S bývalým partnerem vybudovala Michaela Steinhauser firmu Skinners, která do celého světa vyváží hlavně unikátní ponožkoboty. Ze skvěle rozjetého vlaku vystoupila ve chvíli, kdy se jí narodilo druhé dítě. Zamávalo to situací ve firmě i jejími prioritami, ale svého rozhodnutí nelituje a dnes staví další startup.
Bývaly doby, kdy pracovala šestnáct hodin denně. Startup Skinners na výrobu ponožkobot postavila Michaela Steinhauser v roce 2015 se svým tehdejším životním partnerem Petrem Procházkou na produktu, který sami vymysleli. A rostl jim pod rukama. Upozornili na sebe hlavně velmi úspěšnými crowdfoundingovými kampaněmi na českém HitHitu i americkém Kickstarteru, kde vybrali v součtu jednotky milionů dolarů.
„Podnikat v páru bylo skvělé, protože jsme mohli být pořád spolu. Nebylo nám ani třicet, neměli jsme závazky, děti, hypotéky, čas jsme věnovali pouze práci. Pamatuji si, že jsem tři dny jedla jen hermelín, protože se dal jednoduše ohřát v troubě a já nemusela ztrácet čas vařením. Všechny služební cesty jsme brali jako dovolené, kromě veletrhu v Americe jsme třeba zvládli procestovat i národní parky,“ vzpomíná Michaela Steinhauser, která je původem z Beskyd, pracuje ale hlavně v Brně.
Na společníkovi Petru Procházkovi si cenila hlavně jeho vizionářství. „Jsem ráda, že jsem firmu budovala právě s ním. Chtěl, aby Skinners znal a chtěl celý svět, třeba jako boty Adidas. Cítím, že takový drive ženám founderkám často chybí. Já tak velké oči taky neměla,“ říká Steinhauser.
Ve Skinners měla na začátku na starosti provoz, nákup, výrobu a zákaznický servis, zatímco Petr Procházka se zaměřoval na marketing a byznysové aktivity. Společně pak zdokonalovali samotný produkt.
Jejich partnerský vztah nakonec nevydržel, ale byznysové aktivity dál rozvíjeli spolu. Michaela se vdala a v roce 2021 porodila první dítě. Firma byla ve své životní formě, dosahovala obratu 136 milionů ročně se ziskovostí kolem dvaceti procent.
„Byl to fakt krásný rok, jeli jsme na úžasné vlně, měli za sebou další úspěšný crowdfoudning a já jsem z toho strašně nechtěla odejít. Byla jsem velmi naplněná. S prvním dítětem jsem byla doma jen tři měsíce, pak jsem měla chůvu,“ popisuje Steinhauser s tím, že manžel ji v rozhodnutí plně podpořil.
„V té době se mnou vyšel podcast, který měl titulek ve stylu Manžel vaří a uklízí, žena podniká. Od té doby má můj muž přezdívku Manžel brněnské podnikatelky. Teď už to tak ale vůbec není,“ říká Steinhauser, která se předloni s druhým dítětem rozhodla zůstat doma na rodičovské déle – jeden rok.
Firmu na to dopředu připravovala, s Petrem Procházkou se rozhodli, že pozici CEO předají kolegovi, který provoz firmy zajistí. Jenže sázka na dlouholetého interního člověka nevyšla: pod novým vedením firmě spadla čísla i procesy.
„To se nám s Petrem samozřejmě nelíbilo. Vedení jsme se znovu ujali sami, já rodičovskou ukončila po devíti měsících a slíbila, že firmu vyčistím od nesmyslů, co se nabalily a které jsme si jako majitelé nepohlídali. Shodli jsme se, že firmě pořád věříme,“ líčí podnikatelka. Petr Procházka plánoval vložit do znovunastartování Skinners vlastní peníze a zvažoval i půjčku od banky. Michaela Steinhauser ale totéž nabídnout nemohla.
„Měla jsem dvě malinké děti, dům na hypotéku, do toho manžel v rámci své firmy řešil velkou akvizici. Nemohla jsem si zkrátka investici do Skinners dovolit, naopak jsem se ze závazků potřebovala vyvázat. Proto jsme se s Petrem dohodli, že z firmy majitelsky vystoupím,“ vrací se ke chvíli, kdy se Petr Procházka stal jediným vlastníkem firmy a Michaela v ní zůstává jako externí konzultantka „na zavolání“.
