Naše pozice akcionářů zůstanou stejné.
Chci ale, aby se postupně vytvářelo institucionální a profesionální vedení a aby firma byla připravená na to, že jednou bude fungovat beze mě. Rezonovat teď musí to slovo profesionalizace řízení, aby operativa nebyla závislá na akcionářích. Dá-li bůh, chtěli bychom toho dosáhnout v horizontu pěti let.
Co vlastně považujete za svůj největší úspěch?
Já jsem měl v životě štěstí na své spolupracovníky. Bez kvalitních lidí člověk nic nedokáže. Může mít dobré nápady, může se snažit, ale sám nic velkého nevybuduje. Dobrý tým a lidé, kteří firmu posouvají dál, jsou podle mě tou největší hodnotou.
Takže pokud mám říct, co považuji za svůj největší úspěch, pak je to právě to, že se mi podařilo vybudovat firmu s lidmi, kterým mohu věřit. A na nich stojí minulost, současnost a budoucnost firmy Gemo. Stejně jako kvalita života závisí na tom, jakými lidmi se obklopujete, je tomu tak i ve firmě.
