Spojené státy si tento týden připomínají pětadvacet let od jedné z nejtragičtějších a zároveň nejzásadnějších událostí v jejich novodobé historii. Teroristické útoky z 11. září 2001 zasadily Američanům ránu, která se hojila ještě dlouho poté, co se usadil prach na troskách zničeného Světového obchodního centra.
Aby se však ta rána zbytečně neotevírala, došlo v USA k úpravám filmů nebo dokonce k zákazům některých písní. A později také k přejmenování známého jídla.
Přečtěte si, jakými méně známými, mnohdy až bizarními způsoby, se Amerika před lety vyrovnávala s temnou kapitolou své moderní historie.
Tohle lidem nepouštějte
Při teroristických útocích 11. září 2001 zemřelo celkem 2996 lidí včetně všech devatenácti pachatelů. Několik dní po tragédii pak došlo u největší rozhlasové společnosti v USA – Clear Channel Communications (dnes iHeartMedia) ke kroku, který dodnes vyvolává otazníky.
Přibližně 1170 stanicím přišel interní seznam 165 skladeb, které bylo doporučeno s ohledem na útoky nehrát v éteru.
Mimo jiné šlo o Highway to Hell od AC/DC, verze Knockin’ on Heaven’s Door od Boba Dylana i Guns N’ Roses, Rocket Man od Eltona Johna nebo The End od The Doors. V zásadě se na seznam dostala každá populární píseň, která zmiňovala smrt, válku, letadla, oheň nebo skákání.
Na černé listině se ale také ocitla třeba skladba Walk Like an Egyptian od skupiny Bangles, a to pravděpodobně proto, že většina únosců pocházela ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Libanonu a právě z Egypta.
Vedle toho se tam dostaly i nečekané písničky jako Ticket to Ride od The Beatles nebo optimistická píseň What a Wonderful World od Louise Armstronga.
Poté, co se existence seznamu dostala na veřejnost, rozhlasová společnost uvedla, že seznam nepochází od vedení, ale vznikl z „iniciativy zdola, která se zjevně rozšířila mezi programové ředitele“.
Podle dobových svědectví údajně menší seznam sporných skladeb vznikl ve vedení firmy, za obsáhlejší verzí pak stál programový ředitel jedné z regionálních stanic.
„Byl to jeden programový ředitel, který klikl na tlačítko ‚odpovědět všem‘ na seznamu skladeb, o kterých si myslel, že by mohly v té době vyvolat zbytečné negativní pocity. A tak to poslal všem programovým ředitelům, ale byl to seznam pouze jedné osoby,“ sdělil před pěti lety deníku Washington Post někdejší programový ředitel newyorské stanice WAXQ Bob Buchmann.
Některé stanice se seznamem řídily, jiné některé písně i tak hrály. Což byl třeba pro začínající texaskou hardrockovou kapelu Drowning Pool s hitem Bodies citelný zásah.
V té době ještě neexistovaly sociální sítě, a lidé se tak k hudbě dostávali hlavně skrze televizi a rádia. A když vás přestane hrát síť stanic, již si týdně poslechne na sto milionů lidí, je to pro rozjíždějící se skupinu komplikace.
V průběhu týdnů se stanice začaly pomalu vracet k normálu, což pak ještě urychlil další rok, kdy vyšla první várka děl s tematikou 11. září, zejména skladba The Rising od amerického zpěváka Bruce Springsteena.
Musíme to přetočit
Zatímco rádiová černá listina mohla vzniknout neúmyslně, desítky filmů a seriálů záměrně doznaly kvůli útokům změn.
Například trailer k filmu Spider-Man se nakonec nedostal do kin, jelikož v něm byla scéna vrtulníku chyceného v síti mezi dvěma ikonickými věžemi Světového obchodního centra. Stejně tak byl stažen plakát, kde byla budova vidět v oku superhrdiny.
Společnost Disney zase provedla výraznou změnu v závěru animovaného filmu Lilo a Stitch, jenž měl premiéru v létě roku 2002. Snímek měl původně skončit akční scénou, v níž dopravní letadlo v rámci honičky prolétá městem, přičemž naráží do mrakodrapů a křídlem drhne po silnici.
