V Národním muzeu se koná jedna z nejvýznamnějších výstav roku. Po devíti letech se do Prahy vrátila Věstonická venuše a spolu s ní šperky a ozdoby těla staré i třicet tisíc let.
Všechny vystavené předměty veřejnost takto pohromadě ještě neviděla. Některé z nich je možné si prohlédnout vůbec poprvé.
Expozice s názvem Nejstarší šperky a ozdoby těla obsahuje na dvě stovky unikátních předmětů ze sbírek Moravského zemského muzea a brněnského Archeologického ústavu. Jejich historická hodnota je nevyčíslitelná, ta pojistná byla stanovena na sto milionů korun.
Výstava, která v historické budově Národního muzea na Václavském náměstí začala v pátek, potrvá za mimořádných bezpečnostních opatření až do konce února 2024.
„Věstonickou venuši zná téměř každý z učebnic dějepisu, ale jen málokdy je možné spatřit její originál na vlastní oči, protože jen výjimečně opouští trezor Moravského zemského muzea v Brně,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
„Výstava prezentuje nejstarší šperky a zdobení těla. Ukazujeme také, jak člověk v paleolitu vypadal. Nebo jak se zobrazoval, že by vypadat chtěl. Chceme-li si podobu tehdejšího člověka představit, nezbývá nám než tak udělat na základě zobrazení těla, které nám poskytly v průběhu věků nalezené artefakty,“ komentuje Martina Lázničková-Galetová, kurátorka výstavy a mezinárodně uznávaná vědkyně v oboru antropologie.
Jedním z příkladů je podle Lázničkové-Galetové právě sama Věstonická venuše. „Je zobrazena nahá, což dokazuje znázornění pupku. Na zádech má vyznačené kožní záhyby, které ale mohly být podpořeny tělní malbou. Důkazy přímého zdobení těla – ať už malbou, tetováním, nebo jizvením právě hledáme a na výstavě se je pokoušíme nabídnout k posouzení,“ vysvětluje.
K vidění ale budou i další venuše, například z Petřkovic a její nedokončená sestra. Výstava též nabídne zobrazení dvou mužů, ale i izolované části těla, jako jsou prsa, nohy nebo hlavy. Lázničková-Galetová odhaduje, že „možnost podívat se do tváře člověka starého přibližně dvacet sedm tisíc let musí návštěvníka ohromit.“
Další zajímavou plastikou je zobrazení muže z mamutoviny, známé jako loutka z Brna 2. „Ve světovém měřítku unikátní tím, že je složena ze tří částí (pouze tyto byly nalezeny), které mohly být k sobě volně připojeny materiály netrvanlivé povahy – rostlinnými, živočišnými vlákny, kůží nebo kožešinou,“ uvádí Lázničková-Galetová.
Na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla v Národním muzeu je také k vidění velmi vzácná rytina lidských postav v kápích na kosti z jeskyně Gourdon ve Francii, která byla nalezena v pozůstalosti Karla Absolona, moravského badatele první poloviny dvacátého století. V minulosti tento výjev badatelé považovali za sedící vlaštovky na drátě.
Nejstarším a zároveň nejmenším vystaveným předmětem je zdobená perlička z jeskyně Pod hradem, která je vystavena pod lupou. „Způsob zpracování mamutoviny do formy perliček je při znalosti vlastností mamutoviny velmi udivující,“ upozorňuje na další pozoruhodnost Lázničková-Galetová.
„Používání rybích obratlů, zpracování a shromáždění obrovského množství schránek kelnatek z hrobu takzvaného brněnského šamana, specifický výběr zvířecích zubů k tvorbě náhrdelníků, to jsou všechno velmi zajímavě poznatky, na jejichž základě můžeme vyprávět příběh života v paleolitu,“ dodává.
K samotnému zkoumání ozdob patří i kontext jejich nálezu. Z tohoto důvodu je na výstavě k vidění i rekonstrukce hrobu tří mužů z Dolních Věstonic. Díky videomappingu je návštěvníkům odhaleno umístění ozdob – základních elementů výstavou vyprávěného příběhu.