„Firma se hned další rok dostala do zisku, měla jsem radost, že se podařilo ji oživit. I letošní rok vypadá moc hezky, Skinners se daří a pro mě je to dodnes životní láska,“ říká Michaela. Teď se kromě péče o děti věnuje i rozjezdu své nové firmy Semoia zaměřené na voňavou tělovou a interiérovou kosmetiku.
„Buduji ji úplně od nuly a úplně jsem zapomněla, jak naplňující a nenapodobitelný je pocit, když vám přijde nová objednávka,“ popisuje podnikatelka. Je to už její třetí produktová firma, souběžně se Skinners totiž s byznysovou partnerkou založila značku spodního prádla Mioora, kterou ale později také prodala.
Své zkušenosti z budování startupů předává coby konzultantka v rámci Jihomoravského informačního centra, kde radí early-stage founderům. „Pokud bych měla vypíchnout jedinou radu, řekla bych: Neřeš jen produkt, ale hlavně prodej. Máš chtít podnikat proto, že chceš prodávat. Ať už je to platforma, produkt, hardware, software, nebo služba, chceš, aby za to někdo zaplatil. Pokud v sobě neprobudíš sales, projekt zůstane jen na papíře,“ říká Steinhauser.
Doporučuje také budovat na sociálních sítích komunitu kolem foundera, jeho příběh a postup totiž podle jejích zkušeností zajímá sledující víc než čistě prodejní produktové příspěvky. „Dlouho jsem sama nechtěla ukazovat svoji tvář, ale nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí. Osobní příběh prodává nejlépe,“ říká.
A přiznává, že zatímco u Skinners i Mioory se jí skvěle osvědčily crowdfoundingové kampaně, teď už podle ní tak funkční nejsou. Byť sama na rozjezd Semoia loni na HitHitu vybrala skoro sto tisíc korun. „Už tam asi není tak velké publikum, hlad lidí po nových produktech možná není tak velký. Naopak se ukázalo, že vést zákazníka na platformu a pak ho převádět na stránky značky je zbytečně drahé.“
Dlouho jsem sama nechtěla ukazovat svoji tvář, ale nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí. Osobní příběh prodává nejlépe.
Na otázku, zda by při budování Skinners udělala něco jinak, má jasnou odpověď. „Měli jsme firmu víc rozvíjet v Americe. Po Kickstarteru tam o nás byl zájem, komunikovali jsme s americkými portfolii značek nebo lidmi z baseballového klubu Red Sox, podporovali nás i Češi žijící v Americe jako Honza Bednář z Shipmonku. Ale nevytěžili jsme to stoprocentně. Prostředí v Americe je podporující, člověk si o to ale musí říct a vztahy udržovat. Měli jsme tlačit obchod v mezinárodním prostředí,“ bilancuje Michaela Steinhauser.
Vzápětí ale přidává druhou stranu situace. „Nyní mám silnou potřebu budovat silné dobré vztahy se svými dětmi a mužem, a to si žádá čas. Vím, že kdybych měla dnes naplno šlapat do Ameriky, musela bych utlumit děti, znovu si najmout chůvu. A to v žádném případě nechci. Podporu manžela mám, má neuvěřitelně vysokou emoční inteligenci, kdybych chtěla, vyjde mi vstříc. Ale rodinu bych za americký sen nevyměnila nikdy. Počkám si deset patnáct let, až vyrostou, a prázdné hnízdo pak možná ambicemi nahradím. Třeba už to ale ani nepřijde,“ je smířená.
Steinhauser přiznává, že dlouhé hodiny, které dřív věnovala práci, teď patří hlavně jejím dětem. „Moje životní role už není jen podnikatelka, která přináší nové pracovní pozice a vydělává státu do rozpočtu, čehož si cením na každém podnikateli. Současně jako máma vytvářím novou generaci lidí pro budoucnost. Chci dětem předat, aby měly dobré charakterové vlastnosti, řád, pevné hranice, ale i radost a lásku,“ říká závěrem.