Změna postihla i animovaný snímek Lilo a Stitch.
To se krátce po teroristických útocích letadly rozhodně nezdálo jako vhodné. Ve výsledné podobě bylo nakonec letadlo nahrazeno mimozemskou lodí a honička se z města přenesla mezi havajské hory.
Měnit plány museli i tvůrci filmu Muži v černém 2. „Závěrečná scéna se měla odehrávat u Světového obchodního centra a nyní se bude odehrávat u jiné ikonické newyorské památky,“ prozradil tehdy režisér Barry Sonnenfeld. Novou lokací se nakonec stala Socha svobody.
Události z 11. září 2001 se promítly i do populárního seriálu Přátelé, konkrétně do jeho osmé řady. Například u jednoho dílu se přetáčela scéna na letišti, v níž Chandler žertuje u bezpečnostní kontroly o bombě.
Byť se populární seriál odehrává v New Yorku, tedy v místě teroristického útoku, nikdo nikdy tragédii nezmíní. Důvodem podle tvůrců bylo, že komediální sitcom měl divákům nabízet úlevu a útěk od smutné reality. V show proto nechali jen několik náznaků a tichých poct.
Smazaná scéna ze seriálu Přátelé
Na počest newyorských hasičů nosí Joey v několika dílech trička s logem požárního sboru FDNY. Některá trička na sobě měla i jména padlých hasičů. Na magnetické tabuli v Joeyho a Chandlerově bytě se také objevovaly nápisy jako „I love NY“ (Miluji New York) nebo americká vlajka.
Změny se zároveň dotkly i snímků, které měly premiéru dávno před 11. zářím. Příkladem je pokračování filmu Sám doma, které se odehrává v New Yorku, kde několik televizních stanic vymazalo záběry na Světové obchodní centrum.
Odplata Francii
Tehdejší americký prezident George W. Bush vystoupil 20. září 2001 v Kongresu a spustil „válku proti terorismu“. Ta se v počátku týkala hlavně Afghánistánu, odkud byly teroristické útoky plánované.
Ještě předtím se v Bushově nejbližším kruhu diskutovalo také o tom, zda se zaměřit také na Irák a tamního diktátora Saddáma Husajna. A to i přesto, že neexistovaly žádné důkazy spojující Husajna s útoky.
Nakonec spustili Američané válku v Iráku až v roce 2003 s argumentem, že Husajnův režim vlastní zbraně hromadného ničení. Jelikož šlo stále o součást Bushovy války proti terorismu, část veřejnosti to brala jako odplatu za 11. září. Proto také někteří Američané těžce nesli, když se Francie postavila proti invazi do Iráku.
V reakci na to přejmenoval majitel restaurace v Severní Karolíně v menu hranolky. Těm se v angličtině říká french fries (francouzské hranolky). Místo toho je nazval freedom fries, tedy hranolky svobody.
Inspiroval se podobným protestem namířeným proti Německu během první světové války, kdy bylo sauerkraut (kysané zelí) přejmenováno na „zelí svobody“ a frankfurters, jak se říkalo párkům, dostaly název hot dogs.
Hospoda svým činem tehdy zaujala i vládní politiky. A to natolik, že o měsíc později, v březnu roku 2003, republikánský předseda Výboru pro správu Sněmovny reprezentantů Bob Ney prosadil, aby se stejně zachovaly také jídelny pro kongresmany.
„Dnešní krok je malým, ale symbolickým gestem, které má vyjádřit silnou nespokojenost mnoha lidí na půdě Kongresu s jednáním našeho takzvaného spojence, Francie,“ prohlásil Ney. Vedle hranolek se přejmenoval i francouzský toust, kdy opět dostala prostor svoboda. Po vzoru Kongresu navíc změnily jméno v menu i některé další americké restaurace.
Název se však neuchytil a postupně se začaly vracet klasické french fries. V jídelnách pro kongresmany došlo k jejich comebacku v roce 2006, když Ney skončil ve funkci.
