Nad dveřmi vinohradského podniku The Boršč vlaje ukrajinská vlajka. Uvnitř voní silná hustá polévka ze zelí a červené řepy. Dveře bistra se v březnové odpoledne netrhnou. Dovnitř proudí skupinky Čechů, Ukrajinců i dalších národností.

Kvůli válce se ukrajinská polévkárna v poslední době stala hubem, který slouží nejen jako restaurace, ale i neformální informační centrum a místo pro pomoc uprchlíkům.

„Vysloužili jsme si velkou popularitu, ale bohužel to má smutný důvod. Češi jsou nesmírně hodní lidé a chtějí nás podpořit. Každý kdo přijde, řekne dobré slovo. Spousta lidí se ptá, čím mohou pomoci,” popisuje mladá Ukrajinka Natalia Bas, která před půl rokem podnik otevřela se svým manželem Alexem Martynovem.

Do Česka přišli v roce 2017, když tady Alex dostal práci jako programátor. IT ho vedle podnikání živí dodnes. Pracuje jako manažer v britské bance Barclays a zároveň jako kouč. Natalia je vystudovaná učitelka a na Ukrajině v minulosti působila v Českém centru. Po příchodu do Česka pracovala na centrále Českých center a následně jako asistentka ukrajinských dětí v mateřské školce.

Prahu si s manželem zamilovali a díky kurzům češtiny se brzy skamarádili s lidmi z celého světa. „Máme rádi návštěvy. A tak jsme doma pořádali večírky, na kterých jsem podávala tradiční ukrajinský boršč kamarádům z Japonska, Číny, Jordánska či Kypru. Je to nejlepší prezentace naší země a výborné jídlo, které spojuje lidi,” říká Natalia.

A právě při jednom takovém setkání se zrodila myšlenka otevřít si „borščárnu“. Mladému páru v Česku chybělo místo, kde by se dala nasát ukrajinská kultura a ochutnat tamější kuchyně. Rozhodli se proto sami si ho vytvořit. „Žije tu obrovská ukrajinská diaspora, a tak nás překvapilo, že tu žádný takový podnik není. Našli jsme si provozovnu na Vinohradech, kuchařku a pomocnici z Ukrajiny a pustili se do toho,” líčí podnikatelka.

Na Ukrajině se říká, že kolik je rodin, tolik existuje receptů na boršč. A tak i ve vinohradském bistru se dá pokaždé ochutnat trochu jiná varianta. „S hovězím či vepřovým masem, s uzenými žebry nebo rybou, s hříbky, fazolemi, švestkami nebo zelený boršč se šťovíkem,” vyjmenovává majitelka bistra některé z receptů.

Na jídelním lístku bývá také bohrač – polévka se třemi druhy masa a voňavou paprikou, která je oblíbená především v maďarsko-ukrajinském pohraničí. Dát si tady můžete i kyjevský kotlet – kuřecí řízek s máslovou nádivkou, holubce, což je mleté maso v zelném listě, dále bramborové placky deruny nebo plněné taštičky vareniky. A jako zákusek se podávají tvarohové lívance syrniki nebo ukrajinské palačinky nalysnyky.

„Vybíráme si jídla, která se na Ukrajině vařila historicky, nic sovětského. Máme tady spoustu starých knih s recepty, ze kterých můžeme čerpat. S celou řadou nápadů přichází také naše kuchařka, která je ze západní Ukrajiny. Ráda bych do budoucna najala i kuchaře ze střední a východní Ukrajiny, protože tam je kuchyně zase úplně jiná,” říká Natalia, zatímco listuje kuchařskou knihou, která poprvé vyšla v roce 1913. A podobných skvostů má celou sbírku.

Samotné bistro je maličké – tři stolečky a barové sezení. Větší část objednávek tak směřuje na rozvoz přes Wolt či Dámejídlo. „Naše cílová skupina jsou lidé, kteří bydlí nebo pracují na Vinohradech a rádi by si dali k obědu polévku. V okolí je spousta gastropodniků, ale žádná polévkárna. Zároveň sem míří Ukrajinci, kteří si chtějí zajít na nějaké domácí jídlo nebo představit naši kuchyni svým kamarádům,” popisuje Natalia.

V poslední době sem stále častěji přicházejí také váleční uprchlíci z Ukrajiny, kteří chtějí požádat o radu. „Jsou v nové zemi a všechno je pro ně neznámé. Ptají se na nejrůznější věci od bydlení přes směnárny až po místní pravidla. Neplánovaně se z nás tak stalo neformální informační centrum,” líčí podnikatelka.

V bistru také sbírají a rozdávají věci pro uprchlíky. Krmí svým jídlem bezplatně ty, kteří to potřebují. Zároveň pomáhají i finančně přes nejrůznější sbírky. Doma navíc ukrajinský pár ubytovává uprchlé příbuzné s malým dítětem. A napjatě sleduje situaci ve své domovině.

„Spoustu našich blízkých už je někde v bezpečí v zahraničí, ale mnozí tam zůstali a denně zažívají ostřelování. Nečekala jsem, že to bude trvat tak dlouho a že se teritorium války tak rozšíří. Není to přitom vina jednoho zlého člověka. Ruský lid potřebuje cara a teď ho mají. Podporují Putina a tolerují jeho hrozná řešení. Zlobím se, že to dovolili,” říká Natalia.

A dodává: „Dřív jsme byli mladý pár veselých lidí a teď je všechno jinak. Modlím se, aby válka skončila. A my mohli dál vařit boršč a prezentovat naši kulturu. Chtěla bych, aby se boršč stal populární ne kvůli válce, ale protože je to výjimečné jídlo.“

Až se situace uklidní, ráda by ze značky The Boršč vytvořila franšízu. Už nyní má nabídky na otevření dalších poboček například v obchodním domě Westfield Chodov nebo v streetfoodovém konceptu Manifesto. Časem by chtěla svůj podnik rozšířit také do dalších českých měst a případně i za hranice. Brzy tak možná na ukrajinskou polévkárnu narazíte nejen v Praze, ale třeba i v Brně nebo Berlíně.